Ferdinand Barta

Ferdinand Barta
Jiná jména	Maria Ferdinand Barta[1]
Narození	5. srpna 1838 Praha, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. dubna 1892 (ve věku 53 let) Praha, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy II-1-#487[2]
Vzdělání	německé gymnázium; obchodní akademie
Povolání	podnikatel v oboru stavebních materiálů
Aktivní roky	1862 až 1892
Domovské město	Praha
Znám jako	Ferdinand Bárta
Ocenění	Čestný diplom za výrobek na světové výstavě ve Vídni v roce 1873[3]
Choť	Barbora Bartová[4] (sňatek 1864);[5] Žofie Bartova[6]
Děti	Jaroslav Barta (* 1866 – 1915);[7] Rudolf Barta (* 13. října 1868 – 12. září 1952);[8] Vlasta Bartová (* 1870 – 1872);[9] Franz Barta (* 1883);[10] Karel Barta (* 1888)[11]
Příbuzní	vnuk: Ing. Rudolf Bárta (1897–1985); švagr: Otakar Svoboda
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Ferdinand Barta (celým jménem Maria Ferdinand Barta,^[1] někdy též Ferdinand Bárta) (5. srpna 1838, Praha – 24. dubna 1892, Praha) byl podnikatel v oboru stavebních hmot a zakladatel dynastie významných českých výrobců v oboru staviv.^[5] Pokračovatelem komerčních aktivit Ferdinanda Barty byl i jeho syn Rudolf Barta (1868–1952). Minerálním surovinám pro stavební průmysl (především silikátům) se badatelsky věnoval i jeho vnuk – profesor chemie a děkan chemické fakulty ČVUT Prof. Dr. Ing. Rudolf Bárta (1897–1985).^[5]

Po středoškolském studiu na malostranském německém gymnáziu pokračoval dále na obchodní akademii.^[5] Po ukončení studií nastoupil do banky, ale současně s tím se od 60. let 19. století začal věnovat i výrobě cementu na jižní okraji Prahy (v Klukovicích).^[5] Od roku 1860 se datují jeho první experimenty s výrobou vápna a cementu v milířích v Hlubočepích.^[12]

Ferdinand Barta byl dvakrát ženat.^[2] Dne 13. listopadu 1864 se oženil s Barborou Stomeovou (1846–1878) – dcerou majitele žižkovského statku Pražačka.^{[13][5][pozn. 1]}

Z prvního manželství měl pět dětí (tři zemřely předčasně):^[14]

• Jaroslav Barta (* 1866 – 1915),^[7]
• Rudolf Barta (podnikatel) (* 13. října 1868 – 12. září 1952),^[8]
• Vlasta Bartová (* 1870 – 1872),^[9]
• Zdeněk Barta (* 1872 – 27. února 1874)^[15] a
• Růžena Bartová (* 1877 – 1880).^[16]

S druhou manželkou Žofií Bartovou (* 1853, rozenou Lungwitzovou)^[6] měl dvě děti:^[14]

• Franz Barta (* 1883)^[10] a
• Karel Barta (* 1888).^[11]

V roce 1860 několik německých šlechticů v Čechách založilo výrobu cementu v Bohosudově u Teplic.^[17] Tato první cementárna v českých zemích založená šlechtickým konsorciem sice svůj výrobek označovala jako Portlandský cement, ale nejspíše se jednalo o tzv. románský cement.^[17] Výrobu skutečně pravého portlandského cementu zahájil až Ferdinand Barta během 60. let 19. století v Hlubočepích u Prahy.^[17]

Se svým švagrem Otakarem Svobodou založil Barta v 60. letech 19. století zpočátku rodinný podnik Ferdinand Barta a spol. – firmu na stavební hmoty.^[18] Tato firma byla v roce 1868 přeměněna na Českou akciovou společnost k vyrábění a zužitkování staviva se sídlem v pražském Podolí.^[17] A bylo to právě Podolí, kde v roce 1870 založil Barta s pomocí českého kapitálu podolskou cementárnu,^[5] tehdy první továrnu na výrobu portlandského cementu v českých zemích.^[17] V roce 1872 se firma vlastnící cementárnu v Podolí stala akciovou společností.^[17] V roce 1872 vlastnila Bartova firma vápencové lomy v Podolí, Řeporyjích a Holyni a továrnu na výrobu šamotu v Králci u Kostelce nad Černými lesy.^[17]

V červenci roku 1871 byla založena firma Pražská akciová továrna na hydraulický cement.^[17] Cílem této společnosti bylo vybudovat továrnu na cement v Radotíně u Prahy.^[17] Popud k založení této firmy i podnět ke stavbě radotínské cementárny vzešel od Ferdinanda Barty již v roce 1870.^{[17] [pozn. 2]}

Jen nedostatek kapitálu zabránil firmě Ferdinand Barta a spol. získat v roce 1870 licenci na těžbu ropy v Bukovině,^{[pozn. 3]}

Firma Ferdinand Barta a spol. se soustředila ve svém výrobním programu na produkci stavebních hmot, a to především tzv. portlandského cementu.^[3] Výrobky firmy Ferdinand Barta a spol. byly komerčně úspěšné a získaly dokonce i ocenění na výstavách ve Vídni a v Praze.^{[5][pozn. 4]} Bartova firma vlastnila několik lomů, ale po krachu na vídeňské burze (9. května 1873) se přesto dostala do finančních potíží,^[5] které znamenaly její konec.^[3] V roce 1875 využil Ferdinand Barta nabídku podnikatele Karla Tichého (1839–1908) a společně založili (ještě téhož roku) firmu Barta & Tichý,^[3][12] která vlastnila vápenku a cementárnu v dnešních pražských Hlubočepích.^{[5][pozn. 5][pozn. 6]}

Společná firma Barta & Tichý odkoupila na jaře roku 1875 pozemky u hlubočepského nádraží (v těsné blízkosti Bártových lomů) od velkostatkáře Říhy za 1425 zlatých, aby tak mohla později v těsné blízkosti Prokopského lomu vybudovat malou vápenku s cementárnou.^[3] Později byla vápenka zmodernizována^[12] a rozšířena ještě o kruhovou^[12] pec a pec firmy „Engelthaler, Gastl und Riha“.^[3] Kromě toho firma zřídila v centru Prahy kancelář zaměřenou na prodej umělých hnojiv a vápenných přípravků.^[18] Roku 1878 byla navíc u podniku vybudována (za přispění Karla Hartiga (1833–1905))^{[pozn. 7]} i nová továrna na výrobu keramiky, dlaždic, dekorativní terakoty, kameninových kanalizačních rour, šamotu a žáruvzdorného šamotového zboží.^[5][3][18] Keramička v Prokopském údolí úspěšně konkurovala větším keramickým závodům v Rakovníku nebo v Šatově. Vedení firmy po obchodní stránce zajišťoval Karel Tichý^[18]

Firma Barta & Tichý rozvíjela jak lomy na vápenec, tak i výrobu vápna; postavila nové pece v Hlubočepích a rozšířila i lom v Prokopském údolí.^[18] Pro spojení Prokopského lomu s vápenkou byla zbudována nejen vlečka, ale byl i ve skále vyhlouben pro vlečku téměř stometrový transportní (dopravní) tunel.^[18]

Postupem doby se firma Barta & Tichý stala jedním z největších producentů staviv v českých zemích.^[5] Silurské a devonské vápence nutné pro výrobu vápna a cementu získávala těžbou v lomech v jižním a jihozápadním okolí Prahy.^[5] Suroviny pro keramickou výrobu dovážela firma převážně ze severozápadních Čech, kde se těžily speciální jíly v okolí Žatce, Teplic a Duchcova.^[5] Kromě toho se využívaly jíly z ložisek u Hlubočep.^[18] Tyto jíly byly mimo jiné dodávány i do dalších závodů na Zbraslavi a v Lahovicích.^[18]

Po předčasné smrti Ferdinanda Barty (v roce 1892)^{[pozn. 8]} převzal vedení společnosti v témže roce (1892) Karel Tichý.^[3] Do firmy nastoupil také syn Ferdinanda Barty Rudolf Barta (1868–1952).^[3] Rudolf Barta (1868–1952) nejprve pracoval jako obchodní cestující s vápnem, ale postupně se i on účastnil na řízení společnosti.^[3]

Parostrojní kruhová cihelna Barta & Tichý v Řeporyjích (kolem roku 1900)

• NĚMEC, Bohumil, ed. Ottův slovník naučný nové doby: dodatky k Velikému Ottovu slovníku naučnému. V Praze: J. Otto, 1930-1943. 12 svazků (Díl I. / svazek 1. Hesla A-bo. 1930. 701 stran, (72 stran obrazových příloh)), strana 460.
• Rudolf Barta mladší, Průmysl hlíny a kamene v Praze a okolí, in: Chemický obzor, 5/1930, čísla 5–7, strany 5 a další;
• Komerční rada Rudolf Barta sedmdesátníkem, in: Průmyslový věstník 25, číslo 42, strany 467 a další;
• MYŠKA, Milan a kolektiv. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003–2008. 2 svazky (519 stran, 447 stran); strana 27 a další (kde je i soupis literatury); ISBN 80-7042-612-8

• Rudolf Barta (syn, podnikatel)
• Rudolf Bárta (vnuk, chemik)
• Karel Tichý (politik)
• Karel Hartig
• Prokopský lom
• Podolská cementárna
• Továrna Technoplyn (Hlubočepy)
• Románský cement
• Vápenka a cementárna Barta & Tichý
• Prastav (firma)