Fedcupový tým Rumunska
| Rumunsko | ||
 | ||
| Kapitán | Horia Tecău | |
| Žebříček ITF | 12. | |
| Barvy | žlutá modrá | |
| Debut v soutěži | 1973 | |
| Odehraných ročníků | 43 | |
| Zápasů celkově | 142 (82–60) | |
| Roky ve Světové skupině | 13 (7–12) | |
| Nejlepší umístění | světové semifinále (1973, 2019) | |
| Nejvíce výher, celkem | Monica Niculescuová (33–22) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Ruxandra Dragomirová (21–7) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Monica Niculescuová (18–12) | |
| Nejvíce zápasů | Monica Niculescuová (40) | |
| Nejvíce odehraných let | Monica Niculescuová (14) | |
Údaje v infoboxu aktuální k dubnu 2024 | ||
Rumunsko v Billie Jean King Cupu reprezentuje Rumunsko v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1973 pod vedením národního svazu Federația Română de Tenis.
Při svém debutu v roce 1973 Rumunsko dosáhlo svého nejlepšího výsledku, když postoupilo do světového semifinále. Poraženo odešlo od Jihoafrické republiky. Podruhé si semifinále zahrálo při derniéře formátu dvou světových skupin, v ročníku 2019, kdy nestačilo na Francii.
Nehrajícím kapitánem je bývalý tenista Horia Tecău.
Statistiky
Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá členka světové třicítky Monica Niculescuová, která vyhrála 33 utkání včetně 18 čtyřher. Nastoupila i do nejvyššího počtu 40 mezistátních zápasů v rekordních čtrnácti ročnících. Nejvíce, 21 vítězných dvouher dosáhla Ruxandra Dragomirová.[1][2]
Dvacet a více utkání vyhrály Monica Niculescuová, Ruxandra Dragomirová, Simona Halepová, Virginia Ruziciová a Cătălina Cristeaová. Jako nejmladší členka týmu do soutěže zasáhla Sorana Cîrsteaová, když v 16 letech a 14 dnech odehrála dubnovou 1. skupinu euroafrické zóny 2006 proti Švédsku. Naopak nejstarší Rumunkou v soutěži se stala Niculescuová, jíž bylo 36 let a 47 dní v listopadové světové baráži 2023 proti Srbsku. Obrat ze stavu 0–2 se Rumunsku podařil v kvalifikačním kole 2024 s Ukrajinou. První otočení duelu ze stavu 1–2 výběr dosáhl ve 2. světové skupině 2015 proti Španělsku.[1][2]
Historie
Ve světovém čtvrtfinále Rumunsko prohrálo v letech 1974, 1978, 1980, 1981 a 2016, kdy se do nejvyšší úrovně soutěže vrátilo po čtrnáctileté absenci. Naposledy předtím odehrálo Světovou skupinu v roce 1992. V období 1992–2014 se účastnilo pouze první a druhé skupiny zóny Evropy a Afriky. V ročníku 1999 pak v baráži druhé světové skupiny neúspěšně usilovalo o postup do nejvyšší etáže, když nestačilo na Austrálii a Argentinu vždy 1–2 na zápasy.[1][2]
.jpg)
V ročnících 2013 a 2014 byly členkami týmu čtyři Rumunky z elitní světové stovky. Postup do druhé světové skupiny vybojovaly v dubnové baráži 2014 proti Srbsku, které zdolaly 4–1 na zápasy. Díky výhrám nad Španělskem ve 2. světové skupině 2015 a Kanadou v navazující světové baráži se rumunský tým vrátil po čtrnácti letech do Světové skupiny. V klužském světovém čtvrtfinále 2016 však pod vedením světové trojky Simony Halepové podlehl dvojnásobným obhájkyním z Česka 2–3 na zápasy. Po další klužské porážce ve světové baráži s Německem, Rumunky sestoupily do druhé světové skupiny 2017 a v ní nestačily na Belgii.[1][2]
Ve 2. světové skupině 2018 Rumunky přehrály Kanadu a vítězná světová baráž nad Švýcarskem znamenala postup do Světové skupiny 2019, v ročníku, který ukončil formát dvou světových skupin. V ostravském světovém čtvrtfinále 2019 Rumunsko poprvé porazilo Česko, když bod z rozhodující čtyřhry získaly Irina-Camelia Beguová s Monicou Niculescuovou nad prvním světovým párem Krejčíková a Siniaková.[3] Rounské semifinále bylo vyrovnáním týmového maxima. Přestože světová dvojka Halepová vyhrála dvouhry nad Mladenovicovou i Garciaovou, další tři body připadly Francouzkám, které otočily průběh ze stavu 1–2 na zápasy. Po zavedení finálového turnaje Rumunky nezvládly kvalifikační kolo v ročnících 2021, 2022 ani 2023. Dlouholetá rumunská jednička Halepová oslabila tým v sezóně 2022 po zákazu startu do roku 2026 v důsledku dopingové kauzy.[4]
Výsledky
V letech 1973–2009 jsou zahrnuty pouze zápasy světové skupiny, druhé světové skupiny a jejich baráží.
1973–1979
| Rok | soutěž | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1973 | Světová skupina, 1. kolo | 1. května | Bad Homburg, Západní Německo |  Brazílie | 3–0 | výhra |
| Světová skupina, 2. kolo | 3. května |  Švédsko | 2–1 | výhra | ||
| Světová skupina, čtvrtfinále | 4. května |  Velká Británie | 2–1 | výhra | ||
| Světová skupina, semifinále | 5. května |  Jihoafrická republika | 1–2 | prohra | ||
| 1974 | Světová skupina, 1. kolo | květen | Neapol, Itálie |  Argentina | 2–1 | výhra |
| Světová skupina, 2. kolo | Švédsko | 2–1 | výhra | |||
| Světová skupina, čtvrtfinále |  Západní Německo | 0–3 | prohra | |||
| 1975 | Světová skupina, 1. kolo | květen | Aix-en-Provence, Francie |  Lucembursko | 3–0 | výhra |
| Světová skupina, 2. kolo |  Itálie | 1–2 | prohra | |||
| 1976 | Světová skupina, 1. kolo | srpen | Filadelfie, Spojené státy |  Austrálie | 0–3 | prohra |
| 1978 | Světová skupina, 1. kolo | listopad | Melbourne, Austrálie | Itálie | 2–1 | výhra |
| Světová skupina, 2. kolo |  Švýcarsko | 2–1 | výhra | |||
| Světová skupina, čtvrtfinále | prosinec |  Sovětský svaz | 0–3 | prohra | ||
| 1979 | Světová skupina, 1. kolo | duben | Madrid, Španělsko |  Mexiko | 2–1 | výhra |
| Světová skupina, 2. kolo | květen | Švýcarsko | 1–2 | prohra |
1980–1989
| Rok | soutěž | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1980 | Světová skupina, 1. kolo | květen | Berlín, Západní Německo |  Irsko | 3–0 | výhra |
| Světová skupina, 2. kolo | Švýcarsko | 2–1 | výhra | |||
| Světová skupina, čtvrtfinále |  Československo | 1–2 | prohra | |||
| 1981 | Světová skupina, 1. kolo | listopad | Tokio, Japonsko |  Maďarsko | 3–0 | výhra |
| Světová skupina, 2. kolo |  Izrael | 3–0 | výhra | |||
| Světová skupina, čtvrtfinále |  Spojené státy | 0–3 | prohra | |||
| 1983 | Světová skupina, 1. kolo | červenec | Curych, Švýcarsko |  Kanada | 3–0 | výhra |
| Světová skupina, 2. kolo | Švýcarsko | 1–2 | prohra | |||
| 1986 | Světová skupina, 1. kolo | Praha, Československo | Brazílie | 1–2 | prohra |
1990–1999
| Rok | soutěž | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1991 | Světová skupina, 1. kolo | 22. července | Nottingham, Spojené království |  Finsko | 0–3 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 24. července |  Portugalsko | 2–0 | výhra | ||
| 1992 | Světová skupina, 1. kolo | 14. července | Frankfurt, Německo |  Rakousko | 2–1 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 16. července |  Bulharsko | 1–2 | prohra | ||
| 1999 | 2. světová skupina, základní skupina | 21. července | Amsterdam, Nizozemsko |  Tchaj-wan | 3–0 | výhra |
| 2. světová skupina, základní skupina | 22. července | Argentina | 1–2 | prohra | ||
| 2. světová skupina, základní skupina | 23. července | Austrálie | 1–2 | prohra |
2010–2019
| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2014 | Zóna Evropy a Afriky, 1. skupina | 5. února | Budapešť, Maďarsko | tvrdý (h) | Maďarsko | 2–1 | výhra |
| 7. února | Velká Británie | 2–1 | výhra | ||||
| 8. února |  Lotyšsko | 2–1 | výhra | ||||
| Zóna Evropy a Afriky, zápas o postup | 9. února |  Ukrajina | 2–0 | výhra | |||
| 2. světová skupina, baráž | 19.–20. dubna | Bukurešť, Rumunsko | antuka |  Srbsko | 4–1 | výhra | |
| 2015 | 2. světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Galați, Rumunsko | tvrdý (h) |  Španělsko | 3–2 | výhra |
| Světová skupina, baráž | 18.–19. dubna | Montréal, Kanada | tvrdý (h) | Kanada | 3–2 | výhra | |
| 2016 | Světová skupina, 1. kolo | 6.–7. února | Kluž, Rumunsko | tvrdý (h) | Česko | 2–3 | prohra |
| Světová skupina, baráž | 16.–17. dubna | Bukurešť, Rumunsko | antuka (h) | Německo | 1–4 | prohra | |
| 2017 | 2. světová skupina, 1. kolo | 11.–12. února | Bukurešť, Rumunsko | tvrdý (h) |  Belgie | 1–3 | prohra |
| 2. světová skupina, baráž | 22.–23. dubna | Constanța, Rumunsko | antuka (h) | Velká Británie | 3–2 | výhra | |
| 2018 | 2. světová skupina, 1. kolo | 10.–11. února | Kluž, Rumunsko | tvrdý (h) | Kanada | 3–1 | výhra |
| Světová skupina, baráž | 21.–22. dubna | Švýcarsko | 3–1 | výhra | |||
| 2019 | Světová skupina, 1. kolo | 9.–10. února | Ostrava, Česko | tvrdý (h) | Česko | 3–2 | výhra |
| Světová skupina, semifinále | 20.–21. dubna | Rouen, Francie | antuka (h) |  Francie | 2–3 | prohra |
2020–2029
| Rok | soutěž | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2021 | Kvalifikační kolo | 7.–8. února 2020 | Kluž, Rumunsko | antuka (h) |  Rusko | 2–3 | prohra |
| Kvalifikační kolo, baráž | 16.–17. dubna 2021 | tvrdý (h) | Itálie | 1–3 | prohra | ||
| 2022 | Kvalifikační kolo | 15.–16. dubna | Radom, Polsko | tvrdý (h) |  Polsko | 0–4 | prohra |
| Kvalifikační kolo, baráž | 11.–12. listopadu | Oradea, Rumunsko | tvrdý (h) | Maďarsko | 4–0 | výhra | |
| 2023 | Kvalifikační kolo | 14.–15. dubna | Koper, Slovinsko | antuka |  Slovinsko | 2–3 | prohra |
| Kvalifikační kolo, baráž | 10.–11. listopadu | Kraljevo, Srbsko | antuka (h) | Srbsko | 4–0 | výhra | |
| 2024 | Kvalifikační kolo | 12.–13. dubna | Fernandina Beach, Spojené státy | antuka (z) | Ukrajina | 3–2 | výhra |
| Finálový turnaj, osmifinále | týden od 11. listopadu | Sevilla, Španělsko | tvrdý (h) |  Japonsko |
Složení týmu
| Rok | Členky týmu | |||
|---|---|---|---|---|
| 2009 | Sorana Cîrsteaová | Monica Niculescuová | Ioana Raluca Olaruová | Mihaela Buzărnescuová |
| 2010 | Alexandra Dulgheruová | Ioana Raluca Olaruová | Simona Halepová | Irina-Camelia Beguová |
| 2011 | Sorana Cîrsteaová | Monica Niculescuová | Alexandra Dulgheruová | Cristina Dinuová |
| 2012 | Monica Niculescuová | Irina-Camelia Beguová | Simona Halepová | Mihaela Buzărnescuová |
| 2013 | Sorana Cîrsteaová | Andreea Mituová | Ioana Raluca Olaruová | Cristina Dinuová |
| 2014 | Simona Halepová | Sorana Cîrsteaová | Irina-Camelia Beguová | Monica Niculescuová |
| 2015 | Irina-Camelia Beguová | Alexandra Dulgheruová | Andreea Mituová | Raluca Olaruová |
| Simona Halepová | Monica Niculescuová | Sorana Cîrsteaová | — | |
| 2016 | Irina-Camelia Beguová | Alexandra Dulgheruová | Simona Halepová | Monica Niculescuová |
| Andreea Mituová | Raluca Olaruová | — | ||
| 2017 | Irina-Camelia Beguová | Sorana Cîrsteaová | Simona Halepová | Monica Niculescuová |
| Patricia Maria Țigová | — | |||
| 2018 | Irina-Camelia Beguová | Mihaela Buzărnescuová | Sorana Cîrsteaová | Simona Halepová |
| Ana Bogdanová | Raluca Olaruová | — | ||
| 2019 | Simona Halepová | Mihaela Buzarnescuová | Irina-Camelia Beguová | Ana Bogdanová |
| Monica Niculescuová | — | |||
| 2021 | Ana Bogdanová | Irina Baraová | Elena-Gabriela Ruseová | Jaqueline Cristianová |
| Ioana Raluca Olaruová | Monica Niculescuová | — | ||
| 2022 | Irina-Camelia Beguová | Mihaela Buzărnescuová | Andreea Prisăcariuová | Andreea Mituová |
| Monica Niculescuová | Jaqueline Cristianová | Ana Bogdanová | — | |
| 2023 | Ana Bogdanová | Jaqueline Cristianová | Irina Baraová | Anca Todoniová |
| Monica Niculescuová | — | |||
| 2024 | Ana Bogdanová | Jaqueline Cristianová | Anca Todoniová | Mara Gaeová |
Galerie
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Romania Fed Cup team na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Team Profile | Romania [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d Team Profile | Romania [online]. International Tennis Federation [Wayback Machine Archive] [cit. 2023-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-25. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil. V semifinále Fed Cupu jsou Bělorusky, Francouzky, Australanky a Rumunky [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-10 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.
- ↑ Konec pro bývalou jedničku? Halepová dostala za doping trest na čtyři roky. iDNES.cz [online]. 2023-09-12 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fedcupový tým Rumunska na Wikimedia Commons - Fedcupový tým Rumunska na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information..svg)
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Finská vlajka
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.jpg)
Autor: Nuță Lucian from Cluj-Napoca, Romania, Licence: CC BY 2.0
Romania - Elvetia
.jpg)
Autor: Nuță Lucian from Cluj-Napoca, Romania, Licence: CC BY 2.0
Romania - Elvetia 3-1 Simona Halep - Patty Schnyder 6-2, 6-1
Buzărnescu/Cîrstea - Jil Belen Teichmann/Viktorija Golubic 6-0, 0-6, 6-10Autor: Nuță Lucian from Cluj-Napoca, Romania, Licence: CC BY 2.0
Fed Cup 2018 - România - Elveţia 2-0 după prima zi. Simona Halep - Viktorija Golubic 6-3, 1-6, 6-1
Irina Begu - Timea Bacsinszky 6-4, 6-1.svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
.jpg)
Autor: Nuță Lucian from Cluj-Napoca, Romania, Licence: CC BY 2.0
Tennis: Fed Cup Romania vs Czech Republic
Autor: Nuță Lucian from Cluj-Napoca, Romania, Licence: CC BY 2.0
Tennis: Fed Cup Romania vs Czech Republic
.png)
Autor: Nuță Lucian from Cluj-Napoca, Romania, Licence: CC BY 2.0
ROMANIA - RUSIA 1-1, FED CUP Day 1