Ferdinand I. Dobrotivý

Ferdinand I. (V.) Dobrotivý
Rakouský císař, český a uherský král atd.
Portrét
Ferdinand I. Dobrotivý
Doba vlády18301848
(uherský král)
18351848
(rakouský císař, český, lombardsko-benátský, chorvatský a slavonský král)
Korunovace28. září 1830, Prešpurk
(uherským králem)[1]
7. září 1836, Praha
(českým králem)[1]
6. září 1838, Milán
(lombardským králem)[1]
Narození19. dubna 1793
Vídeň,
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí29. června 1875 (82 let)
Praha,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
PohřbenCísařská hrobka ve Vídni
PředchůdceFrantišek I.
NástupceFrantišek Josef I.
ManželkaMarie Anna Savojská
DynastieHabsbursko-lotrinská
OtecFrantišek I.
MatkaMarie Tereza Neapolsko-Sicilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand I. Dobrotivý (jako uherský a český král Ferdinand V., 19. dubna 1793, Vídeň29. června 1875, Praha) z habsbursko-lotrinské dynastie byl v letech 18351848 rakouský císař, král uhersko-chorvatský a poslední korunovaný král český. Pro svou duševní omezenost a celkovou nezpůsobilost k vládě byl též posměšně zván „chudáček blbeček Ferdáček“ (der arme Trottel Nandel). Ačkoliv byl osobně u poddaných oblíbený, jeho vláda – resp. vláda triumvirátu státní rady, která jej fakticky dozorovala a vládla za něj – se kryje s tzv. dobou předbřeznovou a nechvalně známým metternichovským absolutismem, jehož neřešené rozpory nakonec vyústily ve velkou revoluci roku 1848/49. V jejím průběhu byl vládními kruhy Ferdinand donucen abdikovat a zbývající více než čtvrstoletí dožil v české metropoli Praze, kde patřil ke svérázným postavám místního života.

Původ

Ilustrace ze švédské historické knihy Illustrerad verldshistoria z roku 1879

Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin byl syn rakouského císaře a uherského a českého krále Františka I. a Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty, které byly způsobeny porodním traumatem, a rachitidou. Do devíti let nezískal téměř žádné vzdělání, neboť tehdejší lékaři věřili, že fyzická a duševní námaha vede ke zhoršení stavu epileptických pacientů. Protože pozdější Ferdinandovy pokroky postupovaly pomalu, panovaly určité obavy o následnictví.

Osobnost

Ferdinand měl hudební nadání, hrál na klavír a trubku, nadšeně se zabýval botanikou a zajímal se o vývoj techniky. Rozhodně není možné ho označit za slabomyslného, neboť hovořil pěti jazyky. Na druhou stranu byl poněkud flegmatický a z jeho zdravotních problémů vyplývala některá další omezení.

Ferdinandovi prarodiče byli bratranci prvního stupně, přičemž Ferdinandovi praprarodiče byli vlastními sourozenci. Ferdinandův děd z otcovy strany Leopold II. byl totiž bratrem Ferdinandovy babičky z matčiny strany Marie Karolíny a jeho děd z matčiny strany Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský byl bratrem jeho babičky z otcovy strany Marie Ludoviky Španělské. To znamená, že Ferdinand měl pouze čtyři praprarodiče a nikoliv osm jak je běžné. Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života.

Vláda

Císař a král Ferdinand I. na majestátním portrétu L. Kupelwiesera z roku 1847 (v pozadí, po jeho pravé ruce zobrazeny svatoštěpánská, rakouská císařská a svatováclavská koruna)
Korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem v chrámu svatého Víta v Praze, 1836

V roce 1830 byl Ferdinand v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován jako Ferdinand V. uherským králem a nadále mu náležel titul „mladší král uherský a arcivévoda rakouský“. Při korunovačním obřadu pronesl řeč v maďarštině a stal se tak po Marii Terezii druhým a posledním králem, který při tomto obřadu hovořil v mateřštině svých poddaných.

V roce 1835 se po smrti Františka I. stal rakouským císařem a 7. září 1836 se nechal korunovat na českého krále jako Ferdinand V.

Ferdinand byl jedním z nejoblíbenějších panovníků, on sám však prakticky nevládl, protože jeho otec před smrtí fakticky složil vládu do rukou všemocného kancléře Metternicha a státní rady, které předsedal císařův strýc arcivévoda Ludvík a jejímž členem byl jak Metternich, tak český hrabě František Antonín Kolovrat. Oba naposledy jmenovaní zaujímali rozdílná politická stanoviska a navzájem si blokovali jakákoli politická rozhodnutí, což nakonec vedlo až k revoluci v roce 1848.

Dne 2. prosince 1848 byl proti své vůli odstaven od trůnu a v Arcibiskupském paláci v Olomouci abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I.

Po abdikaci

Zbytek života strávil Ferdinand se svou ženou Marií Annou v Praze. Ačkoliv mu kdysi lékaři předpovídali krátký život, vydržel zde ještě 27 let. Na Pražském hradě mu bylo vykázáno jedno křídlo na druhém nádvoří. Také mu bylo zakoupeno bývalé Toskánské panství se zámky Ploskovice a Zákupy, na nichž pobýval většinu času a které pro něj byly nákladně upraveny a přestavěny.

Zákupský zámek mu patřil až do jeho smrti, tedy 27 let. Jezdíval na něj kočárem z Ploskovic, z Prahy buď kočárem, či později (poprvé 1867) vlakem. A samostatně občas i jeho manželka, sardinská princezna Marie Anna Karolína, ovšem ta trávila daleko více času v slunné Itálii. V Zákupech na svém novém sídle pobýval excísař poprvé v květnu 1851 a mnohokrát za ním přijeli i další členové rozsáhlého příbuzenstva. Naposledy na svém zámku pobýval v roce 1874.[2]

Pražané ho měli rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě, kde na každodenních procházkách dával dětem bonbony a chudým almužnu. Praze postupně věnoval na 450 000 zlatých. Zemřel ve věku 82 let na Pražském hradě 29. července 1875.

Ferdinandův život v datech

Ferdinand I. jakožto lombardsko-benátský král na portrétu A. Weißenböcka z roku 1838

1793, 19. duben – narození ve Vídni
1802, 26. duben – byl povolán princův první vychovatel František Maria von Steffaneo-Carnea
1805, listopad – evakuace císařské rodiny z Vídně před blížícími se vojsky francouzského císaře Napoleona
1807, 12. duben – zemřela Ferdinandova matka Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
1807, 13. duben – po pěti letech služby byl propuštěn princův první vychovatel Steffaneo-Carnea
1808, 6. leden – František I. se oženil s Marii Ludovikou z Modeny a Ferdinand tak dostal nevlastní matku, která se velmi zasloužila o jeho další vývoj a vzdělání
1809 – princi byl přidělen nový vychovatel – svobodný pán Josef Erberg
1815 – se s otcem zúčastnil tažení proti Napoleonovi
1816, duben – zemřela Ferdinandova nevlastní matka Marie Ludovika
1824 – bylo vydáno lékařské dobrozdání, že Ferdinand není schopen vlády
1825 – vedl rakouskou delegaci pozvanou do Petrohradu ke korunovaci cara Mikuláše I.
1830 – vydáno lékařské dobrozdání, které potvrzovalo, že je korunní princ schopen vlády a může se oženit
1830, 28. září – korunovace uherským králem v Prešpurku
1832, únor – sňatek s Marií Annou Karolínou Piou Savojskou
1832, 9. srpen – neúspěšný atentát v Bádenu
1836, 7. září – korunovace českým králem v Praze
1838, 6. září – korunovace v Miláně na lombardského krále
1848, 2. prosinec – v Olomouci zveřejněn manifest oznamující Ferdinandovu abdikaci
1848, prosinec – Ferdinand a jeho manželka se odebrali do Prahy
1856, 28. únor – oslava stříbrné svatby v Praze
1852, 10. květen – setkání s carem Mikulášem I. v Praze
1858 – sepsal závěť
1875, 29. červen – smrt v Praze

Tituly

Jeho Císařské a Královské Apoštolské Veličenstvo Ferdinand První, Z milosti Boží

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Karel VI.
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
František I. Rakouský
 
 
 
 
 
 
Filip V. Španělský
 
 
Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Isabela Farnese
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
August III. Polský
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
Ferdinand I.
 
 
 
 
 
Filip V. Španělský
 
 
Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Parmská
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
August III. Polský
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Karel VI.
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 

Odkazy

Reference

  1. a b c SEKYRKOVÁ, Milada. 7.9.1836 Ferdinand V. - Poslední pražská korunovace. Praha: [s.n.], 2004. 192 s. ISBN 80-86515-37-0. Str. 40. 
  2. ASCHENBRENNER, Martin. Ferdinand V. Dobrotivý. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 2006, roč. 9, čís. 15, s. 58. ISSN 1211-9172. 

Literatura

  • Biografický slovník českých zemí : 16. sešit : Ep–Fe. Praha : Academia ; Historický ústav AV ČR, 2013. 136 s. ISBN 978-80-200-2292-9 (Academia) ; ISBN 978-80-7286-215-3 (Historický ústav AV ČR). S. 125–126.
  • ČORNEJOVÁ, Ivana; RAK, Jiří; VLNAS, Vít. Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: Grafoprint-Neubert, 1995. 289 s. ISBN 80-85785-20-X. 
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. 
  • HOLLER Gerd, Ferdinand I : Poslední Habsburk na Pražském hradě: Spravedlnost pro císaře, nakladatelství Brána, 1. vydání, Praha 1998, ISBN 80-85946-90-4
  • KLEISNER, Tomáš. Medaile císaře Ferdinanda Dobrotivého. Praha: Národní muzeum, 2013. 192 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7036-396-6. 
  • SÉGUR-CABANAC, Victor Graf. Kaiser Ferdinand I. (V.) der Gütige in Prag : Die Zeit nach dem 13. März 1848. Brünn: Irrgang, 1913. 215 s. Dostupné online. (německy) 
  • SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836: Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 189 s. ISBN 80-86515-37-0. 
  • SEKYRKOVÁ, Milada. Ferdinand V. In: RYANTOVÁ, Marie; VOREL, Petr. Čeští králové. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-940-6. S. 519–529.
  • SCHIMMER C. A., Ferdinand I., Vídeň 1849

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
František I.
Znak z doby nástupuRakouský císař
18351848
Znak z doby konce vládyNástupce:
František Josef I.
Předchůdce:
František I.
Znak z doby nástupuČeský král
Ferdinand V.
18351848
Znak z doby konce vládyNástupce:
František Josef I.
Předchůdce:
František I.
Znak z doby nástupuUherský král
Ferdinand V.
18301848
Znak z doby konce vládyNástupce:
František Josef I.
Předchůdce:
František I.
Znak z doby nástupuLombardsko-benátský král
18351848
Znak z doby konce vládyNástupce:
zánik státu
Předchůdce:
František I.
Znak z doby nástupuHaličsko-vladiměřský král
18351848
Znak z doby konce vládyNástupce:
František Josef I.

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor without haloes (1400-1806).svg
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO (re-uploaded by Dragovit), Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle without haloes (1400-1806)
Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Austria coat of arms official.svg
Coat of arms of Austria: The black eagles shield (Bindenschild of Austria — Spanish escutcheon) in wrong dimensions, see above.
Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria-Hungary, used from 1866 to 1915.
Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria (1815).svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Imperial Coat of Arms of the Empire of Austria, used from 1815 to 1866.
Leopold Kupelwieser - Kaiser Ferdinand I.jpg
Portrait of Emperor Ferdinand I in ceremonial robe of Order of the Golden Fleece
Coat of arms Kingdom Lombardy-Venetia (2).svg
Autor: FDRMRZUSA. See sourced file for original author., Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms Kingdom Lombardy-Venetia (2).
Coa Hungary Country History (19th Century).svg
Historical coat of arms of Hungary, drawn after a 19th-century representation.

The design first appears in the 14th century, the crown is added in the 15th century. It sees only occasional use besides other variants during the late medieval to Renaissance period (15th to 16th century examples: see 1, 2).

This design entered regular use in the 18th century, under Maria Theresa.
Wappen Königreich Böhmen.png
Umělecké ztvárnění znaku Českého království v dobách Rakouska-Uherska, jehož autorem je rakouský heraldik Hugo Gerhard Ströhl, netypicky dozdobené zlatým věncem.
Wappen Königreich Dalmatien.png
Wappen des Königreichs Dalmatien
Wappen Habsburg-Lothringen Schild.svg

A vectorized version of Shield of the coats of the Habsburg-Lorraine family. Left side the coat of arms of the village of Habsburg in Switzerland, in the middle the right-white-red coat of arms of Austria, on the right the coat of arms of Lorraine.

Parts taken from:
Wappen Deutscher Bund.svg

Arms of the German Confederation
Weltliche Schatzkammer Wien (53).JPG
Kaiser Ferdinand I. von Österreich im lombardo-venezischen Krönungsornat mit Hermelinfell. A. Weißenböck; Wien, um 1838. Aquarell. Inv. Nr. XIV B 43.
Coat of arms of Croatia (1868-1918) with crown.svg
Coat of arms of Triune Kingdom of Dalmatia, Slavonia and Croatia between 1868 and 1918 (variant with Crown of St. Stephan)