Feláh

Feláh též fellah^[1] (arabsky فَلَّاح‎, fallāḥ; v ženském rodu arabsky فلاحين‎, fallāḥa; v množném čísle arabsky فَلَّاحَة‎, fallāḥīn) je označení pro příslušníka usedlého zemědělského obyvatelstva na Blízkém východě a v severní Africe.

Kvůli zachování tradičního způsobu života od dob starověkých Egypťanů jsou egyptští feláhové označováni za „pravé Egypťany“.^[2]

Feláhové byli v islámské éře dějin Blízkého východu označením pro vesničany a farmáře. Pojem se překládá také coby „poddaní“ a „venkované“.^[3] Byli tak odlišeni od efendi, což je označení pro vlastníky půdy.^[4] Feláhové na Blízkém východě mohli po staletí žít a pracovat na půdě, kterou vlastnil v rámci systému lén někdo jiný, případně mohli sami být v některých případech drobnými vlastníky půdy.^[5]

Feláhové jsou původní obyvatelé starověkého Egypta, kteří dosud žijí rurálním venkovským způsobem života. Dnes jsou většinově muslimové a žijí hlavně v údolí Nilu.^[6]

Poté, co byl Egypt v rámci byzantsko-arabských válek dobyt Araby, noví vládci označili místní poddané za feláhy. Postupem doby se pojem mezi arabskými vládci Egypta vžil coby etnické označení původních obyvatel Egypta.

Feláhů v Egyptě ubývá, jelikož s postupem urbanizace se část přestěhovala do měst a splynula s tamním obyvatelstvem. K roku 2003 někteří stále žili prostým životem v hliněných domcích. V roce 2005 tvořili asi 60 % celkové egyptské populace.

V Levantě, zejména v Palestině a Jordánsku, termín feláh bylo označení pro většinu původních obyvatel venkova.^[7] Feláhové zde po staletí žili a pracovali na půdě, kterou vlastnil osmanský sultán a skrze léna je zapůjčoval místním správcům a vládcům. V polovině 19. století provedla Osmanská říše pozemkovou reformu, kdy umožnili registrovat drobné vlastníky půdy, nicméně registraci ovládly významné rody zejména z Damašku a Bejrútu a tím znemožnily většině venkovské populace se k vlastnictví půdy přihlásit.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Feláh na Wikimedia Commons
• (anglicky) Egyptské obyvatelstvo