Ferdinand Jiří z Lobkowicz
| Ferdinand Jiří z Lobkowicz | |
|---|---|
 Ferdinand Jiří z Lobkowicz | |
| Nejvyšší maršálek Českého království | |
| Ve funkci: 1907 – 1913 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Jiří Kristián z Lobkowicz |
| Nástupce | úřad už nikdy nebyl obsazen, 1918 monarchie zanikla |
| C. k. tajný rada | |
| Ve funkci: 1897 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Doživotní člen rakouské Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1892 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1883 – 1913 | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1887 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1882 – 1885 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana konzervativního velkostatku |
| Narození | 26. června 1850 Dolní Beřkovice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 22. dubna 1926 (ve věku 75 let) Milán  Italské království |
| Místo pohřbení | Lobkovická hrobka v Roudnici nad Labem |
| Choť | (1883) Ida Podstatzky-Lichtenstein (1865–1919) |
| Rodiče | Josef František Karel z Lobkowicz (1803–1875) a Marie Sidonie z Lobkowicz (1828–1917) |
| Děti | 1. Josef Ferdinand (1885–1914) 2. Marie Zdenka (1886–1887) 3. Leopold (1888–1933) 4. Mořic (1890–1944) 5. Františka, provdaná Thun-Hohenstein (1893–1963) 6. Marie Ida, provdaná Khuen-Belasi (1896–1985) |
| Příbuzní | bratr: Zdenko z Lobkowicz (1858–1933) bratr: August Jiří z Lobkowicz (1862–1921) děd: Josef František Maxmilián z Lobkowicz (1772–1816) strýc: Ferdinand z Lobkowicz (1797–1868) strýc: Jan z Lobkowicz (1799–1878) strýc: Karel Jan Josef z Lobkowicz (1814–1879) bratranec: Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908) vnuk: Josef Ferdinand z Lobkowicz (1918–1946) vnuk: František Lobkowicz (1927–1998) vnučka: Marie Ida Lobkowiczová, provdaná Czerninová (1917–2002) |
| Profese | politik |
| Ocenění | Velkokříž Řádu za zásluhy v zemědělství (1912) |
| Commons | Ferdinand Lobkowicz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand Jiří z Lobkowicz, též Ferdinand princ z Lobkowicz (německy Ferdinand Georg Prinz von Lobkowitz, 26. června 1850 Dolní Beřkovice[1] – 22. dubna 1926 Milán)[2] byl český šlechtic a politik, v letech 1907–1913 nejvyšší maršálek Českého království. Pocházel z dolnobeřkovické větve rodu Lobkoviců.
Životopis
Původ
.jpg)
Narodil se jako Maria Ferdinand Jiří August Melchior princ z Lobkowicz do vlivného šlechtického rodu Lobkoviců. Byl synem generála Josefa Františka Karla z Lobkowicz (1803–1875) a jeho druhé manželky Marie Sidonie (Marie Zdenky) z mělnické linie Lobkowiczů (1828–1917).
Veřejné a politické aktivity
Studoval na gymnáziu v Praze, kde maturoval v roce 1868. Po maturitě studoval práva. V roce 1871 absolvoval vojenskou službu. Od roku 1875 se věnoval správě rodového majetku a profiloval se jako zemědělský odborník. Specializoval se na pěstování cukrové řepy, révy a chmelu. Angažoval se v místní politice (v okresních samosprávných sborech) a v hospodářských organizacích.[3]
Později byl aktivní i ve vrcholové politice. Od roku 1880 byl členem zemské školské rady, v letech 1891–1908 i jejím předsedou. V doplňovacích volbách roku 1882 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Slib složil 23. února 1882.[4][5] Ve vídeňském parlamentu zastupoval Stranu konzervativního velkostatku.[3]
Od roku 1883 zároveň zasedal coby poslanec Českého zemského sněmu, kde jeho kariéra vyvrcholila v letech 1907–1913 coby nejvyšší maršálek Českého království (předseda zemského sněmu). Ve funkci přitom nahradil dalšího člena svého rodu, Jiřího Kristiána z Lobkovic.[3]
Od roku 1892 až do zániku monarchie byl doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Panská sněmovna ho opakovaně volila do delegace pro rakousko-uherské vyrovnání (pravidelné jednání zástupců obou polovin monarchie s cílem odsouhlasit finanční transfery) a v letech 1895, 1901, 1906 a 1907 byl předsedou této delegace.[3] Těsně před zánikem monarchie byl místopředsedou Panské sněmovny (1917–1918).
I nadále se trvale věnoval agrárním otázkám, podílel se na mezinárodních odborných kongresech a působil v hospodářské radě při ministerstvu zemědělství. Byl aktivní i v četných českých organizacích. Byl dlouholetým předsedou kuratoria pražské hudební konzervatoře.[3]
Z čestných hodností dosáhl titulu c. k. komořího (1887) a v roce 1897 byl jmenován c. k. tajným radou. Za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána (1898) a Řádu železné koruny I. třídy (1907). V roce 1913 obdržel Řád zlatého rouna.[6]
Byl pohřben v Lobkovické hrobce v Roudnici nad Labem.[7]
Rodina
Ve Vídni se 11. listopadu 1883 se oženil s hraběnkou Idou Marií Antonií Podstatskou z Lichtenštejna (23. října 1865 Vídeň – 4. září 1919 Dolní Beřkovice), dcerou poslance moravského zemského sněmu a majitele velkostatku Telč hraběte Leopolda III. Podstatského-Lichtenštejna. Ida Lobkowiczová byla c. k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže, čestnou dámou Maltézského řádu a nositelkou Alžbětina řádu. Z jejich manželství se narodilo šest dětí.[8]
- 1. Josef Ferdinand (4. září 1885, Dolní Beřkovice, – 25. října 1914, Jarosław), JUDr., c. k. komoří, nadporučík, padl za první světové války v Polsku, ⚭ 1913 Gisela hraběnka Silva-Tarouca (14. června 1887 – 21. února 1958), II. manž. 1917 Mořic Maria Alexandr z Lobkowicz, 1890–1944, Josefův mladší bratr)
- 2. Marie Zdeňka (1886–1887)
- 3. Leopold Maria Vilibald (7. července 1888, Dolní Beřkovice – 15. května 1933, Praha), c. k. komoří, nadporučík, majitel velkostatků Dolní Beřkovice a Vintířov, ⚭ 1918 Františka de Paula Marie Luisa Montenuovo (22. srpna 1893 – 3. listopadu 1972)
- 4. Mořic Maria Alexandr (3. května 1890, Dolní Beřkovice –7. srpna 1944, Telč), c. k. komoří, nadporučík, generální ředitel První české vzájemné pojišťovny, ⚭ 1917 Gisela hraběnka Silva-Tarouca (1887–1957; vdova po Mořicovu starším bratru Josefovi)
- 5. Františka de Paula Marie Amálie (2. dubna 1893, Praha – 17. února 1964, Bolzano), dáma Řádu hvězdového kříže, ⚭ 1916 František Antonín kníže Thun-Hohenstein (17. prosince 1890 – 20. dubna 1973), c. k. komoří, nadporučík, rytíř Řádu zlatého rouna, majitel velkostatku Děčín
- 6. Marie Ida (24. května 1896, Dolní Beřkovice – 27. dubna 1985, Wolfegg, Ravensburg), dáma Řádu hvězdového kříže, ⚭ 1925 Jindřich hrabě Khuen-Belasi (16. listopadu 1894 – 8. prosince 1978)
Majetek
Princ Ferdinand z Lobkowicz byl po otci majitelem velkostatku Dolní Beřkovice s připojeným statkem Cítov na Mělnicku. Dále vlastnil v severních Čechách velkostatky Poláky a Vintířov. Všechny velkostatky měly celkovou rozlohu přibližně 4.500 hektarů půdy.[9] Hlavním sídlem byl novogoticky přestavěný zámek v Dolních Beřkovicích, kde se také narodily všechny Ferdinandovy děti. V Praze rodina vlastnila palác v Hybernské ulici, prodaný za první republiky.
| Přehled majetku na konci 19. století[10] | |||
|---|---|---|---|
| Název | Německy | Rozloha | |
| 1. | Dolní Beřkovice a Cítov (a několik dalších) | 2466,03 ha | |
| 2. | alodiální majetek Poláky (u Kadaně) | 421,23 ha | |
| 3. | alodiální velkostatek Vintířov (Kadaňsko) | Winteritz | 1475,09 ha |
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 240.
- ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lobkowitz (Lobkowicz), Ferdinand Prinz von (1850-1926), Politiker und Agrarfachmann, s. 258. (německy)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=8014
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 16.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 5 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-01-04 [cit. 2020-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Přehled majetku dolnobeřkovické větve Lobkowiczů in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 349–351 dostupné online
- ↑ PATOČKA, Jaromír. Majetková základna mělnické sekundogenitury Lobkowiczů. In: HOŘEJŠ, Miloš. Jiří Kristián Lobkowicz. Aristokrat s duší závodníka. Kapitoly z dějin české aristokracie a automobilismu. Praha: Mladá fronta a Národní technické muzeum v Praze, 2014. ISBN 978-80-204-3694-8. S. 47–59, zde 49.
Literatura
- POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 278–283 ISBN 978-80-85955-39-2
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Jiří z Lobkovic na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferdinand Jiří z Lobkowicz
- Princ Ferdinand z Lobkowicz na webu rakouského parlamentu
- Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
_crowned.svg)
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: MartinVeselka, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Ferdinand Lobkowitz
Umělecké ztvárnění znaku Českého království v dobách Rakouska-Uherska, jehož autorem je rakouský heraldik Hugo Gerhard Ströhl, netypicky dozdobené zlatým věncem.