Ferdinand Arnošt z Valdštejna

Ferdinand Arnošt z Valdštejna
Ferdinand Arnošt z Valdštejna na rytině Eliase Wittmanna (1646)
Ferdinand Arnošt z Valdštejna na rytině Eliase Wittmanna (1646)
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
24. květen 1652 – 21. květen 1656
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceJan Hartvík z Nostic
NástupceMaxmilián Valentin z Martinic
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
13. květen 1651 – 24. květen 1652
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceJan Hartvík z Nostic
NástupceMaxmilián Valentin z Martinic
Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci:
28. září 1650 – 13. květen 1651
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceJan Hartvík z Nostic
NástupceFrantišek Karel Libštejnský z Kolovrat
Říšský dvorský rada
Ve funkci:
1645 – ?
PanovníkFerdinand III.
Císařský (?) komorník[1]
PanovníkFerdinand III.
Osobní šenk (Mundschenk) (koho ?)[1]
Ve funkci:
1643 – ?
PanovníkFerdinand III.
Narození1624
Vídeň (?)
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí20. února 1657 (ve věku 32–33 let)
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť
  • I. Filiberta di Madruzo († před 1650)
  • II. (1650) Marie Eleonora z Rottalu (1629–1655)
RodičeMaxmilián z Valdštejna (před 1600–1655) a Kateřina Barbora z Harrachu (1599–1640)
DětiFerdinand František, Jan Maximilian, Arnošt Josef
PříbuzníJan Josef z Valdštejna a František Josef z Valdštejna (vnoučata)
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erb Valdštejnů

Ferdinand Arnošt hrabě z Valdštejna (kolem 1622 Vídeň? – mezi 20.[2]–21. květnem[3][4] 1656 Praha) byl český šlechtic, zakladatel druhého pokračování mnichovohradištské větve rodu Valdštejnů. Zastával dvorské a posléze nejvyšší zemské úřady, kariéru završil jako nejvyšší zemský komorník Českého království.

Život

Narodil se přesně nezjištěného roku jako druhorozený syn Maxmiliána z Valdštejna (před 1600–1655), povýšeného roku 1628 do hraběcího stavu, z prvního manželství s Kateřinou Barborou, hraběnkou z Harrachu (1599–1640), kteří uzavřeli sňatek roku 1618 a žili střídavě v Praze a ve Vídni. Absolvoval malostranské gymnázium jezuitů a pokračoval studiem filozofie a práv na pražské univerzitě. Vzhledem ke zdravotním potížím nejstaršího syna Albrechta Leopolda byl otcem brzy pověřován různými úředními úkoly a byl určen po jeho smrti převzít valdštejnské dominium.

Slibnou kariéru zahájil jako císařský dvorní rada roku 1643, pravděpodobně až po dovršení plnoletosti, tj. v 21 letech. Tehdy také dostal od otce panství Zvířetice a Valečov, k nimž přikoupil Kněžmost. V letech 1646–1648 vystupoval po boku Georga von Plettenberg jako zástupce císaře Ferdinanda III. na mírových jednáních třicetileté války ve vestfálském Münsteru a v Osnabrücku, misi spojil s pozdní kavalírskou cestou po severním Německu. Po skončení mírových jednání se zúčastnil jednání bavorského sněmu ve Wasserburgu. Během krátké bohaté kariéry zastával tyto úřady: od 1650 přísedící českého zemského soudu, 1650–1651 prezident rady nad apelacemi, 1651–1652 nejvyšší zemský sudí, od 1652 nejvyšší zemský komorník Českého království.

Smrt

Jeho předčasnou smrt pravděpodobně vyvolala tuberkulóza plic a hrtanu. Jako tuberkulózní abses ji označil Valdštejnův sluha Jan Zikmund Neschitz v dopisu kardinálu Arnoštovi z Harrachu 21. května 1656[5]. Pohřeb se konal v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, odkud bylo tělo roku 1657 přeneseno do Turnova.

Rodina

Byl dvakrát ženat. První manželství s Filibertou di Madruzo († před červnem 1650) zůstalo pravděpodobně bezdětné. Z druhého sňatku, uzavřeného v Brně 10. října 1650 s Marií Eleonorou z Rottalu (1629 – 15. 5. 1655) vzešli tři synové:

  • Ferdinand František, (4. 4. 1651 – 1667)
  • Jan Maximilian, (5. 6. 1652 – 7. 1. 1668)
  • Arnošt Josef, (7. 6. 1654 Praha – 28. 6. 1708 tamže), manželka Marie Anna Kokořovská z Kokořova (1651–1687), dědic a mimořádně schopný rozmnožitel panství

Vyobrazení

Ferdinand Arnošt byl nejméně třikrát portrétován, dvakrát již v rámci mírových jednání. Portrétoval jej například rytec Elias Wittmann (Widemann), činný v Augsburgu a v Olomouci, dále antverpský malíř Pieter II. de Jode a posmrtně Václav Vavřinec Reiner na nástropní fresce sálu zámku v Duchcově.

Devisa

Na portrétech je kromě rodového erbu také jeho osobní heslo, které znělo: VITIUM FUGERE VIRTUS EST. (Prchat před neřestí je ctnost.)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Hrbek, Barokní Valdštejnové, s. 663–664
  2. ↑ Rodokmen uvádí 20. květen, avšak roku 1657
  3. ↑ PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 388. 
  4. ↑ Hrbek, Barokní Valdštejnové, s. 670
  5. ↑ Hrbek, Barokní Valdštejnové, s. 670, pozn. 717

Literatura

  • HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách : 1640–1740. Jiří Hrbek. Praha: NLN, 2013. ISBN 978-80-7422-233-7 (NLN); ISBN 978-80-7308-451-6 (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta).
  • HRBEK, Jiří. Proměny valdštejnské reprezentace: symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století. Praha: Togga, 2015. 422 s. ISBN 978-80-7476-082-2. 
  • Pavel R. Pokorný, Pavel Preiss, Zámek Duchcov, valdštejnská rodová galerie. Praha 1992

Související články

Externí odkazy

  • Rodokmen
  • Historická šlechta: Valdštejn, internetový magazín, Sdružení autorů FONTES EUROPAE.

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor with Arms (1437-1493).svg
Autor: Sir Iain, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, with the arms of Austria.
Ferdinand Arnošt z Valdštejna, 1646.jpg
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
Ferdinand Arnošt z Valdštejna, rytina Widemann, 1646