Fedcupový tým Polska
| Polsko | ||
 | ||
| Kapitán | Dawid Celt | |
| Žebříček ITF | 17. | |
| Barvy | červená bílá | |
| Debut v soutěži | 1966 | |
| Odehraných ročníků | 41 | |
| Zápasů celkově | 136 (70–63) | |
| Nejlepší umístění | světové čtvrtfinále (1992, 2015) | |
| Nejvíce výher, celkem | Agnieszka Radwańská (42–11) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Agnieszka Radwańská (34–9) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Alicja Rosolská (28–13) | |
| Nejvíce zápasů | Alicja Rosolská (41) | |
| Nejvíce odehraných let | Alicja Rosolská (16) | |
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023 | ||
Polsko v Billie Jean King Cupu reprezentuje Polsko v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1966 pod vedením národního tenisového svazu Polski Związek Tenisowy.
Světové čtvrtfinále si Polsko poprvé zahrálo v roce 1992, kdy podlehlo Německu 0–3 na zápasy. Podruhé pak roku 2015 prohrálo s Ruskem poměrem 0–4.
Nehrajícím kapitánem je Dawid Celt, manžel Agnieszky Radwańské, rekordmanky týmu v počtu 42 vyhraných utkání včetně 34 dvouher.
Statistiky
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová dvojka Agnieszka Radwańská, která vyhrála 42 utkání včetně 34 dvouher. Nejvíce, 28 vítězných čtyřher si připsala Alicja Rosolská, která nastoupila i do nejvyššího počtu 41 mezistátních zápasů v rekordních šestnácti ročnících.[1][2]
Dvacet a více utkání vyhrály Agnieszka Radwańská, Alicja Rosolská, Klaudia Jansová-Ignaciková a Magdalena Feistelová. Jako nejmladší členka týmu do soutěže zasáhla Urszula Radwańská, když v 15 letech a 140 dnech odehrála utkání dubnové 2. skupiny euroafrické zóny 2006 proti Turecku. Naopak nejstarší Polkou v soutěži se stala Rosolská, jíž bylo 37 let a 135 dní v dubnovém kvalifikačním kole 2023 proti Kazachstánu. V nejdelším týmovém zápase, trvajícím 2:58 hodiny, podlehla Agnieszka Radwańská Belgičance Yanině Wickmayerové ve 2. světové skupině 2010. Obrat ze stavu 0–2 se Polsku nikdy nepodařil.[1][2]
Historie
Polsko v soutěži debutovalo ve čtvrtém ročníku, turínském Poháru federace 1966. Po výhře bez boje vypadlo ve druhém kole s Československem. Po vyřazení v téže fázi ročníku 1968 od Nizozemska, do turnaje zasáhlo až v roce 1974. Opět ve druhém kole nestačilo na Spojené státy. Další účast zaznamenalo v roce 1980, znamenající další porážku od Američanek. Do navazujících pěti ročníků nenastoupilo. Pravidelný každoroční start zahájilo v roce 1986 na zrekonstruovaném štvanickém areálu, kde zvládlo kvalifikaci proti Mexiku. Časnou porážku v hlavním turnaji mu přivodila Jugoslávie.[1]
Čtvrtfinále si Polky poprvé zahrály rok po založení Světové skupiny, na frankfurtském Poháru federace 1992. Katarzyna Nowaková, Magdalena Feistelová a Katarzyna Teodorowiczová-Lisowská zdolaly Izrael v čele se Smašnovovou. Nezastavilo je ani Švédsko vedené Lindqvistovou. Mezi poslední osmičkou však neuhrály žádný bod proti favorizovaným Němkám, Grafové a Huberové, které celý ročník ovládly.[1]
Těsná výhra v barcelonské světové baráži 2014 nad Španělskem znamenala, že se Polsko poprvé od roku 1994 vrátilo do nejvyšší úrovně, Světové skupiny. Dva singlové body získala jediná polská členka v první padesátce žebříčku, Agnieszka Radwańská. Společně s Alicjí Rosolskou pak triumfovaly v rozhodující čtyřhře. Účast mezi elitní osmičkou týmů, znamenající čtvrtfinále Světové skupiny 2015, byla vyrovnáním historického maxima. V Krakově však proti Ruskám Agnieszka a Urszula Radwańské prohrály všechny dvouhry, když dva body získala Šarapovová a jeden Kuzněcovová. Ruské deblistky navýšily za rozhodnutého stavu konečné skóre na 4–0.[1]
Se zrušením dvou světových skupin v roce 2019 byl zaveden finálový turnaj, do něhož se polská reprezentace premiérově probojovala v letech 2022 a 2023. V obou závěrečných tunajích ale absentovala světová jednička Iga Świąteková, která vždy končila Turnaj mistryň na americkém kontinentu a odmítla rychlý přelet do Evropy. Ostře tak zkritizovala řídící organizace WTA a ITF za neschopnost se dohodnout na přijatelném harmonogramu.[3][4] V obou finálových skupinách 2022 a 2023 nevyhrály Polky ani jeden ze čtyř mezistátních zápasů.[1]
Výsledky
2010–2019
| Rok | soutěž | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | Světová skupina II | 6.–7. února | Bydhošť, Polsko |  Belgie | 2–3 | prohra |
| Světová skupina II, baráž | 24.–25. dubna | Sopoty, Polsko |  Španělsko | 1–4 | prohra | |
| 2011 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 2. února | Ejlat, Izrael |  Bulharsko | 1–2 | prohra |
| 3. února |  Izrael | 2–1 | výhra | |||
| 4. února |  Lucembursko | 2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 5. února |  Bělorusko | 0–2 | prohra | ||
| 2012 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 1. února | Ejlat, Izrael | Bulharsko | 3–0 | výhra |
| 2. února |  Chorvatsko | 3–0 | výhra | |||
| 3. února |  Rumunsko | 2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 4. února |  Švédsko | 1–2 | prohra | ||
| 2013 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 6. února | Ejlat, Izrael | Bulharsko | 2–1 | výhra |
| 7. února |  Turecko | 3–0 | výhra | |||
| 8. února | Izrael | 2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 9. února | Chorvatsko | 2–1 | výhra | ||
| Světová skupina II, baráž | 20.–21. dubna | Koksijde, Belgie | Belgie | 4–1 | výhra | |
| 2014 | Světová skupina II | 8.–9. února | Borås, Švédsko | Švédsko | 3–2 | výhra |
| Světová skupina II, baráž | 19.–20. dubna | Barcelona, Španělsko | Španělsko | 3–2 | výhra | |
| 2015 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Krakov, Polsko |  Rusko | 0–4 | prohra |
| Světová skupina II, baráž | 18.–19. dubna | Zelená Hora, Polsko |  Švýcarsko | 2–3 | prohra | |
| 2016 | Světová skupina II | 6.–7. února | Kailua-Kona, Spojené státy | Švédsko | 0–4 | prohra |
| Světová skupina II, baráž | 16.–17. dubna | Inowrocław, Polsko |  Tchaj-wan | 1–4 | prohra | |
| 2017 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 8. února | Tallinn, Estonsko |  Gruzie | 2–1 | výhra |
| 10. února |  Rakousko | 2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 11. února |  Srbsko | 1–2 | prohra | ||
| 2018 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 7. února | Tallinn, Estonsko | Rakousko | 2–1 | výhra |
| 8. února |  Lotyšsko | 1–2 | prohra | |||
| 9. února | Turecko | 2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 10. února | Bulharsko | 2–0 | výhra | ||
| 2019 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 6. února | Zelená Hora, Polsko | Rusko | 1–2 | prohra |
| 7. února |  Dánsko | 3–0 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 8. února |  Ukrajina | 2–1 | výhra |
2020–2029
| Rok | úroveň | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2021 | Zóna Evropy a Afriky, základní skupina | 6. února 2020 | Lucemburk, Lucembursko | tvrdý (h) |  Slovinsko | 2–1 | výhra |
| 7. února 2020 | Turecko | 3–0 | výhra | ||||
| Zóna Evropy a Afriky, zápas o postup | 8. února 2020 | Švédsko | 2–0 | výhra | |||
| Světová baráž | 16.–17. dubna 2021 | Bytom, Polsko | tvrdý (h) |  Brazílie | 3–2 | výhra | |
| 2022 | Kvalifikační kolo | 15.–16. dubna | Radom, Polsko | tvrdý (h) | Rumunsko | 4–0 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Glasgow, Spojené království | tvrdý (h) |  Spojené státy | 1–2 | prohra | |
| 10. listopadu |  Česko | 1–2 | prohra | ||||
| 2023 | Kvalifikační kolo | 14.–15. dubna | Astana, Kazachstán | antuka (h) |  Kazachstán | 1–3 | prohra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Sevilla, Španělsko | tvrdý (h) |  Kanada | 0–3 | prohra | |
| 10. listopadu | Španělsko | 1–2 | prohra | ||||
| 2024 | Kvalifikační kolo | 12.–13. dubna | bude oznámeno | Švýcarsko |
Složení týmu
| Rok | Členky týmu | |||
|---|---|---|---|---|
| 2018 | Magda Linetteová | Magdalena Fręchová | Iga Świąteková | Alicja Rosolská |
| 2019 | Magda Linetteová | Iga Świąteková | Magdalena Fręchová | Maja Chwalińská |
| Alicja Rosolská | — | |||
| 2021 | Magda Linetteová | Iga Świąteková | Magdalena Fręchová | Maja Chwalińská |
| Alicja Rosolská | Katarzyna Kawaová | Urszula Radwańská | Weronika Falkowská | |
| 2022 | Iga Świąteková | Magda Linetteová | Magdalena Fręchová | Maja Chwalińská |
| Alicja Rosolská | Katarzyna Kawaová | Martyna Kubková | — | |
| 2023 | Magda Linetteová | Weronika Falkowská | Magdalena Fręchová | Weronika Ewaldová |
| Alicja Rosolská | Martyna Kubková | — | ||
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poland Fed Cup team na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Team Profile | Poland [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Team Profile | Poland [online]. International Tennis Federation [Wayback Machine Archive] [cit. 2023-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-25. (anglicky)
- ↑ Tenis: Swiateková nebude hrať Pohár Billie Jean Kingovej, vadí jej harmonogram | tenisové turnaje. Slovenský tenisový zväz [online]. 2022-10-03 [cit. 2022-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-09. (slovensky)
- ↑ ROJÍK, Václav. Ostuda světového tenisu? Šampionka se tvrdě ozvala. Trpět budou i Češky. Sport.cz [online]. 2023-10-09 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fedcupový tým Polska na Wikimedia Commons - Fedcupový tým Polska na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
.svg)
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
.svg)
Georgian flag in Pantone MS.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information..svg)
Autor: Assaf Yekuel, Licence: CC BY-SA 3.0
The tennis player Agnieszka Radwańska of Poland during her match against Victoria Azarenka of Belarus in the fourth day of Fed Cup Group I 2011 Europe/ Africa in Eilat, Israel
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.