Fedcupový tým Itálie
| Itálie | |
|---|---|
 | |
| Kapitánka | Tathiana Garbinová |
| Žebříček ITF | 1. |
| Nejvýše v žebříčku | 1. (9. listopadu 2009) |
| Barvy | modrá bílá |
| Týmové statistiky | |
| Poprvé v soutěži | 1963 |
| Odehraných ročníků | 61 |
| Zápasů celkem | 153 (88–65) |
| Tituly | 4 (2006, 2009, 2010, 2013, 2024) |
| Finalistky | 1 (2007, 2023) |
| Statistiky tenistek | |
| Nejvíce výher, celkem | Sara Erraniová (28–21) |
| Nejvíce výher, dvouhra | Francesca Schiavoneová (23–21) |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Roberta Vinciová (18–1) |
| Nejlepší pár | Erraniová / Vinciová (6–1) |
| Nejvíce zápasů | Sara Erraniová (26) |
| Nejvíce odehraných let | Roberta Vinciová (15) |
| Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2024 | |
Tým Itálie v Billie Jean King Cupu reprezentuje Itálii v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1963 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis e Padel. Představuje jedno ze čtyř družstev, které v soutěži odehrály všechny ročníky.
Itálie vyhrála ročníky 2006, 2009, 2010, 2013 a 2024. Jako poražený finalista skončila v letech 2007 a 2023. Po Rusku se stala druhým nejúspěšnějším týmem 1. desetiletí třetího tisíciletí.
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová pětka Sara Erraniová, která vyhrála 28 utkání a nastoupila do rekordních 26 mezistátních zápasů. Nejvyšší počet 15 ročníků odehrála Roberta Vinciová. Nehrající kapitánkou se v roce 2017 stala Tathiana Garbinová.
Historie
V roce 2006 se Itálie stala prvním družstvem, které vyhrálo soutěž jako venkovní celek od zavedení finálového formátu domácí–hosté v roce 1995.
.png)
V roce 2012 Italky porazily v prvním kole Světové skupiny v Bielle Ukrajinu 3–2. V dubnovém semifinále pak v ostravské ČEZ Aréně nestačily na Česko vedené Petrou Kvitovou 1–4. Ve čtvrtfinále Světové skupiny 2013 zdolaly na domácí půdě Spojené státy 3:2, poté na palermské antuce oplatily porážku Češkám 3:1 a v cagliarském finále si poradily s Ruskem 4:0, když za hosty nenastoupily nejlepší hráčky pro zranění nebo únavu.
Roberta Vinciová držela spolu s Indonésankou Angelique Widjajaovou k roku 2011 rekord nejvyššího počtu 16 deblových výher bez jediné porážky. V roce 2012, po deblové výhře v úvodním kole Světové skupiny, Widjajaovou překonala.
Do světového finále Italky postoupily pošesté v ročníku 2023, když si účast na finálový turnaj zajistily bratislavskou výhrou v dubnovém kvalifikačním kole proti Slovensku. V listopadu 2023 pak ovládly základní skupinu finálové fáze po vítězstvích nad Francií a Německem. Ani v semifinále je v prvním vzájemném střetnutí nezastavilo Slovinsko. Až v souboji o titul podlehly Kanadě, když reprezentantky „země javorového listu“ ve finále debutovaly a Italky zdolaly počtvrté z pěti zápasů.[1][2]
Jako obhájce finálové účasti získala Itálie přímou účast na finálovém turnaji 2024, v němž byla zrušena skupinová fáze a rozšířen vyřazovací systém pavouka. Po volném losu v malažské aréně Martina Carpeny vyřadily italské reprezentantky Japonsko a v semifinále i podruhé Polsko vedené světovou dvojkou Igou Świątekovou. V závěrečném finále porazily překvapení soutěže Slovensko. Pátou trofejí se zařadily po bok pětinásobných vítězů soutěže, Ruska a Španělska. Hlavní oporou šampionek byla světová čtyřka Jasmine Paoliniová, která hrála i čtyřhry s 37letou Erraniovou. Ta vytvořila rekord celé soutěže jedenáctiletým rozmezím mezi dvěma tituly. Členkami družstva byly také Cocciarettová, Bronzettiová a Trevisanová.[3][4] O čtyři dny později na výhru Italek navázali jejich krajané v Davis Cupu 2024. Itálie se tak stala pátým státem, který ovládl Davis Cup i Billie Jean King Cup v jediném kalendářním roce.[5]
Statistiky
.png)
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová pětka Sara Erraniová, která vyhrála 28 zápasů. Bývalá čtvrtá hráčka žebříčku Francesca Schiavoneová ovládla nejvyšší počet 23 dvouher a deblová světová jednička Roberta Vinciová rekordních 18 čtyřher. Nejvíce, 26 mezistátních zápasů, odehrála Erraniová a v maximu patnácti ročníků se představila Vinciová.[6]
Minimálně dvacet vyhraných zápasů, vedle Erraniové, Schiavoneové a Vinciové, zaznamenaly Silvia Farinaová Eliaová a Flavia Pennettaová. Ve 14 letech a 205 dnech se Manuela Zoniová stala nejmladší Italkou, která zasáhla do soutěže, když v květnu 1975 nastoupila s Luciou Bassiovou do čtyřhry druhého kola Poháru federace proti Rumunsku. Naopak jako nejstarší utkání odehrála Lea Pericoliová ve 40 letech a 44 dnech, když zasáhla s Bassiovou do čtyřhry úvodního kola téhož ročníku 1975 proti Brazílii.[6]
Nejdelší italské utkání trvalo 3 hodiny a 28 minut. V prvním kole Světové skupiny 2002 v něm Antonella Serraová Zanettiová porazila Švédku Åsu Svenssonovou po třísetovém průběhu 6–7, 6–3 a 10–8. Nejvyšší počet 149 gamů Italky odehrály v úvodním kole Světové skupiny 2011 proti Austrálii, s výsledkem 4:1. Čtyři z pěti utkání v Hobartu měla třísetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Itálii nikdy nepodařil.[6]
Výsledky
2000–2009
| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2009 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Orléans, Francie | tvrdý (h) |  Francie | 5–0 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 25.–26. dubna | Castellaneta, Itálie | antuka |  Rusko | 4–1 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 7.–8. listopadu | Reggio di Calabria, Itálie | antuka |  Spojené státy | 4–0 | vítězství (2) |
2010–2019
| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–7. února | Charkov, Ukrajina | tvrdý (h) |  Ukrajina | 4–1 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 24.–25. dubna | Řím, Itálie | antuka |  Česko | 5–0 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 6.–7. listopadu | San Diego, Spojené státy | tvrdý (h) | Spojené státy | 3–1 | vítězství (3) | |
| 2011 | Světová skupina, 1. kolo | 5.–6. února | Hobart, Austrálie | tvrdý |  Austrálie | 4–1 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 16.–17. dubna | Moskva, Rusko | tvrdý (h) | Rusko | 0–5 | prohra | |
| 2012 | Světová skupina, 1. kolo | 4.–5. února | Biella, Itálie | antuka (h) | Ukrajina | 3–2 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 21.–22. dubna | Ostrava, Česko | tvrdý (h) | Česko | 1–4 | prohra | |
| 2013 | Světová skupina, 1. kolo | 9.–10. února | Rimini, Itálie | antuka (h) | Spojené státy | 3–2 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 20.–21. dubna | Palermo, Itálie | antuka | Česko | 3–1 | výhra | |
| Světová skupina, finále | 2.–3. listopadu | Cagliari, Itálie | antuka | Rusko | 4–0 | vítězství (4) | |
| 2014 | Světová skupina, 1. kolo | 8.–9. února | Cleveland, Spojené státy | tvrdý (h) | Spojené státy | 3–1 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 19.–20. dubna | Ostrava, Česko | tvrdý (h) | Česko | 0–4 | prohra | |
| 2015 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Itálie, Itálie | antuka (h) | Francie | 2–3 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 18.–19. dubna | Brindisi, Itálie | antuka | Spojené státy | 3–2 | výhra | |
| 2016 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–7. února | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Francie | 1–4 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 16.–17. dubna | Lleida, Španělsko | antuka |  Španělsko | 0–4 | prohra | |
| 2017 | 2. světová skupina, 1. kolo | 11.–12. února | Forlì, Itálie | antuka |  Slovensko | 2–3 | prohra |
| 2. světová skupina, baráž | 22.–23. dubna | Barletta, Itálie | antuka |  Tchaj-wan | 3–1 | výhra | |
| 2018 | 2. světová skupina, 1. kolo | 10.–11. února | Chieti, Itálie | antuka (h) | Španělsko | 3–2 | výhra |
| Světová skupina, baráž | 21.–22. dubna | Janov, Itálie | antuka |  Belgie | 0–4 | prohra | |
| 2019 | 2. světová skupina, 1. kolo | 9.–10. února | Biel/Bienne, Švýcarsko | tvrdý (h) |  Švýcarsko | 1–3 | prohra |
| 2. světová skupina, baráž | 20.–21. dubna | Moskva, Rusko | antuka (h) | Rusko | 0–4 | prohra |
2020–2029
| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2021 | Zóna Evropy a Afriky, základní skupina | 5. února 2020 | Tallinn, Estonsko | tvrdý |  Rakousko | 3–0 | výhra |
| 6. února 2020 |  Estonsko | 2–1 | výhra | ||||
| 7. února 2020 |  Řecko | 3–0 | výhra | ||||
| Zóna Evropy a Afriky, souboj o postup | 8. února 2020 |  Chorvatsko | 2–0 | výhra | |||
| Světová baráž | 16.–17. dubna 2021 | Kluž, Rumunsko | tvrdý |  Rumunsko | 3–1 | výhra | |
| 2022 | Kvalifikační kolo | 15.–16. dubna | Alghero, Itálie | tvrdý | Francie | 3–0 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Glasgow, Spojené království | tvrdý (h) | Švýcarsko | 0–3 | prohra | |
| 10. listopadu |  Kanada | 0–3 | prohra | ||||
| 2023 | Kvalifikační kolo | 14.–15. dubna | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Slovensko | 3–2 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Sevilla, Španělsko | tvrdý (h) | Francie | 2–1 | výhra | |
| 10. listopadu |  Německo | 3–0 | výhra | ||||
| Finálový turnaj, semifinále | 11. listopadu |  Slovinsko | 2–0 | výhra | |||
| Finálový turnaj, finále | 12. listopadu | Kanada | 0–2 | porážka | |||
| 2024 | Finálový turnaj, čtvrtfinále | 16. listopadu | Malaga, Španělsko | tvrdý (h) |  Japonsko | 2–1 | výhra |
| Finálový turnaj, semifinále | 18. listopadu |  Polsko | 2–1 | výhra | |||
| Finálový turnaj, finále | 20. listopadu | Slovensko | 2–0 | vítězství (5) |
Přehled finále: 7 (5–2)
Složení týmu
| Rok | Členky týmu | |||
|---|---|---|---|---|
| 2019 | Camila Giorgiová | Sara Erraniová | Martina Trevisanová | Jasmine Paoliniová |
| Deborah Chiesaová | Elisabetta Cocciarettová | — | ||
| 2021 | Jasmine Paoliniová | Camila Giorgiová | Giulia Gatto-Monticoneová | Martina Trevisanová |
| Elisabetta Cocciarettová | Bianca Turatiová | — | ||
| 2022 | Camila Giorgiová | Jasmine Paoliniová | Martina Trevisanová | Lucia Bronzettiová |
| Elisabetta Cocciarettová | — | |||
| 2023 | Martina Trevisanová | Camila Giorgiová | Elisabetta Cocciarettová | Jasmine Paoliniová |
| Lucia Bronzettiová | — | |||
| 2024 | Jasmine Paoliniová | Elisabetta Cocciarettová | Lucia Bronzettiová | Sara Erraniová |
| Martina Trevisanová | — | |||
Nehrající kapitáni
- Raffaella Reggiová, 1998–2001
- Corrado Barazzutti, 2002–2016
- Tathiana Garbinová, od 2017
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Squadra italiana di Fed Cup na italské Wikipedii.
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kanaďanky slaví historický triumf v BJK Cupu. Hrdinkami jsou Stakusicová a Fernandezová. TenisPortal.cz [online]. 2023-11-12 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online.
- ↑ MCLEAN, Ross. Canada 2-0 Italy: Canada crowned 2023 World Champions. Billie Jean King Cup [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-12 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Italky smetly Slovenky a popáté vyhrály BJK Cup. Ve finále bodovaly Bronzettiová a Paoliniová. TenisPortal.cz [online]. 2024-11-20 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online.
- ↑ MCELWEE, Molly. Billie Jean King Cup by Gainbridge Finals SVK 0-2 ITA: Italy crowned 2024 Billie Jean King by Gainbrige champions. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2024-11-20 [cit. 2024-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SALLEY, Emily. Davis Cup Finals 2024: Jannik Sinner leads Italy to title with 2-0 victory over the Netherlands to cap superb year. BBC Sport [online]. 2024-11-24 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Italy | Team Stats [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2024-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-01.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fedcupový tým Itálie na Wikimedia Commons - Fedcupový tým Itálie na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Autor: Nuță Lucian from Cluj-Napoca, Romania, Licence: CC BY 2.0
Billie Jean King Cup România – Italia 1-3
Autor: Nuță Lucian from Cluj-Napoca, Romania, Licence: CC BY 2.0
Billie Jean King Cup România – Italia 1-3