Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský

Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský
princ Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský
Narození	12. leden 1721 Braunschweig
Úmrtí	3. července 1792 Vechelde
Rodiče	Ferdinand Albrecht II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
Příbuzní	Juliana Marie Brunšvická, Alžběta Kristýna Brunšvicko-Bevernská, Luisa Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská, Sofie Antonie Brunšvicko-Wolfenbüttelská, Tereza Natálie Brunšvická, Fridrich František Brunšvický, Karel I. Brunšvický, Antonín Oldřich Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Ludvík Arnošt Brunšvický a Albrecht Brunšvický (sourozenci)
Vojenská kariéra
Hodnost	polní maršál
Sloužil	Pruská armáda, armáda Hannoverského kurfiřtství
Války	druhá slezská válka, Sedmiletá válka
Bitvy	Bitva u Chotusic, Bitva u Mollwitz, Bitva u Lovosic
Vyznamenání	Řád černé orlice Podvazkový řád
Podpis
multimediální obsah na Commons

Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský (Ferdinand von Braunschweig-Wolfenbüttel) (12. ledna 1721 Braunschweig – 3. července 1792 Vechelde) byl princem a vévodou Brunšvicko-wolfenbüttelkého knížectví. Byl polním maršálem ve službách Pruského království a Hannoverského kurfiřtství a byl také v britských službách.

Životopis

Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský pocházel z hannoverské dynastie, narodil se jako čtvrtý syn z jedenáctí děti vévody Ferdinanda Albrechta II. Brunšvicko-Wolfenbüttelského a jeho manželky vévodkyně Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelské. V roce 1740 se stal plukovníkem a náčelníkem pruského střeleckého pluku (č. 39) a protože jeho pluk ještě nebyl plně vybaven, zúčastnil se jako dobrovolník tažení v roce 1741 ve Slezsku. Účastnil se bitvy u Mollwitzu a bitvy u Chotusic společně se svým švagrem pruským králem Friedrichem II. Velikým. Po podepsání mírových dohod se stal jeho společníkem a byl povýšen na generálmajora pěchoty. Když vypukla druhá slezská válka, byl jeho pluk převeden pod velení knížete Leopolda I. Anhaltsko-Desavského do Čech. Byl jmenován velitelem staropruského pěšího pluku. V roce 1745 doprovázel pruského krále s jeho armádou do Slezska. V bitvě u Hohenfriedbergu se svou brigádou obsadil vesnici Střihom, a přestože byl zraněn, následně se účastnil bitvy u Hajnice. Díky přízni a osobní vazbě na pruského krále se stal velitelem posádky v Postupimi. V roce 1750 byl povýšen na generálporučíka a stal se guvernérem pevnosti Peitz v Lužici, později byl v roce 1755 převelen do Magdeburgu. Po vypuknutí sedmileté války v roce 1756 nejprve dobyl Lipsko a postupoval jednou ze tří kolon do Čech. Jako velitel pravého křídla se s pruskou armádou účastnil bitvy u Lovosic, kterou překvapivě vyhrála pruská armáda nad rakouskou. V roce 1757 se účastnil bitvy u Rossbachu, kde byl velitelem křídla pruské armády, která zde zvítězila přesvědčivě nad rakouskou armádou díky jezdectvu. Na žádost Hannoverského kurfiřtství byl propuštěn z pruských služeb. Byl jmenován generálem pěchoty v západním Německu. V prosinci 1757 zatlačil francouzská vojska maršála de Richelieu zpět do Celle. Na jaře roku 1758 porazil i jeho nástupce v bitvě u Krefeldu. V roce 1759 velel společné britsko-hannoverské armádě, která dobyla zpět pevnost Minden blízko Hannoveru a porazila francouzskou armádu pod velením markýze de Contades.^[1] Po několika kampaních ustala invaze Francouzů do Německa a v roce 1762 byla podepsána mírová dohoda. Po odchodu z armády pobýval na svém panství ve Vechelde. V roce 1792 zemřel na zápal plic. Poprvé byl pohřben ve své zahradě. V obavě, že bude pohřben zaživa, měl rakev vybavenou oknem, vzduchovými otvory a klíčem, aby ji bylo možné v případě potřeby zevnitř otevřít.^[2] Jeho rakev byla později přenesena do krypty katedrály svatého Blažeje.

Zednářství

V roce 1740 byl přijat do zednářské lože svým švagrem pruským králem Friedrichem II. Za vévodství Brunšvické se stal anglickým provinčním velmistrem. Stejně jako Karel Hesensko-Kasselský se stal v roce 1783 členem Řádu Iluminátů.

Pocty

Busta, kterou vytvořil Johann Gottfried Schadow v roce 1808 ve Walhalle v Donaustaufu, připomíná vévodu Brunšvicko-Lüneburského, jako hannoverského osvoboditele.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand (Braunschweig-Wolfenbüttel) na německé Wikipedii.

Literatura

• Hans Bleckwenn : The Frederician Uniformy 1753-1786. Svazek II: Pěchota II . Dortmund 1984, ISBN 3-88379-444-9
• Joachim Engelmann, Günter Dorn: Friedrich Veliký a jeho generálové, Friedberg 1988.
• Herbert Kater: V rakvi by měl být klíč. Strach z vévody Ferdinanda [z Braunschweigu], že bude pohřben zaživa. Řád z roku 1792 . Once and Now, Yearbook of the Association for Corporate Student History Research, Vol. 37 (1992), str. 325–326.
• E. von dem Knesebeck: Ferdinand, vévoda Braunschweig a Lüneburg, během sedmileté války, Hannover 1857/1858, 2 Svazky (digitalizované: svazek 1, svazek 2 )
• Ernst Graf zur Lippe-Weißenfeld
• Jacob Mauvillon : History of Ferdinand Duke of Braunschweig-Lüneburg, Leipzig 1794, 2 Páska; vidět. Recenze v Allgemeine Literaturzeitung, rok 1796, svazek 1, č. 44 - online
• Walther Mediger: Ferdinand, vévoda Brunswicka-Lüneburga.
• Walther Mediger, Thomas Klingebiel: vévoda Ferdinand z Braunschweigu-Lüneburgu a spojenecká armáda v sedmileté válce (1757–1762) . Hannover 2011
• Christoph von Schaper: Vie militaire du maréchal princ Ferdinand . Magdeburg u. Norimberk 1796/1798, 2 Svazky (digitalizované: svazek 1, svazek 2 )
• Hermann Tiemann: The Lord of the Vechelde - A life picture from the time of the Seven Years 'War, Graff Verlag, Braunschweig 1911
• Philipp von Westphalen : Historie kampaní vévody Ferdinanda Braunschweig-Lüneburg, ed. Ferdinand von Westphalen . 6. Svazky. Berlin 1859–1872 (digitalizované: Svazek 1, Svazek 2, Svazek 3, Svazek 4, Svazek 5, Svazek 6 )

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský na Wikimedia Commons

Korespondence s Frederickem Velikým

Vývod z předků