Feng Meng-lung
| Feng Meng-lung | |
|---|---|
| Pseudonym | Lung-c’-jou, Mo-chan-čaj šu-žen a další |
| Jiná jména | Feng Jou-lung, Feng Kung-jü, Feng C’-jou, Feng Er-jou |
| Narození | 1574 Čang-čou, Ťiang-su |
| Úmrtí | 1646 |
| Umělecká činnost | |
| Znám jako | autor a editor literatury v hovorovém jazyce |
| Významná díla | Trojí povídání: Povídání objasňující svět, Povídání varující svět a Povídání o probuzeném světě |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Bydliště | Čang-čou, provincie Ťiang-su |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Feng Meng-lung (čínsky pchin-jinem Féng Mènglóng, znaky zjednodušené 冯梦龙, tradiční 馮夢龍, 1574–1646) byl čínský spisovatel působící v říši Ming. Sbíral, psal a vydával literaturu v hovorovém jazyce, je znám především jako editor Trojích povídání, trojice sbírek povídek chua-pen.
Jméno
Feng Meng-lung používal zdvořilostní jméno Jou-lung (čínsky pchin-jinem Yóulóng, znaky zjednodušené 犹龙, tradiční 猶龍) a také Kung-jü (čínsky pchin-jinem Gōngyú, znaky zjednodušené 公鱼, tradiční 公魚), C’-jou (čínsky pchin-jinem Zǐyóu, znaky zjednodušené 子犹, tradiční 子猶) a Er-jou (čínsky pchin-jinem Ěryóu, znaky zjednodušené 耳犹, tradiční 耳猶) a řadu literárních pseudonymů, např. Lung-c’-jou (čínsky pchin-jinem Lóngzǐyóu, znaky zjednodušené 龙子犹, tradiční 龍子猶), Mo-chan-čaj šu-žen (čínsky pchin-jinem Mòhānzhāi zhǔrén, znaky zjednodušené 墨憨斋主人, tradiční 墨憨齋主人), Wu-sia cch’-nu (čínsky pchin-jinem Wúxià cínú, znaky zjednodušené 吴下词奴, tradiční 吳下詞奴), Ku-su cch’-nu (čínsky pchin-jinem Gūsū cínú, znaky zjednodušené 姑苏词奴, tradiční 姑蘇詞奴), Čchien-čou ču-š’ (čínsky pchin-jinem Qiánzhōu zhùshǐ, znaky 前周柱史), Ku-čchü san-žen (čínsky pchin-jinem Gùqǔ sǎnrén, znaky zjednodušené 顾曲散人, tradiční 顧曲散人) a Lu-tchien-kuan ču-žen (čínsky pchin-jinem Lǜtiānguǎn zhǔrén, znaky zjednodušené 绿天馆主人, tradiční 綠天舘主人).
Život a dílo
Pocházel z okresu Čang-čou v prefektuře Su-čou v provincii Ťiang-su. Dostalo se mu kvalitního vzdělání, nicméně v úřední kariéře úspěch neměl, po řadě neúspěchů u úřednických zkoušek přijal v šedesáti letech jmenování na nevýznamné místo v chudém okrese.[1]
Od mládí byl znám jako člověk velkého talentu, ale i volných mravů a nezávislých názorů. Jeho poezie a próza, kterou psal jako každý vzdělanec, je vesměs ztracená, napsal dvě příručky k Letopisům používané studenty při přípravě ke zkouškám.[1] Projevil se jako mimořádný dramatik, esejista a básník, ale především je znám jako sběratel a redaktor lidové tvorby. Vynikl ve všech žánrech literatury v hovorovém jazyce: psal a editoval povídky i romány, žerty a anekdoty, drama a lidové písně. Vydával je především z komerčních důvodů, v tržním potenciálu svých i cizích děl se dobře orientoval. V zásadě vytvořil žánr povídky v hovorovém jazyce tak jak ji dnes známe. Před ním takové povídky vydal jen Chung Pchien v Šedesáti příbězích, střídal je však s povídkami v klasickém jazyce a příběhy částečně psanými ve verších.[1] Feng Meng-lung se snažil o dramatické a podivuhodné příběhy, děj jeho děl se vesměs odehrává v městském prostředí.[2] Dobro je v nich odměněno a zlo potrestáno, hrdinové jsou obvykle z prostých vrstev.[3]
.jpg)
Upravoval dramata, např. Pavilón pivoněk, do podoby lépe vyhovující soudobým nárokům. Věnoval se lidové poezii, protože sdílel názor, že elitní žánry vyžadované u úřednických zkoušek ztratily životnost.[4] Ze sebraného materiálu sestavil například soubor příběhů o lásce Historie citů (情史類略, Čching-š’ lej-lüe); sestavil a vydal sbírky lidových písní Písně hor (山歌, Šan-ke) a Visící větvičky (挂枝儿, Kua-č’-er) ze severu a ze sučouského regionu, soubor písní od starověku do současnosti Tchaj-sia sin-cou (太霞新奏); vydal sbírky moralizujících podobenství Suma moudrosti (智囊, Č’-nang) a soubor historických i soudobých anekdot Dům smíchu (笑府, Siao-fu). Je autorem nebo spoluautorem čarodějného románu Zlomená kouzla a historického románu o období Východní Čou Tung Čou lie-kuo-č’ (東周列國志),[4] redaktorem nového vydání slavné Luo Kuan-čungovy epopeje Příběhy Tří říší.
Především je znám jako editor Trojích povídání (neboli Trojsloví/Tří ponaučení)– tří sbírek povídek chua-pen v hovorovém jazyce, se čtyřiceti povídkami v každé: Jasná slova k uvědomění světa či Povídání objasňující svět (喻世明言, Jü-š’ ming-jen; také známo jako Povídky staré a současné, 古今小说, Ku-ťin siao-šuo), Důrazná slova k varování světa či Povídání varující svět (警世通言, Ťing-š’ tchung-jen) a Trvale platná slova k probuzení světa či Povídání o probuzeném světě (醒世恒言, Sing-š’ cheng-jen).[2][pozn. 1] Tři povídání publikoval ve 20. letech 17. století, ve sbírkách napsal zřejmě postupně 19, 16 a 2 povídky, další upravil z pozice editora. Jejich postavy jsou vesměs z městských vrstev, je mezi nimi jen málo úředníků, děj je obvykle zasazen do sungského období.[4] Trojí povídání měla velký úspěch a výrazně ovlivnila pozdější autory píšící v hovorovém jazyce.[2]
Jeho produkce byla tak žádaná, že nakladatelé vydávali jeho sbírky a výběry z nich jeho jménem, aniž ho uvědomili. Od poloviny 17. do 20. století tak čtenáři znali jeho povídky především ze sbírky Ťin-ku čchi-kuan (Přehlídka podivuhodných příběhů dnešních i starobylých) sestavené neznámým editorem koncem 30. let 17. století z Feng Meng-lungova Trojsloví a Ling Meng-čchuovy sbírky Pchaj-an ťing-čchi (Podivuhodné příběhy, při nichž se údivem tluče do stolu).[5]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Též Osvětlení k poučení světa, Zprostředkování o otřesu světa a Zmírnění probouzejícího světa.
Reference
- ↑ a b c LU, Tina. The literary culture of the late Ming (1573–1644). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Lu]. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 63–151, na s. 123. (anglicky)
- ↑ a b c KŘÍŽ, Martin. Tradiční čínská kultura - spisovatel Feng Menglong [online]. Leonardo, ČRo, 2009-9-6 [cit. 2016-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Lu, s. 122.
- ↑ a b c Lu, s. 124.
- ↑ Lu, s. 127.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Feng Meng-lung na Wikimedia Commons - KŘÍŽ, Martin. Tradiční čínská kultura - spisovatel Feng Menglong [online]. Leonardo, ČRo, 2009-9-6 [cit. 2016-08-03]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
part 1 to part 29, by Luo Guanzhong (of the Yuan Dynasty, China), added by Feng Menglong (of the Ming Dynasty, China), printed in 1812 (17th year of the Jaqing Era of the Qing Dynasty, China), 6 books, 24.0 by 15.5cm.
Heiyo den (Ping yao zhuan), part 29 to part 40, by Luo Guanzhong (of the Yuan Dynasty, China), added by Feng Menglong (of the Ming Dynasty, China), copied in the 7th year of the Tenpo Era (1836), 6 books, 23.1 by 14.6cm
A Chinese novel. These books were previously owned by Kyokutei Bakin. Chinese printed books are complemented with manuscripts. Some of the novels written by Bakin are influenced by Chinese novels.