Ferdinand Engelmüller

Ferdinand Engelmüller
ak.mal. Ferdinand Engelmüller
ak.mal. Ferdinand Engelmüller
Narození22. prosince 1867
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. září 1924 (ve věku 56 let)
Praha-Hradčany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, ilustrátor, scénograf, grafik, učitel, umělecký pedagog, teoretik umění a tiskař
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Engelmüller (22. prosince 1867 Praha-Nové Město[1]29. září 1924 Praha-Hradčany[2]) byl český malíř a grafik, žák prof. Julia Mařáka na pražské malířské Akademii.

Život

Obchod Ferdinandova otce na Václavském nám.

Narodil se 22. prosince 1867 v Praze, na Novém Městě, jako první potomek rodičů Ferdinanda Engelmüllera a Rosiny, rozené Le Gros. Jeho otec byl rukavičkářem a jeho matka[3] pocházela z francouzské důstojnické rodiny. Ferdinand měl pět mladších sourozenců - druhorozeného Karla (1872), a dále Emila (1873), Augusta (1875), Josefa (1876) a nejmladší z dětí byla sestra Růžena (1877).[4] Otec si přál, aby nejstarší syn Ferdinand převzal zavedenou rukavičkářskou živnost, což se nestalo, a tato povinnost pak připadla na jeho bratra Emila.[5]

Studia

Mladý Ferdinand po absolvování obecné školy nastoupil na c.k. českou reálnou školu pražskou v Ječné ulici, kde absolvoval školní rok 1881/1882. Na reálce jej učil kreslení profesor Petr Mužák, manžel K. Světlé. Ve studiu na reálce nepokračoval a studium ukončil. Nastoupil k otci do rukavičkářské dílny a posléze se vyučil rukavičkářem.

V otcově dílně však pracoval jen krátce, neboť byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, pro nesporný talent bez zkoušek. V roce 1889 nastoupil do samostatné specializované krajinářské školy profesora Julia Mařáka na reorganizované pražské Akademii, a již v tomto roce byla Engelmüllerova díla poprvé otištěna - v časopise Světozor[6].

V roce 1892 započal své studijní cesty, nejen na popud Mařáka odjel do tehdejšího carského Ruska, kde navštívil mimo jiné i Volyni (u knížete Sanguzska pracoval jako učitel jeho dcer), Lvov, Bělgorod a Tarnów. V polovině roku 1892 se vrátil na Moravu a pobýval na zámku v Kvasicích, v říjnu téhož roku odjel do Vídně. Během cest pokračoval ve vyučování kresby a malby v měšťanských a šlechtických rodinách.

Následně se Engelmüller vrátil do Prahy a nastoupil do dalšího akademického roku 1892/1893 Mařákovy krajinářské školy. V roce 1893 obdržel cestovní Purmanovo stipendium a ještě téhož roku odjel do Ruska, kde navštívil opět Lvov a Kyjev. V letech 1893–1894 cestoval po Evropě. Navštívil Budapešť, Záhřeb, Benátky, a zavítal i do jižního Tyrolska. Svá studia na pražské Akademii ukončil roku 1894.

V roce 1895 navštívil Slovensko a poté odjel malovat na Šumavu. V roce 1897 odjel do Vídně, Lince, Salcburku, a pokračoval dál do Mnichova a Norimberku.

Roku 1913 podal žádost o přijetí na pražskou malířskou Akademii, kde se uvolnilo místo profesora krajinářské školy. Jeho žádost však nebyla vyřízena kladně.

Malíř při práci (kol. r. 1900)

Rodina

Po návratu z cest (v r. 1897) se Ferdinand Engelmüller poprvé oženil. Jeho manželkou se stala Marie Chourová (nar. 1873), kterou znal již od dětství. V roce 1899 se jim narodil syn Ferdinand. Pro svého malého syna Engelmüller ilustroval Palečkovy příhody (francouzského vydavatele Pierra Julese Hetzela, který psal knihy pro děti a mládež pod pseudonymem P. J. Stahl).

V roce 1909 se mu narodila dcera Maria, která se v roce 1926 provdala a přestěhovala do Jugoslávie. Porodila sedm dětí. Zemřela v roce 1977.

Manželství skončilo odchodem manželky v r. 1905, posléze rozvodem (v roce 1911).[7]

Druhou jeho manželkou byla profesorka Irena Schmidová (nar. 1885), dalším synem Václav (během 2. svět. války zabit gestapem).

Dílo

V roce 1896 se Engelmüller stal členem spolku Mánes, kde setrval do roku 1905.

V roce 1903 se v Rudolfinu konala Engelmüllerova první velká výstava, po níž následovala řada dalších. Hojně vystavoval nejen v Praze a v Čechách, ale také v celé Evropě, pravidelně se zúčastňoval vystav, pořádaných Krasoumnou jednotou a Uměleckou besedou, dále členských výstav spolku Mánes a Jednoty umělců výtvarných. Jeho obraz Na mrtvém rameni Labe byl již roku 1891 vystaven na Zemské jubilejní výstavě v Praze.

Jeho první ateliér se nacházel v Praze, na Františkově (Smetanově) nábřeží č.18, v domě zvaném „Bellevue“, kde měl ateliér např. Oskar Kokoschka, i Jiří Trnka. V roce 1916 se přestěhoval do atelieru na pražských Hradčanech, do Loretánské ulice č.177, což byl Hrzánský palác.[8]

V letech 1907–1908 pobýval Engelmüller v umělecké kolonii Worpswede a Dachau u Mnichova.

V roce 1908 byl jmenován řádným členem Union internationale des Beaux-Arts v Paříži.

Ještě před svou smrtí uspořádal poslední soubornou výstavu v Rubešově galerii (dnes Špálově), kde bylo vystaveno na třicet obrazů. Podle dobových recenzí víme, že mezi nimi byly vystaveny lesní kompozice, které byly namalované olejem a pastelem (práce pastelem byly Engelmüllerovou specialitou). Obraz Polabí byl tehdy zakoupen Ministerstvem školství pro výzdobu vládních místností. Ministerstvo školství se stalo třetím ministerstvem, které jeho obrazy vlastnilo. V posledních letech svého krátkého života malíř pracoval i na veřejných zakázkách. V nich předvedl svůj malířský um a dovednost reprezentativně zobrazit českou krajinu. Engelmüller se také ukázal být velkým vlastencem, který podporoval národní myšlenku. Nejvíce se projevovala jeho podporou pražského Sokola a pracemi pro něj, nezapomínal ani na milované Polabí. Hlavní tvorbu doplňoval občas ilustracemi knih a vydáváním alb s reprodukcemi svých děl.

Obraz z r. 1914

Ve snaze zajistit dobré podmínky pro syna, kterého vychovával po odchodu první manželky sám, a pro novou rodinu, pracoval Engelmüller nadmíru. V roce 1923 začal pociťovat zdravotní problémy, a aby se zotavil, odjel do Staré Boleslavi, do svého oblíbeného kraje. Jeho zdravotní stav se však nadále zhoršoval a tak byl převezen zpět do Prahy. Dne 29. září 1924 malíř ve svém bytě na Hradčanech zemřel.

Ve dvacátých letech stál u zařizování posmrtných výstav Ferdinand Engelmüller ml., který se snažil udržet otcův odkaz v povědomí lidí. Dva roky po malířově smrti se rozhodla Jednota výtvarných umělců společně s uměleckým odborem Podbělohorské sokolské župy[9] uspořádat velkou výstavu. Většinu z těchto kreseb zakoupila Moderní galerie v Praze, nyní v majetku Národní galerie v Praze. Dražila se všechna díla, které rodina ještě měla. Zahrnovala kresby, olejomalby, pastely, lepty a litografie. Dokonce se dražila paleta a štětce.[10] Kurátoři výstavy se snažili o prezentaci celého díla, od devadesátých let až do umělcovy smrti. Celkem bylo vystaveno 115 děl. Expozice zabrala čtyři sály v Obecním domě.

Soukromá malířská škola

V roce 1897 Engelmüller založil vlastní soukromou malířskou školu. V časopisu Světozor zveřejnil oznámení, že od 1. října 1897 přijímá přihlášky ke studiu[11]. Výuka probíhala v malířově atelieru. Mezi Engelmülerovy žáky patřil například Otakar Nejedlý, Marie Chodounská, Jaroslav Šetelík, Otakar Štáfl, Josef Vacke, malířka Marie Dostalová a mnoho dalších. Krátce navštěvoval tuto malířskou školu i Václav Špála a Willi Nowak.

Jeho škola se záhy stala velmi známou a uznávanou, byla chápána jako přípravka Akademie výtvarného umění, i když nikdy nebyla oficiálně jmenována. Engelmüller se při vedení školy inspiroval metodou výuky svého učitele Julia Mařáka. Stejně jako on svou výuku zaměřil především na malbu v plenéru. Byl zastáncem hesla „Maluji, jak vidím“.[12] Se svými žáky vyhledával podobná místa jako Julius Mařák. Jezdili především do přírody v okolí Labe, ale také do Peruce u Loun. Engelmüller se vývojem své tvorby, a tím i výukou, lišil od svých spolužáků krajinářů. Nezůstal jen u klasického zobrazování krajiny, ale experimentoval. Brzy vyměnil olejomalbu za techniku pastelu, kterou stále zdokonaloval. Snažil se o prodloužení její trvanlivosti a vůbec stálosti barev. Jako jeden z prvních v českém umění začal používat pastel na zachycení krajiny. Jeho pastelové krajiny se vyznačovaly velkou jemností a barevnou svěžestí. Později se také začal věnovat grafickým technikám, především leptu a litografii. V této oblasti byl samoukem, a přesto zde dosáhl značné dokonalosti, všechny své znalosti předával svým žákům. Na grafických listech opakoval své oblíbené polabské motivy, motivy z Prahy a své tradiční zobrazení starých, opuštěných a zanedbaných zámeckých zahrad a parků, které začal malovat při svých pobytech v Rusku. Pozornost tak nezaměřoval jen na krajinu, ale zkoušel malířsky i graficky zaznamenávat městskou architekturu, zvláště Prahy.

Poslední nedokončený obraz – panoráma Prahy

Ve svém ateliéru malíř také každoročně pořádal velké výstavy ve prospěch hladovějících dětí a Letního domova.

Pro svou malířskou školu, která vychovávala a připravovala adepty ke studiu na pražskou AVU v letech 1897–1924, Engelmüller také napsal v r. 1922 učebnici – jako pomůcku pro začínající malíře – Cesty k malířskému umění[13], která je dodnes u nás jedinou svého druhu. Nejprve vyšla jako sešity, pak byla (několikrát) vydána knižně. Úpravy učebnice později dělal i jeho syn, který ve čtvrtém vydání odstranil původní uměleckohistorickou kapitolu (pro její zastaralost a neaktuálnost), a napsal nový úvod ke knize. JUDr. Ferdinand Engelmüller ml., který se staral o otcovu pozůstalost, napsal také několik vzpomínkových statí o otcově životě a práci.

Ferdinand Engelmüller se řadí nejen díky své pedagogické činnosti, ale i vzhledem k přínosu např. pro rozvoj pastelové techniky, svému technickému umu kresby a malby, a neposlední řadě i pořádáním prvních ateliérových výstav se sociálním podtextem, k důležitým osobnostem českého výtvarného umění přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost sv. Petra a sv. Klimenta v Praze na Poříčí na Novém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Víta na pražských Hradčanech
  3. Matriční záznam o narození a křtu – Rozina Le Gros, umělcova matka
  4. Billion graves.cz. cs.billiongraves.international [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  5. Archiv hl. m. Prahy. cz. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  6. První uveřejněná díla F.Engelmüllera, Světozor 1889, str.441
  7. Archív hl.m. Prahy. cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  8. Náš region.cz. nasregion.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-06. 
  9. Sokolska-zupa-podbelohorska.cz. www.sokol.eu [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  10. Universita Karlova, Diplomová práce [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  11. Inzerát F.Engelmüllera k náboru do malířské školy, Světozor 1897 str.516
  12. Život po životě. cz. www.zivotpozivote.cz [online]. [cit. 2020-08-06]. Dostupné online. 
  13. Databáze knih.cz. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ferdinand Engelmüller Letní odpoledne (pastel, 1904).jpg
Ferdinand Engelmüller Letní odpoledne (pastel, 1904)
Ferdinand Engelmüller.jpg
Autor: Vbronson123, Licence: CC BY-SA 4.0
Ferdinand Engelmüller 1914
Malíř F.Engelmüller při práci (kol.r.1900) - otočená fotka.jpg
Autor: AnonymníUnknown author, Licence: CC BY-SA 4.0
Malíř F. Engelmüller při práci (kol. r. 1900) - otočená fotka
Ferdinand Engelmüller Léto (pastel, 1904).jpg
Ferdinand Engelmüller Léto (pastel, 1904)
Ferdinand Engelmüller Zasněžený les.jpg
Ferdinand Engelmüller Zasněžený les
Ferdinand Engelmüller Širá rovina 1917.jpg
Ferdinand Engelmüller Širá rovina 1917
Ferdinand Engelmuller Západ slunce nad horami 1904.jpg
Ferdinand Engelmuller Západ slunce nad horami 1904
Ferdinand Engelmüller - Lesní zátiší (1900).jpg
Ferdinand Engelmüller – lesní zátiší (1900)
Ferdinand Engelmüller - Na mrtvém rameni Labe (1907).jpg
Ferdinand Engelmüller – na mrtvém rameni Labe (1907)
Engelmuller Soumrak.jpg
Ferdinand Engelmuller Soumrak
Engelmuller Večer ve starém parku.jpg
Ferdinand Engelmuller Večer ve starém parku
Engelmuller Břízy (pastel) 1907.jpg
Ferdinand Engelmüller Břízy (pastel) 1907
Poslední nedokončený obraz panoráma Prahy - 99 x 280 cm.jpg
Autor: Vbronson123, Licence: CC BY-SA 4.0
Poslední nedokončený obraz panoráma Prahy
Engelmuller Nad tůní 1910.jpg
Ferdinand Engelmuller Nad tůní 1910
Ferdinand Engelmüller - Jarní soumrak nad Prahou (1917).jpg
Ferdinand Engelmüller - jarní soumrak nad Prahou (1917)
Signatura - Ferdinand Engelmüller.jpg
signatura ak.mal. Ferdinanda Engelmüllera (1867-1924)
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 – Ferdinand Engelmüller.jpeg
Album representantů všech oborů veřejného života československého - 1927 - Bedřich Bendelmayer
Ferdinand Enegelmüller Měsíční svit nad vodou.jpg
Ferdinand Enegelmüller Měsíční svit nad vodou
Ferdinand Engelmüller Krajina u Jindřichova Hradce 1915.jpg
Ferdinand Engelmüller Krajina u Jindřichova Hradce 1915
Ferdinand Engelmüller Večerní krajina s břízou (1904).jpg
Ferdinand Engelmüller Večerní krajina s břízou (1904)
Engelmuller leather gloves store.jpg
Engelmuller driving gloves store in Prague, Czech Republic
Ferdinand Engelmüller Břízy.jpg
Ferdinand Engelmüller Břízy
Ferdinand Engelmüller Klid (1897).jpg
Ferdinand Engelmüller Klid (1897)
Ferdinand Engelmüller Krajina.jpg
Ferdinand Engelmüller Krajina