Ferdinand Marcos

Ferdinand Marcos
10. prezident Filipín
Ve funkci:
30. prosince 1965 – 25. února 1986
PředchůdceDiosdado Macapagal
NástupceCorazon Aquinová
Stranická příslušnost
ČlenstvíPartido Liberal ng Pilipinas
Nacionální strana

Narození11. září 1917
Sarrat
Úmrtí28. září 1989 (ve věku 72 let)
Honolulu
Příčina úmrtíselhání ledvin
Místo pohřbeníChrám Byodo-In (1989–1993)
Marcos Museum and Mausoleum (1993–2016)
Libingan ng mga Bayani (od 2016)
ChoťImelda Marcosová
RodičeMariano Marcos a Josefa Edralin Marcos
DětiImee Marcos
Ferdinand Marcos, Jr.
Irene Marcos
Aimee Marcos
PříbuzníPacifico Marcos, Elizabeth Marcos a Fortuna Marcos-Barba (sourozenci)
Matthew Manotoc (vnuk)
Alma materFilipínská vysoká škola práva
Filipínská univerzita
Profesepolitik, podnikatel, advokát, voják a diktátor
Náboženstvíkatolická církev
Oceněnívelkostuha Řádu chryzantémy (1966)
řetěz Řádu Isabely Katolické (1969)
Řád Temasek
Řád rovníkové hvězdy
rytíř Maltézského záslužného řádu
… více na Wikidatech
PodpisFerdinand Marcos, podpis
CommonsFerdinand Marcos
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Emmanuel Edralin Marcos (11. září 1917, Sarratu28. září 1989, Honolulu) byl filipínský politik a právník a prezident Filipínské republiky v letech 1965–1986.

Studia a politický vzestup

Marcos vystudoval právo a latinu na Filipínské univerzitě. V roce 1939 byl obviněn z vraždy protivníka svého tchána, která se stala šest let předtím; odvolal se k Nejvyššímu filipínskému soudu a byl zproštěn viny roku 1940. Jako právník začal pracovat v Manile. Během druhé světové války se stal důstojníkem ve filipínské armádě. Později tvrdil, že sehrál důležitou roli ve filipínském odbojovém hnutí, což přispělo do značné míry k jeho úspěšné politické dráze – jak se ukázalo po jeho smrti, ve skutečnosti se v aktivitách proti Japoncům v letech 1942–1945 angažoval jen velmi málo.

Vláda

V roce 1965 Marcos, který si získal značnou prestiž jako asistent v Roxasově Liberální straně, kandidoval ve volbách na prezidenta proti zástupci Nacionální strany, D. Macapagalovi. Po zvolení dokázal během svého prvního mandátního období výrazně zlepšit situaci v zemědělství, průmyslu i vzdělání. Coby přesvědčený antikomunista dal poslat vojenské posily pro jihovietnamský režim. V roce 1969 byl znovu zvolen prezidentem. Marcos začínal jako demokratický vládce, postupně se však jeho režim stával stále více autoritářským, až se v roce 1972 změnil ve tvrdou diktaturu (mj. zavedl stanné právo, které pak zrušil až po devíti letech, na začátku roku 1981). To vedlo k zesílení guerillového komunistického hnutí a posílilo muslimské separatistické tendence. Během druhého období musel také čelit studentským revoltám.

Díky stannému právu se mohl vypořádat bez velkých formalit se svými politickými protivníky, které dal většinou uvěznit a mezi nimiž byl i Benigno Aquino. V roce 1973 Marcos vyhlásil novou Ústavu, podle níž měl nadále vykonávat současně funkci prezidenta i předsedy vlády. V roce 1981 byl při dalších prezidentských volbách (po 12 letech) znovu zvolen, zrušil stanné právo a přistoupil k ústavní reformě. Opozice proti jeho režimu však sílila, zejména od roku 1983, po zavraždění B. Aquina, který se po třech letech vracel z amerického exilu. Vdova po Aquinovi, Corazon Aquinová, Marcose ve volbách v roce 1986 porazila, a třebaže Marcos odmítal její vítězství uznat, podpora vojska, jíž se těšila Aquinová, jakož i masové lidové protesty (tzv. Revoluce lidové moci) ho donutily utéci i s nejbližšími spolupracovníky – a údajně i s 24 kufry plnými zlatých cihel a šperků – do exilu na Havaj, kde mu umožnil azyl tehdejší americký prezident Ronald Reagan.

Poslední roky Marcosovy vlády se vyznačovaly značnou korupcí, hospodářskou stagnací a propastnými rozdíly v životní úrovni filipínských obyvatel. Filipíny dodnes splácejí dluhy, které jeho vláda zanechala. Marcosova žena Imelda Marcosová proslula po celém světě extrémním utrácením za šaty, boty a šperky.

Vyznamenání

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Marcos na španělské Wikipedii.

  1. แจ้งความสำนักนายกรัฐมนตรี เรื่อง พระราชทานเครื่องราชอิสริยาภรณ์ Dostupné online Archivováno 31. 12. 2014 na Wayback Machine. (thajsky)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Order of Isabella the Catholic - Sash of Collar.svg
Autor: Mimich, Licence: CC0
Sash of Collar of Order of Isabella the Catholic, to be worn when the Collar doesn't suit the occasion
JOR Al-Hussein ibn Ali Order BAR.svg
Ribbon bar: Al Hussein ibn Ali Order – Jordan.
Star of Romania Order Communist Republic.png
Autor: Alexeinikolayevichromanov, Licence: CC BY-SA 4.0
Ribbon bar of the Order of the Star of Romania, Socialist Republic of Romania
ESP Gran Cruz Merito Militar (Distintivo Blanco) pasador.svg
Autor: LukGasz, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon bar of the Grand Cross of Military Merit w. White Decoration (Spain)
JPN Daikun'i kikkasho BAR.svg
Ribbon bar: Order of the Chrysanthemum (Japan).
GAB Order of the Equatorial Star - Grand Cross BAR.png
Order of the Equatorial Star - Grand Cross
Darjah Utama Temasek ribbon (1962–1996) ribbon.png
The ribbon for the Darjah Utama Temasek (Order of Temasek) of Singapore between 1962 and 1996.
OPMM-gc.svg
Order of Malta ribbons (Grand Cross, Pro Meriti Melitensi Order - Civilians)
MY Darjah Utama Seri Mahkota Negara (Crown of the Realm) - DMN.svg
Autor: Mimich, Licence: CC BY-SA 3.0
Order of the Crown of the Realm (Malaysia)
Ferdinand Marcos (cropped).jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Philippine President Ferdinand Marcos at an armed forces full honor departure ceremony with Secretary of State, George Shultz, in attendence. Cropped image.
Flag of the President of the Philippines.svg
Flag of the President of the Philippines.
Bintang Republik Indonesia Adipurna Ribbon Bar.gif
Bintang Republik Indonesia Adipurna Ribbon Bar
Order of the Rajamitrabhorn (Thailand) ribbon.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Ribbon for a Knight of the Most Auspicious Order of the Rajamitrabhorn (Thailand)