Felix Lichnovský z Voštic

Felix Lichnovský z Voštic
4. kníže Lichnovský z Voštic
Ve funkci: 1. ledna 1845 – 18. září 1848
Předchůdce	Eduard Lichnovský z Voštic
Nástupce	Karel Lichnovský z Voštic
Rodné jméno	Felix Maria Vincenz Andreas von Lichnowsky
Narození	5. dubna 1814 zámek Hradec nad Moravicí Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. září 1848 (ve věku 34 let) nebo 19. září 1848 (ve věku 34 let) Frankfurt nad Mohanem Německý spolek Německý spolek
Příčina úmrtí	lynčování
Místo pohřbení	Hauptfriedhof Frankfurt
Titul	kníže
Rodiče	Eduard Maria Lichnovský z Voštic a Eleonora Zichyová
Příbuzní	Antonie Lichnowská z Voštic, Karel Maria Lichnovský z Voštic, Robert Lichnovský z Voštic a Othenio Lichnovský z Voštic (sourozenci)
Profese	politik, voják, důstojník, cestovatel a spisovatel
Náboženství	Římskokatolická církev
Commons	Felix Lichnowsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felix Maria Vincenz Andreas kníže Lichnovský z Voštic (5. dubna 1814 Vídeň^[1] – 18. září 1848 Frankfurt nad Mohanem) byl slezský šlechtic z rodu Lichnovských z Voštic, poslanec říšského sněmu a frankfurtského parlamentu.

Narodil se jako nejstarší syn knížete Eduarda Lichnovského z Voštic a jeho manželky Eleonory Zichy. Deset dní po jeho narození zemřel jeho dědeček Karel Alois Lichnovský z Voštic a jeho otec se tak stal dědicem celého rodinného majetku. Dětství Felix trávil střídavě ve Vídni a na zámku v Hradci nad Moravicí. Jeho vychovatelem byl Švýcar German Aymon.^[2] V letech 1825–1830 absolvoval německé gymnázium v Opavě. Poté pokračoval ve studiu práv na olomoucké univerzitě, kde se jeho průvodcem na studiích stal Franz Hein. Felix však studia ukončil v roce 1832 bez získání akademické hodnosti.

V roce 1835 nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu u husarského pluku č. 6 pruské armády, který měl posádku v Neustadtu (dnes Prudník). Felix nepřivykl strohému vojenskému životu a jeho vojenská služba byla provázena skandály. Po odslouženém roce proto z armády odešel a ucházel se o místo v pruských diplomatických službách. Brzy se však svými skandály v Berlíně uvedl jako nežádoucí osoba a jeho žádosti nebylo vyhověno.^[3] Situaci řešil odchodem z Německa a v březnu 1837 vstoupil ve Španělsku do vojska karlistických povstalců. V jeho rozhodnutí pravděpodobně nehrály roli idealistické pohnutky, ale jednalo se spíše o ješitnou reakci na odmítnutí své žádosti. Ve službě španělským legitimistům snad viděl i cestu jak znovu získat přízeň pruského krále Fridricha Viléma III. Současně tím vyřešil i sílící tlak věřitelů na splacení dluhů. Felixovy dluhy tak po jeho odchodu do Španělska musel řešit jeho otec.^[4]

Felix se z Berlína vydal přes Ženevu, Montpellier a Toulouse do Bayonne ležícího u španělských hranic. Tady za pomoci baskických pašeráků přešel hranici do Španělska a 10. března dorazil do Andoain, kde se nacházel hlavní stan karlistů. Okamžitě se zapojil do vojenské akce při které byl lehce raněn na noze. Dne 12. března přijal ve vojenském táboře na audienci don Carlos, který mu udělil hodnost kapitána. Don Carlos na Felixe velmi zapůsobil. Svou odvahu mohl Lichnovský projevit v bitvě u Oriamendi ve dnech 15.–16. března, která skončila vítězstvím karlistů nad Angličany. V polovině května přijal knížete znovu don Carlos a za zásluhy v bojích jej povýšil na brigádního generála kavalérie.^[5]

Rychlý hodnostní postup Lichnovského ale vadil mnoha španělským karlistickým důstojníkům, kteří se takové přízni netěšili. Většina karlistických vojevůdců neoplývala velitelskými schopnostmi a jejich operace tvořily obvykle nesystematické útoky, které nepřinášely trvalý užitek. Situaci v karlistickém táboře ale sledoval s kritickým pohledem a netajil se svými výhradami.^[8] Protože Felix svým evropským rozhledem výrazně převyšoval většinu karlistických předáků, rozhodl se don Carlos jej využít při několika tajných misích do Francie, Itálie a Rakouska. Během nich byl několikrát zatčen Francouzi, ale vždy se mu podařilo uniknout. Na konci roku 1838 se znovu zapojil do probíhajících bojů a byl vážně raněn na noze. Po porážce karlistů opustil don Carlos 14. září 1839 Španělsko a vzdal se francouzským úřadům. Spolu s ním odešel ze Španělska i Felix Lichnovský, který se s Carlosem definitivně rozloučil o dva dny později.^[9] Žádný z dobrovolníků sloužící v karlistické armádě nedosáhl takové publicity jako Lichnovský. Postaral se o to tím, že už od roku 1838 pravidelně posílal příspěvky do v té době nejvýznamnějšího německého listu Augsburger Allgemeine Zeitung a později i knižním vydáním svých španělských vzpomínek.^[10]

Dne 1. května 1848 proběhly na Ratibořsku volby do frankfurtského parlamentu. Pro nedbalost pruské vlády, ale volby v některých obcích neproběhly a někde se jich obyvatelé nezúčastnili, protože neměli důvěru k orazítkovaným volebním lístkům. Výsledky voleb byly přesto uznány za platné a poslancem za ratibořský okres se stal Felix Lichnovský. Felix se ve stejné době snažil získat i mandát do pruského sněmu v Berlíně. Neuspěl však, když ve volbách zvítězili Peterka z Koutů a Chruszcz z Lubomi u Ratiboře.^[11]

Už od léta 1848 byla na Ratibořsku organizována kampaň za odvolání Lichnovského z frankfurtského parlamentu. Mezi její organizátory patřili ratibořský obchodník Adolf Polko a kněz Cyprián Lelek.^[12] Bylo proti němu vznešeno celkem devět obvinění. Společným jmenovatelem všech obvinění byla ješitnost a egoismus opírající se o aristokratická privilegia.^[13] Na setkání 20. července 1848, kterého se zúčastnilo asi 700 zástupců z celého ratibořského okresu, bylo rozhodnuto, že Peterka a Chruszcz budou odvoláni a Lichnovskému bude vyjádřena nedůvěra.^[11] Signatářům petice adresoval Lichnovský 12. září dopis, ve kterém dal najevo, že své postoje nemíní měnit.^[14]

Zároveň úředníci Felixových panství připravovali opatření proti signatářům petice. Do Dolního Benešova mělo být vysláno 50 mužů pruského vojska a Cyprián Lelek měl být přeložen z Hlučínska na jinou faru.^[12]

Schválení příměří z Malmö velmi rozbouřilo veřejné mínění a vyvolalo povstání. Proti povstání zasáhla především pruská a rakouská armáda. Povstalci požadovali především rozpuštění parlamentu. Na pomoc proti povstalcům povolala vláda vojenské posily z Mohuče, přesto 18. září došlo k neúspěšnému útoku na Paulskirche, kde zasedal parlament.^[16] Lichnovský původně po jeho schválení plánoval odjet z Frankfurtu do Zaháně k Dorotee Zahaňské, ale pod dojmem rostoucího napětí ve městě své rozhodnutí změnil. V neděli 17. září totiž ve Frankfurtu vypukly pouliční bouře a do města musely být přivolány vojenské posily. Více než 2000 vojáků sice dokázalo uvolnit prostor kolem kostela sv. Pavla, ve kterém zasedal parlament, ale nedokázali proti ozbrojené přesile zabezpečit celé město. Ve tři hodiny odpoledne 18. září se Felix Lichnovský rozhodl vydat na koni na obhlídku barikád. Přidal se k němu i pruský generál Hans Adolf Erdmann von Auerswald. Oba jezdci měli také v úmyslu vyjet vstříc blížícím se württenberským dělostřelcům, aby se s nimi setkali dříve než představitelé vzbouřenců, kteří by mohli ovlivnit mužstvo.^[17] Podle některých názorů Felix údajně plánoval protirevoluční akci a pokoušel se o jakýsi průzkum.^[18]

Během obhlídky se ale oba jezdci dostali do davu pobouřených obyvatel města a po krátké potyčce a pokusu o útěk byl Auerswald zastřelen. Lichnovský se pokusil ukrýt ve sklepě jednoho z domů, ale byl rovněž dopaden, měl posloužit jako rukojmí pro případné vyjednávání. Rozzuření Frankfurťané jej ale zbili, posekali šavlí a dokonce dvakrát postřelili. Ještě živého ho dorazivší pruští vojáci převezli do nemocnice Všech svatých.^[19]

Před svou smrtí Felix ještě pořídil poslední vůli, ve které odkázal panství Hradec nad Moravicí Dorotě Zaháňské. Zemřel krátce před půlnocí 18. září 1848.^[20] Felixova matka kněžna Eleonora testament uznala a panství tak přešlo do majetku Doroty. Ta ponechala mobiliář zámku Lichnovským a o dva roky prodala Hradec Felixovu bratru Robertovi za 553 822 zlatých 51 krejcarů.^[21]

Oba zavraždění byli pohřbeni na frankfurtském hlavním hřbitově 21. září. Pohřbu se zúčastnilo velké množství prostých lidí, vojáků i duchovních různých církví. Sešla se také většina poslanců parlamentu bez rozdílu politických stran. Organizaci pohřbu i veškeré náklady převzala Dorota Zaháňská. Velké množství smutečních řečníků (mezi nimi i někteří poslanci) nešetřilo oslavnými slovy.^[22]

Měsíc po pohřbu bylo Lichnovského tělo na přání rodiny exhumováno a koncem října byla převezeno do Hradce nad Moravicí. Zde bylo pohřbeno v rodinné hrobce v kostele sv. Jakuba. Zádušní mši při této příležitosti sloužil Felixův bratr Robert Lichnovský z Voštic.^[25] Felixovo srdce v kovové schránce spolu s jeho posmrtnou maskou si ale odvezla vévodkyně Zaháňská. I po Felixově smrti si rodina připomínala jeho památku v místnosti relikvií spolu s portréty vystavenými u vchodu do tzv. velkého předpokoje a v předpokoji knihovny hradeckého zámku.^[26]

• JÜNGST, Ludwig. Franz Liszt und Fürst Felix Lichnowsky. Oberschlesier : Monatsschrift für das heimatliche Kulturleben. 1936, roč. 18, s. 596–600. (německy) 
• KRAMNÁ, Jaromíra. Osobnost Felixe knížete Lichnovského ve světle archivních pramenů. In: Národní obrození a rok 1848 v evropském kontextu : sborník příspěvků z mezioborového vědeckého sympozia v Litomyšli ve dnech 29.-30. května 1998. Litomyšl: Město Litomyšl, 1998. ISBN 80-238-3748-6. S. 173–180.
• RANDÁK, Jan. Kult mrtvých : smrt a umírání v revoluci 1848. Praha: Argo, 2007. 263 s. ISBN 978-80-7203-970-8. 
• RUCKOVÁ, Iveta. Das Bild des Fürsten Felix Lichnowsky im Tierepos Heinrich Heines Atta Troll. Acta Facultatis Philosophicae Universitatis Ostraviensis : Studia germanistica. 2006, roč. 1, s. 109–116. ISSN 1803-408X. 
• RUCKOVÁ, Iveta. Das Adelsgeschlecht der Lichnowskys. Eine kulturelle Kontinuität. Germanoslavica : Zeitschrift für germano-slavische Studien. 2007, roč. 18, čís. 1–2, s. 101–116. ISSN 1210-9029. 
• STIBOR, Jiří; MYŠKA, Milan. Lichnovští z Voštic. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 6. Ostrava: Ostravská univerzita, 1996. ISBN 80-7042-447-8. S. 78–87.
• UHLÍŘ, Dušan. Kníže Felix Lichnovský – představitel militantního konzervatismu na prahu revoluce 1848. In: Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis C 3. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 1997. ISBN 80-85879-89-1. S. 124–145.
• UHLÍŘ, Dušan. Rodina knížat Lichnovských z Voštic mezi Vídní a Berlínem. In: BRŇOVJÁK, Jiří; GOJNICZEK, Wacław; ZÁŘICKÝ, Aleš. Šlechtic v Horním Slezsku : vztah regionu a center na příkladu osudů a kariér šlechty Horního Slezska (15.-20. století) = Szlachcic na Górnym Śląsku : relacje między regionem i centrum w losach i karierach szlachty na Górnym Śląsku (XV-XX wiek). Ostrava ; Katowice: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Institut Historii Uniwersytetu Śląskiego w Katowicach, 2011. ISBN 978-80-7368-936-0, ISBN 978-83-932082-0-3. S. 289–302.
• UHLÍŘ, Dušan. Slezský šlechtic Felix Lichnovský : poslední láska kněžny Zaháňské. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2009. 156 s. ISBN 978-80-7432-014-9. 
• WOLNY, Reinhold. Fürst Felix Lichnowsky (1814-1848) : ein früh vollendetes Ritterleben : zum 150. Jahresgedenken an seine Ermordung im Frankfurter Septemberaufstand 1848. St. Ottilien: EOS-Verlag, 2003. 120 s. ISBN 3-8306-7152-0. (německy) 
• WOLZOGEN, Hans von. Franz Liszt’s Briefe an den Fürsten Felix Lichnowsky. Bayreuther Blätter. 1907, roč. 30, s. 25–48. (německy) 
• ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 140–145. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Felix Lichnovský z Voštic na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Felix Lichnovský z Voštic
• Felix Lichnovský z Voštic na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska
• Felix Lichnovský z Voštic v Allgemeinde Deutsche Biographie
• Toulky Českou Minulostí, ČRO2 - 778. schůzka: Zpráva o životaběhu slezského knížete Felixe Lichnovského, dědice panství, vojáka, žurnalisty a literáta, duelanta, lva salonů a milence