Ferdinand Šimáček

Ferdinand Šimáček
Narození28. května 1858
Bělá pod Bezdězem
Úmrtí2. listopadu 1935 (ve věku 77 let)
Bělá pod Bezdězem
Místo pohřbeníObecní hřbitov Bělá pod Bezdězem
VzděláníUčitelský ústav v Jičíně
Povolánípedagog, regionální historik
ChoťJosefa Šimáčková (roz. Šimůnková)
DětiJosef Šimáček
Miloslav František Šimáček
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Deska na hrobě F. Šimáčka na obecním hřbitově v Bělé pod Bezdězem

Ferdinand Šimáček (28. května 1858 Bělá pod Bezdězem[1] – 2. listopadu 1935 Bělá pod Bezdězem[2][p 1]) byl český pedagog a regionální historik.

Život

Narodil se do rodiny bělského tkalcovského mistra Julia Šimáčka.[1] Navštěvoval bělskou klášterní školu, poté vystudoval učitelský ústav v Jičíně.[3] Mezi lety 1877–1878[4] působil jako podučitel na veřejné obecné škole v Bělé.[3] Od roku 1878 byl podučitelem a později učitelem ve Vrátně.[4]

Od roku 1894 do odchodu na odpočinek roku 1920 působil na škole v Bělé pod Bezdězem, z toho poslední rok jako řídící učitel.[4] Zemřel 2. listopadu 1935 a 5. listopadu[2] byl pochován do rodinné hrobky na obecním hřbitově v Bělé pod Bezdězem.[5]

Rodinný život

Během svého působení ve Vrátně uzavřel dne 18. ledna 1881 ve Mšeně sňatek s Josefou[6] Šimůnkovou[7].

Ve Vrátně se 7. července 1889[8] narodil syn Josef Šimáček (1889–1959[9]), později učitel v Krchlebích[8] a řídící učitel.[9]

Dne 3. října 1896 se v Bělé narodil syn Miloslav František[7] (Miloš),[3] později redaktor a dramatik. Po studiích se usadil v Praze (v roce 1923 evidován v Praze s poznámkou „bez vyznání“),[7] kde přispíval do časopisů a redigoval divadelní příručky. Autor divadelních her „Poslední poklad“ a „Primas Jan Tuta“ (premiéra v Bělé pod Bezdězem roku 1921). Zemřel v Praze.[3]

Veřejná činnost

Několik volebních období byl členem městského zastupitelstva. Od roku 1907 až do své smrti byl členem bělské Okresní muzejní rady (1932–1935 čestným členem[4]). Od roku 1927 byl správcem sbírek okresního muzea.[3]

Dílo

Šimáčkovým primárním zájmem byla historie města Bělá pod Bezdězem a okolí. Na základě studia městského archivu napsal několik článků do regionálních vlastivědných časopisů Od Ještěda k Troskám, Boleslavan a Bezděz.[3]

V rukopise zůstalo a po jeho smrti bylo roku 1937 vydáno jeho nejrozsáhlejší dílo Paměti města Bělé pod Bezdězem.[3] Jde o monografiii mapující dějiny města z hlediska jeho správy, náboženství, hospodářství, obchodu, školství i kultury.[10] Podruhé bylo dílo vydáno nákladem a tiskem Tiskárny Čistá v roce 2000. Potřetí v roce 2013 nakladatelstvím GARN v Brně.

  • ŠIMÁČEK, Ferdinand. Paměti města Bělé pod Bezdězem. Bělá pod Bezdězem: Typ, 1937. 353 s., obr. příl. 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Stejné datum je uvedeno i na náhrobní desce. V Souborném katalogu a na portálu AbART se vyskytuje datum úmrtí 29. listopadu 1935.

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ a b c d e f g HOFFMAN, Zdeněk. Malá galerie známých rodáků a někdejších obyvatel Bělé. Bělá pod Bezdězem: Kulturní a společenské středisko v Bělé pod Bezdězem, 1998. 33 s. S. 20, 26. 
  4. ↑ a b c d BENEŠ, Luděk. Osobnosti Mladoboleslavska. [s.l.]: Muzeum Mladoboleslavska, 2009. S. 208. 
  5. ↑ MÜLLER, Josef. Bělské hřbitovy II. Slavní rodáci. Bělá pod Bezdězem: Městská kulturní zařízení Bělá pod Bezdězem, 2017. 91 s. S. 29. 
  6. ↑ Záznam v indexu oddaných
  7. ↑ a b c Matriční záznam o narození syna Miloslava z roku 1896
  8. ↑ a b Matriční záznam o sňatku Josefa Šimáčka z roku 1913
  9. ↑ a b Deska na rodinném hrobě
  10. ↑ Resumé díla v Souborném katalogu ČR

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ferdinand Šimáček.jpg
Autor: Unknown, Licence: CC BY-SA 4.0
Ferdinand Šimáček (1858-1935), pedagog a regionální historik
Ferdinand Šimáček - náhrobní deska Bělá pod Bezdězem.jpg
Autor: Gandalf222cz, Licence: CC BY-SA 4.0
Deska u hrobu Ferdinanda Šimáčka na obecním hřbitově v Bělé pod Bezdězem