Faustynów (Gmina Zelów)
Faustynów | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 51°24′5″ s. š., 19°5′23″ v. d. |
Stát | Polsko |
Vojvodství | Lodžské |
Okres | Bełchatów |
Gmina | Zelów |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Faustynów | |
Správa | |
Označení vozidel | EBE |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Faustynów (česky Faustynov) je vesnička založena českými evangelíky. Nachází se v Polsku 12 km jihozápadně od Zelova a 50 km od Lodže. K 31. březnu 2011 zde žilo 56 osob.
Historie
Faustynov byl založen na území carského Ruska v roce 1841 dvaceti třemi rodinami potomků českých exulantů doby pobělohorské. Tyto rodiny, čítající asi 100 osob, sem přišly z pruského Slezska, odkud byl i první rychtář Faustynova Jan Šrajbr, původem z Friedrichova Tábora. Budoucí osadníci si koupili od Faustyny, rozené Łyskowské, zalesněné pozemky poblíž českého Zelova. Po zemědělské rekultivaci místa byla nová vesnice nazvána podle jména původní majitelky. Současně s vesnicí byl založen český evangelický hřbitov, naplánována modlitebna a škola. Ačkoliv úředně schválení učitelé působili ve Faustynově od roku 1850 (Karel Kulhavý), škola byla postavena až v roce 1870. Kromě nevýnosného zemědělství bylo zdrojem příjmů obyvatel Faustynova tkalcování, kopání rašeliny a její prodej. Už koncem padesátých let 19. století si mladí lidé z Faustynova hledali snazší možnosti obživy na Volyni, kde vznikaly nové české osady. V roce 1864 jel faustynovský kantor Josef Pojman do ruského vnitrozemí, aby našel vhodné místo, kam by se všichni Faustynovští přestěhovali, ale z plánů sešlo.[1] V roce 1921 bylo ve Faustynově 36 domů a 257 obyvatel. Po vzniku Československa se 33 českých rodin přihlásilo repatriační komisi se zájmem o návrat do vlasti. Zklamáni nezdařeným výsledkem někteří mladí muži zůstali ve Francii, kde v té době pracovali v uhelných dolech.[2] Na počátku 2. světové války byla česká škola a domy na „mokrém konci“ Faustynova vypáleny.[3] Připomínkou válečných událostí jsou čtyři nikdy nepoužité polské betonové bunkry stojící poblíž obytných domů. V roce 1945 žilo ve Faustynově 32 českých rodin, většina z nich se vrátila do Československa.[4]
Osobnosti
Vlastimil Pospíšil (26. prosince 1931 – 12. října 2017), místní rodák, kazatel, autor tří básnických sbírek Květy víry, Pašije a Květy naděje, dále prózy Ráchel a Návrat domů. V knize Návrat domů (2003, Exulant) popisuje situaci a život ve Faustynově do roku 1945 včetně následné reemigrace české menšiny do pohraničí Československa.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faustynów (Zelów) na francouzské Wikipedii.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. Praha: Kalich 433 s. ISBN 80-7017-793-4. S. 141.
- ↑ VLADIMÍR MÍČAN: Česká emigrace v Polsku a na Volyni. Strana 39-40
- ↑ VLASTIMIL POSPÍŠIL: Návrat domů, 2003 (dostupné dole)
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. Praha: Kalich 498 s., Obsahuje plánek Faustynova. ISBN 80-7017-018-2.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Faustynów na Wikimedia Commons
- Vlastimil Pospíšil: Návrat domů – plný text knihy
Média použitá na této stránce
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of Poland
Autor: Houstička, Licence: CC BY-SA 4.0
Jeden za čtyř bunkru ve Faustynově. Tento je na poli "mokrého konce" Faustynova, nejzachovalejší. Bunkry jsou cca z roku cca 1940. Nikdy nepoužité. Trvale zavřené.