Ferdinand Bloch-Bauer

Ferdinand Bloch-Bauer
Rodné jméno	Ferdinand Bloch
Narození	16. července 1864 Praha
Úmrtí	13. listopadu 1945 (ve věku 81 let) Curych
Místo pohřbení	Feuerhalle Simmering
Povolání	sběratel umění
Nábož. vyznání	judaismus
Choť	Adele Bloch-Bauerová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Bloch-Bauer rozený Bloch (16. srpna 1864 Mladá Boleslav – 13. listopadu 1945 Curych) byl česko-rakouský podnikatel židovského původu, velkoprůmyslník a milovník umění.

Ferdinand Bloch se narodil roku 1864 v Mladé Boleslavi jako nejmladší ze tří synů pražského židovského cukrovarníka a bankéře Davida Blocha (1820–1892) a jeho manželky Marie Štrasnové (1827–1914).^[1][2] Tam také navštěvoval obecnou školu a nižší gymnázium. V roce 1878 rodina přesídlila do Prahy, kde Ferdinand Bloch absolvoval obchodní akademii v Resslově ulici (tehdy Hurtovské); angličtinu tam tehdy vyučoval Josef Václav Sládek. Roku 1881 studia zakončil roční praxí v oboru finančnictví v Berlíně.

Již před otcovou smrtí se stal správcem rodinného cukrovaru v Kostelci nad Labem. Dále pracoval pro firmu Schöller, jeden z nejvýznamnějších cukrovarnických koncernů v Rakousku-Uhersku, v níž se vypracoval na manažera. Byl také členem několika správních rad, především rakouské velkobanky K. k. Privat Allgemeine Österreichische Boden-Credit-Anstalt ve Vídni. Předsedal Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně. Dále byl činný ve svazu obchodníků s cukrovou řepou a ve správních radách cukrovarů v Mostě, v Pohronském Ruskově (Oroska) a v maďarské Petöháze^[3].

(c) Kf, CC BY-SA 3.0

Roku 1899 ve věku 35 let se seznámil s 18letou Adele Bloch-Bauerovou, dcerou Moritze Bauera (1840–1905), generálního ředitele Vídeňského bankovního spolku (Wiener Bankverein) a prezidenta Orientálních drah. Ještě v prosinci téhož roku uzavřeli manželství a dohodli se na společném příjmení Bloch-Bauer. Manželství však zůstalo bezdětné, poté, co Adéle dvakrát potratila a třetí dítě zemřelo dva dny po narození. Ferdinandův bratr Gustav si vzal Adélinu sestru Thedy, takže došlo k rodinnému propojení kapitálu velkoprůmyslníků a bank.

Ferdinand Bloch-Bauer a jeho žena byli respektovanými osobnostmi vídeňského fin de siècle a období počátku rakouské první republiky. V jejich příbytku na Schwindgasse č. 10 ve 4. vídeňském městském okrese Wieden a později na Elisabethstraße č. 18 v okrese Vnitřní Město se setkávaly osobnosti z oblastí politiky, kultury či ekonomie, jako např. Karl Renner, Julius Tandler či Stefan Zweig, s nimiž intelektuálně velmi aktivní Adéle Bloch-Bauerová se sympatiemi k sociální demokracii udržovala intenzivní kontakty.

Zvláště osobní vztah pak měli manželé k malíři Gustavu Klimtovi, jemuž Adéle často stávala modelem, a jehož Ferdinand finančně podporoval. V rodinném paláci Bloch-Bauerových na Elisabethstraße bývaly rozvěšeny Klimtovy obrazy, jako Zlatá Adele (Adele Bloch-Bauer I) či Jabloň I (Apfelbaum I), vytvořené na zakázku pro Ferdinanda Blocha-Bauera.

Roku 1909 Bloch-Bauer koupil panství Odolena Voda a Panenské Břežany s dolním zámkem, do něhož se nastěhoval po adaptaci roku 1911 a instaloval v něm svou sbírku umění. Po zániku Rakouska-Uherska si v roce 1918/19 zažádal o československé občanství a panství uvedl jako své hlavní bydliště. Staral se o opravy jeho památek, například roku 1914 dal opravit Dientzenhoferův barokní kostel v Odolené Vodě.^[4]

24. ledna 1925 jeho manželka zemřela na zánět mozkových blan a v závěti odkázala svůj portrét neteři Marii (dceři své sestry Thedy a Gustava Bloch-Bauera). Manželovi zůstala celá umělecká sbírka. Bloch-Bauer ovšem v probačním řízení za svou ženu uvedl, že uvedené obrazy jsou fakticky jeho majetkem, nikoliv jeho manželky. V roce 1927 pouze jeden obraz a sbírku kreseb věnoval Severočeskému muzeu v Liberci.

Ferdinand zanechal veškerý majetek v Čechách nebo ve Vídni, když na podzim roku 1938 uprchl přes Paříž do Švýcarska. Po celou válku žil v Curychu a bydlel v hotelu Belle Rive an Latz, kde také zemřel. Jeho ostatky jsou pohřbeny s ostatními členy rodiny v urnové hale hřbitova v Simmeringu ve Vídni. Jeho movité památky nacisté při arizaci židovského majetku roku 1941 rozprodali v aukcích.^[5] Některé obrazy byly převedeny do sbírek ve vídeňském Belvedere. Po roce 1945 si na základě Adéliny závěti Rakouská republika činila nároky na vlastnictví celé umělecké sbírky včetně Klimtových obrazů. Portrét Zlatá Adéle se Adélině neteři Marii Bloch-Bauer-Altmannové podařilo z Rakouska získat v restituci teprve roku 2006. Obratem jej v aukci prodala za 135 milionů dolarů americkému milionáři Ronaldu Lauderovi^[6], který jej vystavuje ve své Nové galerii moderního německého a rakouského umění v New Yorku^[7].

Sbírka porcelánu byla po válce převedena do Uměleckoprůmyslového muzeave Vídni. Osudy dalších předmětů nebyly zveřejněny.

• Biografický slovník českých zemí, svazek 5, Historický ústav České akademie věd, Praha 1905, s. 567-568 (autoři hesla Jiří Novotný a Jiří Šouša); dostupné online [2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Bloch-Bauer na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Bloch-Bauer na německé Wikipedii. (zčásti – opraveno)