Fedcupový tým Francie
Francie | ||
Kapitán | Julien Benneteau | |
Žebříček ITF | 6. | |
Nejvýše v žebříčku | 1. (24. listopadu 2013) | |
Barvy | bílá modrá | |
Debut v soutěži | 1963 | |
Odehraných ročníků | 61 | |
Zápasů celkově | 161 (97–64) | |
Tituly | 3 (1997, 2003, 2019) | |
Finalistky | 3 (2004, 2005, 2016) | |
Nejvíce výher, celkem | Nathalie Tauziatová (33–21) | |
Nejvíce výher, dvouhra | Amélie Mauresmová (30–9) | |
Nejvíce výher, čtyřhra | Nathalie Tauziatová (20–9) | |
Nejlepší pár | Halardová-Decugisová / Tauziatová (9–3) | |
Nejvíce zápasů | Nathalie Tauziatová (40) | |
Nejvíce odehraných let | Nathalie Tauziatová (16) | |
Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2023 |
Tým Francie v Billie Jean King Cupu reprezentuje Francii v tenisové soutěži ženských týmů od jejího založení v roce 1963 pod vedením národního tenisového svazu Fédération Française de tennis. Představuje jedno ze čtyř družstev, které odehrálo všechny ročníky soutěže.[1]
Francie vyhrála ročníky 1997, 2003 a 2019. V letech 2004, 2005 a 2016 odešly reprezentantky „země galského kohouta“ z boje o trofej jako poražené finalistky. V prvních dvou případech nestačily na Rusko, potřetí pak podlehly Česku.
Týmovým statistikám vévodí bývalá světová trojka a wimbledonská finalistka Nathalie Tauziatová, která vyhrála celkově 33 zápasů a během šestnácti ročníků nastoupila do 40 mezistátních utkání.[1] Bývalá světová jednička Amélie Mauresmová zvítězila v nejvíce dvouhrách a v únoru 2013 se po Nicolasi Escudém stala nehrající kapitánkou družstva.[1][2][3] Na funkci rezignovala po listopadovém finále Fed Cupu 2016 v souvislosti s těhotenstvím. Nahradil ji Yannick Noah. Od roku 2019 plní tuto roli Julien Benneteau.
Historie
V prvních deseti ročnících, mezi roky 1963–1972, zaznamenaly Francouzky stabilní výsledky a nikdy neopustily soutěž před branami čtvrtfinále. Tato výkonnost pokračovala do počátku osmdesátých let, kdy celkový poměr výher a proher činil 63 %. Do té doby si tým čtyřikrát zahrál semifinále a v roce 1982 vyhrál turnaj útěchy pro poražené v úvodním kole.[1] Kvalitativní pokles z průběhu osmdesátých let, s nízkou 40% úspěšností výher mezi roky 1983–1989, se zastavil v sezóně 1992, kdy Francie postoupila poprvé po šesti letech do čtvrtfinále. Následovaly čtyři ročníky 1993, 1994, 1995 a 1996, v nichž tenistky dohrály v semifinále.
Zlepšení výsledků se projevilo roku 1997 premiérovým postupem do světového finále. V něm zdolaly Nizozemsko 4:1 na zápasy a dosáhly na první titul, především díky tenistkám stabilně figurujícím v elitní světové dvacítce žebříčku WTA. Dva body z dvouher získala Sandrine Testudová, třetí přidala Mary Pierceová a čtyřhru za rozhodnutého stavu ovládl pár Alexandra Fusaiová a Nathalie Tauziatová.[1][4] K druhé trofeji v sezóně 2003 je dovedly především výkony příští světové jedničky Amélie Mauresmové,[5] která v osmi dvouhrách světové skupiny vybojovala všech osm bodů. V moskevském finálovém duelu Francouzky zdolaly Spojené státy 4:1 na zápasy.
Nejlepší období Francouzek pokračovalo finálovými účastmi z let 2004 a 2005, když v obou případech nestačily na Rusko.[6] Bodový zisk francouzskému družstvu v listopadu 2003 zajistil debutový posun do čela žebříčku ITF. Francouzky se tak od jeho zavedení staly druhým týmem na 1. místě, a k roku 2017 patřilo k pěti takovým družstvům.[7]
V roce 2011 zůstávala francouzská reprezentace posledním účastníkem Fed Cupu, která nikdy nesestoupila ze světové skupiny.[8] Prohraná baráž se Španělkami 1:4 ji však premiérově poslala do druhé světové skupiny 2012.[8] Návrat do nejvyšší etáže se uskutečnil v roce 2015 po zvládnuté baráži 2014 nad Američankami v poměru 3:2. V sezóně 2014 Francouzky zaznamenaly nejnižší postavení na žebříčku ITF, když jim patřila 18. příčka.[1][7] Po osmi letech se v roce 2015 opět probojovaly do semifinále, v němž nenašly recept na Češky. Proti stejnému soupeři v listopadu 2016 podlehly ve finále světové skupiny, do nějž postoupily po jedenácti letech. V zápase přitom nevyužily vedení 2:1. Třetí trofej Francouzky vybojovaly v roce 2019, když v perthském finále porazily Austrálii 3:2 na zápasy. Duel rozhodla až závěrečná čtyřhra. Tři body získala Kristina Mladenovicová, která druhý hrací den porazila i světovou jedničku Ashleigh Bartyovou. V deblu pak Mladenovicová s Garciaovou zdolaly pár Bartyová a Stosurová.[9]
Chronologie výsledků
2011–2019
Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2011 | Světová skupina, 1. kolo | 5.–6. února | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Rusko | 2–3 | prohra |
Světová skupina, baráž | 16.–17. dubna | Lleida, Španělsko | antuka | Španělsko | 1–4 | prohra | |
2012 | Světová skupina II | 4.–5. února | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Slovensko | 2–3 | prohra |
Světová skupina II, baráž | 21.–22. dubna | Besançon, Francie | tvrdý (h) | Slovinsko | 5–0 | výhra | |
2013 | Světová skupina II | 9.–10. února | Limoges, Francie | tvrdý (h) | Německo | 1–3 | prohra |
Světová skupina II, baráž | 20.–21. dubna | Besançon, Francie | tvrdý (h) | Kazachstán | 4–1 | výhra | |
2014 | Světová skupina II | 8.–9. února | Paříž, Francie | tvrdý (h) | Švýcarsko | 3–2 | výhra |
Světová skupina, baráž | 19.–20. dubna | St. Louis, Spojené státy | tvrdý (h) | Spojené státy | 3–2 | výhra | |
2015 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Janov, Itálie | antuka (h) | Itálie | 3–2 | výhra |
Světová skupina, semifinále | 18.–19. dubna | Ostrava, Česko | tvrdý (h) | Česko | 1–3 | prohra | |
2016 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–7. února | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Itálie | 4–1 | výhra |
Světová skupina, semifinále | 16.–17. dubna | Trélazé, Francie | antuka (h) | Nizozemsko | 3–2 | výhra | |
Světová skupina, finále | 12.–13. listopadu | Štrasburk, Francie | tvrdý (h) | Česko | 2–3 | porážka | |
2017 | Světová skupina, 1. kolo | 11.–12. února | Ženeva, Švýcarsko | tvrdý (h) | Švýcarsko | 2–3 | prohra |
Světová skupina, baráž | 22.–23. dubna | Roanne, Francie | antuka (h) | Španělsko | 4–0 | výhra | |
2018 | Světová skupina, 1. kolo | 10.–11. února | Mouilleron-le-Captif, Francie | tvrdý (h) | Belgie | 3–2 | výhra |
Světová skupina, semifinále | 21.–22. dubna | Aix-en-Provence, Francie | antuka (h) | Spojené státy | 2–3 | prohra | |
2019 | Světová skupina, 1. kolo | 9.–10. února | Lutych, Belgie | tvrdý (h) | Belgie | 3–1 | výhra |
Světová skupina, semifinále | 20.–21. dubna | Rouen, Francie | antuka (h) | Rumunsko | 3–2 | výhra | |
Světová skupina, finále | 9.–10. listopadu | Perth, Austrálie | tvrdý | Austrálie | 3–2 | vítězství (3) |
2020–2029
Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2021 | Finálový turnaj, základní skupina | 1. listopadu | Praha, Česko | tvrdý (h) | Kanada | 1–2 | prohra |
3. listopadu | RTF | 1–2 | prohra | ||||
2022 | Kvalifikační kolo | 15.–16. dubna | Alghero, Itálie | tvrdý | Itálie | 0–3 | prohra |
Světová baráž | 11.–12. listopadu | Apeldoorn, Nizozemsko | tvrdý (h) | Nizozemsko | 3–1 | výhra | |
2023 | Kvalifikační kolo | 14.–15. dubna | Coventry, Spojené království | tvrdý (h) | Velká Británie | 3–1 | výhra |
Finálový turnaj, základní skupina | 8. listopadu | Sevilla, Španělsko | tvrdý (h) | Itálie | 1–2 | prohra | |
10. listopadu | Německo | 3–0 | výhra | ||||
2024 | Kvalifikační kolo | 12.–13. dubna | Le Portel, Francie | antuka (h) | Velká Británie | 1–3 | prohra |
Kvalifikační kolo, baráž | listopad |
Přehled finále: 6 (3–3)
Přehled ročníků
Ročník | 1963 | 1964 | 1965 | 1966 | 1967 | 1968 | 1969 | 1970 | 1971 | 1972 | 1973 | 1974 | 1975 | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 | 1981 | 1982 | 1983 | 1984 | 1985 | 1986 | 1987 | 1988 | 1989 | 1990 | 1991 | 1992 | 1993 | 1994 | V–P | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Pohár federace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Světová skupina | QF | SF | SF | QF | QF | QF | QF | QF | SF | QF | 1R | QF | SF | 1R | QF | QF | QF | 1R | 2R | 1R | 1R | QF | 1R | 2R | 2R | 2R | 1R | QF | 1R | QF | SF | SF | 42–32 | ||||||
Turnaj útěchy | nekonán | A | A | A | A | SF | NH | A | F | A | NH | A | F | 2R | vítěz | 2R | A | QF | A | A | A | 2R | A | A | A | A | NH | 13–5 | |||||||||||
výhry–prohry | 1–1 | 3–1 | 2–1 | 1–1 | 0–1 | 1–1 | 1–1 | 2–1 | 2–1 | 2–1 | 3–2 | 2–1 | 3–1 | 2–2 | 2–1 | 2–1 | 2–1 | 3–2 | 1–2 | 4–1 | 0–2 | 2–1 | 1–2 | 1–1 | 1–1 | 1–1 | 0–2 | 2–1 | 1–1 | 2–1 | 3–1 | 3–1 | 56–37 |
Ročník | 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | V–P | |||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Fed Cup | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Světová skupina | SF | SF | Vítěz | SF | QF | 5. | 3. | QF | Vítěz | F | F | QF | SF | QF | QF | QF | QF | A | A | A | SF | F | QF | SF | Vítěz | 29–18 | |||||||||||||||
Baráž světové skupiny | A | A | A | A | A | A | A | NH | vítěz | A | A | vítěz | A | vítěz | vítěz | vítěz | prohra | A | A | vítěz | A | A | vítěz | A | A | 7–1 | |||||||||||||||
2. světová skupina | A | A | A | A | A | nekonána | A | A | A | A | A | A | A | prohra | prohra | výhra | A | A | A | A | A | 1–2 | |||||||||||||||||||
Baráž 2. světové sk. | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | výhra | výhra | A | A | A | A | A | A | 2–0 | ||||||||||||||||||||
1. sk. euroafrické zóny | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | 0–0 | |||||||||||||||
výhry–prohry | 1–1 | 1–1 | 3–0 | 1–1 | 0–1 | 2–1 | 3–1 | 1–1 | 4–0 | 3–1 | 2–1 | 1–1 | 1–1 | 1–1 | 1–1 | 1–1 | 0–2 | 1–1 | 1–1 | 2–0 | 1–1 | 2–1 | 1–1 | 1–1 | 3–0 | 94–59 | |||||||||||||||
Konečný žebříček | 6. | 1. | 1. | 2. | 3. | 3. | 5. | 11. | 9. | 15. | 16. | 2. | 4. | 3. | 1. |
Legenda | |||
---|---|---|---|
SR | poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným | W–L V–P | výhry–prohry |
NH | daný rok se turnaj nekonal | A | turnaje se hráč nezúčastnil |
1Q / LQ | prohra v (kole) kvalifikace | 1k / 1R | prohra v daném kole turnaje |
QF / ČF | prohra ve čtvrtfinále | SF | prohra v semifinále |
F | prohra ve finále | Vítěz | vítězství v turnaji |
Bilance hráček
Hráčka | výhry-prohry | první účast | odehráno utkání | ||
---|---|---|---|---|---|
celkem | dvouhra | čtyřhra | |||
Gail Benedettiová | 27–26 | 14–16 | 13–10 | 1969 | 35 |
Alizé Cornetová | 11–23 | 7–17 | 4–6 | 2008 | 24 |
Nathalie Dechyová | 17–15 | 13–7 | 4–8 | 200 | 10 |
Françoise Dürrová | 31–17 | 16–8 | 15–9 | 1963 | 27 |
Caroline Garciaová | 23–8 | 14–7 | 9–1 | 2013 | 24 |
Julie Halardová-Decugisová | 21–3 | 13–10 | 9–3 | 1990 | 19 |
Amélie Mauresmová | 32–11 | 30–9 | 2–2 | 1998 | 21 |
Kristina Mladenovicová | 27–11 | 11–8 | 16–3 | 2012 | 20 |
Pauline Parmentierová | 7–14 | 6–13 | 1–1 | 2010 | 8 |
Mary Pierceová | 18–14 | 16–10 | 2–4 | 1990 | 22 |
Virginie Razzanová | 16–9 | 10–5 | 6–4 | 2001 | 9 |
Nathalie Tauziatová | 33–21 | 13–12 | 20–9 | 1985 | 40 |
Kapitáni
Kapitán[10] | období[10] | zápasů | V | P | % | nejlépe | nejlepší hráčka |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Janine Lieffrigová | 1963–1966 | 11 | 7 | 4 | 63,63 | 1964 – semifinále | Françoise Dürrová |
Monique Bensusan-Hamelinová | 1967–1968 | 3 | 1 | 2 | 33,33 | 1968 – čtvrtfinále | Rosy Darmonová |
Jacqueline Kerminová | 1969–1970 1973–1975 1977 | 20 | 13 | 7 | 65,00 | 1975 – semifinále | Gail Benedetti |
Philippe Chatrier | 1971–1972 | 6 | 4 | 2 | 66,67 | 1971 – semifinále | Françoise Dürrová |
Philippe Duxin | 1976 1978 1992 | 10 | 6 | 4 | 60,00 | 1978 – čtvrtfinále 1992 – čtvrtfinále | Gail Benedettiová |
Jean-Paul Loth | 1979–1982 | 15 | 10 | 5 | 66,67 | 1979 – čtvrtfinále | Brigitte Simon-Glinelová |
Françoise Dürrová | 1983 1993–1996 | 14 | 8 | 6 | 57,14 | 1993 – semifinále 1994 – semifinále | Julie Halard-Decugisová |
Patrick Favière | 1984–1985 | 6 | 3 | 3 | 50,00 | 1984 – čtvrtfinále | Catherine Tanvierová |
François Jauffret | 1986–1991 | 13 | 6 | 7 | 46,15 | 1990 – čtvrtfinále | Isabelle Demongeotová |
Yannick Noah | 1997–1998 | 5 | 4 | 1 | 80,00 | 1997 – vítězství | Nathalie Tauziatová |
Guy Forget | 1999–2004 | 18 | 13 | 5 | 72,22 | 2003 – vítězství | Amélie Mauresmová |
Georges Goven | 2005–2008 | 9 | 5 | 4 | 55,55 | 2005 – finále | Virginie Razzanová |
Nicolas Escudé | 2009–2012 | 8 | 3 | 5 | 37,50 | 2009 – čtvrtfinále 2010 – čtvrtfinále | Virginie Razzanová |
Amélie Mauresmová | 2013–2016 | 9 | 6 | 3 | 66,7 | 2016 – finále | Marion Bartoliová |
Yannick Noah | 2017–2018 | 4 | 2 | 2 | 50 | 2018 – semifinále | |
Julien Benneteau | 2019– | 10 | 6 | 4 | 60 | 2019 – vítězství | Kristina Mladenovicová |
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků France Fed Cup team na anglické Wikipedii a Squadra francese di Fed Cup na italské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f France Fed Cup team [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online.
- ↑ Nicolas Escude [online]. Association of Tennis Professionals, 2013 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Amelie Mauresmo appointed France Fed Cup captain [online]. New Delhi Television Limited, 17 April 2011 [cit. 2013-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-27.
- ↑ Singles Rankings [online]. Women's Tennis Association, 2013 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Mauresmo excited about being No. 1 [online]. ESPN, 11 September 2004 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Fed Cup Champions [online]. International Tennis Federation, 2013 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Fed Cup Nations Ranking History. [s.l.]: International Tennis Federation, 2013.
- ↑ a b Lincoln, A. Spain brings an end to France's proud run [online]. International Tennis Federation, 17 April 2011 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Francie díky třem bodům Mladenovicové vyhrála po 16 letech Fed Cup [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-10 [cit. 2019-11-14]. Dostupné online.
- ↑ a b France-Allemagne, l'histoire [online]. Fédération Française de tennis, 21 January 2013 [cit. 2013-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-04. (francouzsky)
Související článek
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fedcupový tým Francie na Wikimedia Commons
- Fedcupový tým Francie na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Autor: Martin Strachoň , Licence: CC BY-SA 4.0
Ilustrace pro reprezentaci tenisového týmu Ruské tenisové federace namísto ruské státní vlajky.
Autor: Peter Menzel, Licence: CC BY-SA 2.0
France_Fed_Cup_team at the World_Final_2016