Felix Vodička

prof. PhDr. Felix Vodička, DrSc.
Narození11. dubna 1909
Innsbruck
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. ledna 1974 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníspisovatel, pedagog, filolog, literární vědec, literární historik, profesor, učitel, redaktor, literární teoretik, jazykovědec, vysokoškolský učitel, publicista a editor
ZaměstnavateléFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Ústav pro českou literaturu AV ČR
Oceněnícena nakladatelství Odeon (1968) Řád práce (1969)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Felix Vodička (11. dubna 1909 Innsbruck, Rakousko – 5. ledna 1974 Praha) byl český literární vědec a historik, profesor na KU (od r. 1949), autor odborných prací, editor.[1]

Po maturitě (1928) studoval dějepis, slavistiku a bohemistiku. Mezi jinými navštěvoval přednášky a semináře Josefa Pekaře, Miloše Weingarta, Jana Jakubce, Jana Mukařovského či F.X. Šaldy. Docházel ale i na Přírodovědeckou fakultu. Roku 1933 absolvoval prací Humanismus a renesance v Polsku a o dva roky později získal titul PhDr. na základě práce Béranger a česká literatura (publikované 1935 v Listech filologických pod titulem Ohlas Bérangerovy poezie v české literatuře). V letech 1934–1946 (leden) působil na Jiráskově čs. státním gymnáziu v Praze-Resslově ulici, kde učil češtinu, dějepis, zeměpis a přírodopis. Počínaje rokem 1946 přednášel na FF UK a na PedF UK, kde byl jmenován nejprve mimořádným (1947) a poté řádným (1949) profesorem. Od roku 1949 do roku 1950 zde zastával funkci děkana. 1959 přestoupil na FF UK.[2][3][4][5]

V roce 1952 byl jmenován členem korespondentem ČSAV a roku 1956 získal titul DrSc. Od roku 1968 působil jako ředitel Ústavu pro českou literaturu ČSAV, avšak v roce 1970 byl nucen odejít a bylo mu také znemožněno nadále působit na FF UK.[2][3][4]

Souběžně s badatelskou a pedagogickou činností se angažoval na budování Památníku národního písemnictví či ve výboru Literárního fondu Svazu čs. spisovatelů.[2][4]

Felix Vodička je považován za přední osobnost českého strukturalismu. Od konce 30. let se podílel na činnosti Pražského lingvistického kroužku. Ve studii Literární historie, její problémy a úkoly (publikované ve sborníku Čtení o jazyce a poezii, 1942) zformuloval strukturální koncepci literárněhistorické práce. Vycházel z toho, že struktura uměleckého díla jakožto estetického objektu je určována konkrétními historickými podmínkami - jednak na rovině individuální, jednak na rovině dobově společenské. Zvláštní zřetel přitom kladl na to, jak je dílo v tom kterém čase přijímáno, respektive "konkretizováno" (tento pojem přejal Vodička od Romana Ingardena, používá jej ale v posunutém významu) a jak v nových okolnostech nabývá do jisté míry nového charakteru.[6][4] Toto pojetí už předtím prakticky uplatnil v průkopnické stati Literárněhistorické studium ohlasu literárních děl. Problematika ohlasu Nerudova díla (Slovo a slovesnost, 1941).[4][7][8]

V roce 1946 získal Vodička na FF UK hodnost docenta za habilitační práci Počátky krásné prózy novočeské (publikována o dva roky později v Melantrichu). Ústředním termínem, se kterým pracuje, je perioda. Periodou označuje typický prostředek, který vychází z humanistického stylu a je typický pro určitou etapu české umělecké prózy na přelomu 18. a 19. století. Spojuje přitom přístup literárně historický a literárně teoretický, jenž vychází z estetických studií Jana Mukařovského.[9][10][5]

Na tento přístup posléze navázal z pozic marxistické literární vědy. Kontinuita jeho odborného zájmu je přehledně doložena v knižním souboru studií Struktura vývoje, jenž mapuje obdodí od roku 1941 do roku 1967.[4]

1968 obdržel Vodička cenu nakladatelství Odeon[3] a 1969 Řád práce.[2] V témže roce byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.[11]

Osobnosti F. Vodičky byly věnovány dvě konference, první v roce 1993 pořádaná Obcí spisovatelů, druhá 2004 v ÚČL AV ČR (sb. Felix Vodička 2004).

Publikace

  • Cesty a cíle obrozenské literatury, Praha: Československý spisovatel, 1958, 323 s.
  • Literární historie, její problémy a úkoly (in Čtení o jazyce a poesii. sv. 1. / uspořádali Bohuslav Havránek a Jan Mukařovský, Praha: Družstevní práce, 1942, 505 s.; též in Struktura vývoje, Praha: Odeon, 1969, 360 s., doslov Miroslav Červenka, ISBN 01-014-69; Praha: Dauphin, 1998, 611 s., 2., rozšířené vydání, doslov Miroslav Červenka, ISBN 80-86019-63-2)
  • Francouzské impulsy v české literatuře 19. století: rané studie, Praha: Karolinum, 2003, 114 s., ISBN 80-246-0682-8
  • Havlíčkův boj veršem a satirou: z cyklu Satira a humor v české literatuře, Praha: Osvěta, 1952, 20 s.,
  • Počátky krásné prózy novočeské: příspěvek k literárním dějinám doby Jungmannovy, Praha: Melantrich, 1948, 366 [iv] s.; Jinočany: H & H, 1994, 366 s., ISBN 80-85787-62-8
  • Struktura vývoje, Praha: Odeon, 1969, 360 s., doslov Miroslav Červenka, ISBN 01-014-69; Praha: Dauphin, 1998, 611 s., 2., rozšířené vydání, doslov Miroslav Červenka, ISBN 80-86019-63-2
  • Svět literatury I (Napsal autorský kolektiv za vedení Felixe Vodičky: Oldřich Bělič, Bořivoj Borecký, Karel Dvořák, Jan O. Fischer, Eduard Goldstücker, Vladimíř Hořký, Oldřich Král, Mojmír Otruba, Marie Řepková, Zdeněk Stříbrný, František Svejkovský, Jiřina Táborská) Praha: SPN, 1967, 221 s., 1.vydání; Praha: SPN, 1969, 223 s., 2. vydání; Praha: SPN, 1992, 220 s., ISBN 80-04-25907-3; Praha: Fortuna, 1995, 279 s., 4., upravené vydání, ISBN 80-7168-213-6

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dějiny české literatury IV. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. 
  2. ↑ a b c d Malá československá encyklopedie. Svazek 6. Praha: Academia, 1987. 927 s. cnb000125650. S. 592. 
  3. ↑ a b c Slovník zakázaných autorů 1948-1980. 1. vyd. Praha: SPN, 1991. 541 s. ISBN 80-04-25417-9. 
  4. ↑ a b c d e f Slovník české literatury po roce 1945 [online]. [cit. 2025-06-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Dostupné online. 
  6. ↑ VODIČKA, Felix. Literární historie, její problémy a úkoly. Čtení o jazyce a poezii. 1942, roč. Svět. Nová řada; [sv.] 36, čís. 1., s. 505. 
  7. ↑ SELDEN, Raman; DOLEŽEL, Lubomír [et al.], eds. Literary Criticism. The Cambridge History of Literary Criticism, vol. 8. 5. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 496 s. ISBN 978-0-521-31724-5. S. 54–55. 
  8. ↑ VODIČKA, Felix. Struktura vývoje. 2 rozšířené. vyd. Prahs: Dauphin, 1998. 611 s. ISBN 80-86019-63-2. 
  9. ↑ VODIČKA, Felix. Počátky krásné prózy novočeské : příspěvek k literárním dějinám doby Jungmannovy. 1. vyd. Jinočany: H & H, 1994. 366 s. ISBN 80-85787-62-8. 
  10. ↑ KUBÍČEK, Tomáš. Felix Vodička - názor a metoda. K dějinám českého strukturalismu. 1. vyd. Praha: Academia, 2010. 301 s. ISBN 978-80-200-1868-7. 
  11. ↑ Ocenění Ministerstva kultury pamětní medailí ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Bulletin Společnosti Otokara Březiny. 09.2018, roč. 2018, čís. 72, s. 16. 

Literatura

  • Česká literární věda 20. století : (k 100. výročí narození Felixe Vodičky), Praha : Památník národního písemnictví, 2009. 198 s. ISBN 978-80-85085-93-8.
  • Felix Vodička 2004: sborník příspěvků z kolokvia pořádaného Ústavem pro českou literaturu AV ČR k třicátému výročí úmrtí badatele dne 29. ledna 2004 / k vydání připravila Alice Jedličková, Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2004. 119 s. ISBN 80-85778-44-0.
  • KUBÍČEK, Tomáš. Felix Vodička – názor a metoda : k dějinám českého strukturalismu, Praha : Academia, 2010. 301 s. ISBN 978-80-200-1868-7.
  • Literary Structure, Evolution, and Value : Russian Formalism and Czech Structuralism Reconsidered / Jurij Striedter ; Parts I-III (translated from the German by Matthew Gurewitsch), Cambridge : Harvard University Press, 1989, 317 s. ISBN 0-674-53653-3
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1417–1421. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“