Ferdinand Georg Waldmüller

Ferdinand Georg Waldmüller
Narození15. ledna 1793
Vídeň
Úmrtí23. srpna 1865 (ve věku 72 let)
Hinterbrühl
Místo pohřbeníWaldmüllerpark
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánímalíř, spisovatel a učitel
Významná dílaPortrait of the Mother of Captain von Stierle-Holzmeister
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Georg Waldmüller (15. ledna 1793 Vídeň23. srpna 1865 Hinterbrühl, předměstí Vídně) byl rakouský malíř, portrétista a krajinář, označovaný za jednoho z nejvýznamnějších představitelů biedermeieru, středoevropského romantismu a neoklasicismu.[1]

Život

V letech 1807-1811 studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni malbu u profesorů Huberta Maurera a Johanna Baptisty Lampiho, již tehdy vynikl jako mimořádně talentovaný portrétista a byl vyznamenán Gundelovou cenou. Studia přerušil a živil se jako miniaturista, pobýval mj. v Bratislavě a v roce 1811 se stal na tři roky učitelem kreslení dětí v rodině hraběte Gyulaye v chorvatském Záhřebu. Tam se seznámil se svou první manželkou, dvorní operní pěvkyní Katharinou Weidnerovou, sestrou malíře portrétů Josefa Weidnera. V roce 1814 se s ní oženil a doprovázel ji na turné po trase Baden-Praha-Brno-Vídeň, pracoval jako malíř divadelních kulis a pokračoval v tom i v roce 1817 v divadle U Korutanské brány ve Vídni, kam jeho žena nastoupila do angažmá.

Na vídeňské akademii výtvarných umění ještě v roce 1818 absolvoval lekce olejomalby u Josefa Langeho a krajinářství u Johanna Nepomuka Schödlbergera (1779–1853). Roku 1822 již byl všeobecně uznávaným mistrem. Namaloval mnoho portrétů, také rodinných (specialitou byly skupinové portréty v krajině), žánrových obrazů a zátiší. V roce 1823 jej lipské nakladatelství Breitkopf & Härtel pověřilo vytvořením jednoho z nejznámějších portrétů Ludwiga van Beethovena, jehož originál byl zničen ve druhé světové válce, černobílé reprodukce a grafické kopie se dochovaly v mnoha vydáních knih.

Autoportrét v krajině (1828)

V roce 1827 byl pověřen portrétováním císaře Františka I., což mu zajistilo další zakázky z aristokratických kruhů. V letech 1825–1844 podnikl Waldmüller několik studijních cest do Itálie. V roce 1829 se stal kustodem obrazárny Akademie s titulem a hodností profesora. V roce 1830 podnikl svou první cestu do Paříže. V následujících letech pro sebe objevil krajinu Solné komory, kde trávil letní pobyty v Bad Ischlu. Více se orientoval na žánr a krajinomalbu, své romantické kompozice vždy stylizoval s důrazem na detaily. V roce 1834 se rozvedl a následně se oženil s modistkou Annou Bauerovou.

V roce 1835 se Waldmüller stal řádným radou Akademie a v roce 1836 spolu s Josefem Führichem vytvořil katalog obrazárny Akademie.

Na základě své učitelské praxe vytvořil novou metodiku studia a koncepci výuky malířství, vycházející ze studia přírody (tu později publikoval ve třech teoretických spisech). Dostal se do prudkých sporů s vedením akademie, které jeho metody odmítlo, nepomohla ani Metternichova podpora. Spory vyústily roku 1850 ve ztrátu ateliéru na akademii a v roce 1857 ve Waldmüllerův nucený odchod do důchodu. V roce 1854 se Waldmüller dostal do dluhů a musela ho živit manželka z příjmů svého modistického salónu. Náležitý mezinárodní respekt mu přinesla roku 1856 výstava v Buckinghamském paláci v Londýně, v roce 1861 v Kolíně nad Rýnem a 1862 opět v Londýně. Roku 1864 jej císař František Josef I plně rehabilitoval.

Waldmüller zemřel ve svém letním sídle v Hinterbrühlu, obci na předměstí Vídně a byl pohřben ve Vídni–Matzleinsdorfu. Hrob byl přenesen, nově upraven a hřbitov byl na jeho počest pojmenován Waldmüllerův park.

Pomník

V parku před vídeňskou radnicí je Waldmüllerův pomník.

Galerie

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Georg Waldmüller na anglické Wikipedii.

  1. Belvedere Museum Vienna - Exhibitions. www.belvedere.at [online]. [cit. 2017-08-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-15. (anglicky) 

Média použitá na této stránce