Ferdinand Maxmilián z Morzinu

Ferdinand Maxmilián z Morzinu
Narození16. prosince 1693
Dolní Lukavice
Úmrtí22. října 1763 (ve věku 69 let)
Dolní Lukavice
ChoťAnna Kateřina Novohradská z Kolovrat
DětiKarel Josef František z Morzinu
RodičeFerdinand Matyáš z Morzinu
PříbuzníFerdinand Jan z Morzinu, Rudolf z Morzinu, Petr Prokop z Morzinu a Vincenc z Morzinu (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hrabě Ferdinand II. Maxmilián František z Morzinu (německy Ferdinand II. Maximilian Franz Graf von Morzin, 16. prosince 1693, Dolní Lukavice – 22. října 1763 tamtéž)[1] byl český šlechtic, hrabě z rodu Morzinů původem z Itálie.


Život

Letecký pohled na zámek v Dolní Lukavici

Narodil se na rodovém zámku v Dolní Lukavici jako syn hraběte Ferdinanda Matyáše z Morzinu a jeho manželky Kateřiny. Měl sestry Annu Kateřinu (mezi roky 1663-1723), provdanou Krakovskou z Kolovrat a Rosu Kateřinu (mezi roky 1663-1750), která se stala subprioresou dominikánského kláštera u svaté Anny na Starém Městě pražském.

V roce 1757/1758 na doporučení Karla Josefa Webera z Fürnbergu přijal Ferdinand Maxmilián z Morzinu do svých služeb na místo kapelníka a komorního skladatele mladého Josepha Haydna. Haydn byl kapelníkem hraběcího orchestru, čítajícího asi 16 hudebníků, a komponoval hudbu.

Pro Morzinův soubor napsal první symfonii i četná divertimenta pro dechové nástroje nebo pro dechy a smyčce. Symfonie č. 1 D-dur HV I je označována jako "Lukavická" (Lukawitzer Symphonie). Mimo tuto symfonii zkomponoval Haydn pro hraběte Morzina ještě symfonie HV I:2–5, které měly být složené přímo na lukavickém panství. Dále pak pro něj zkomponoval další, pozdější symfonie (10, 11, 15, 18, 32, 33, 37 a pravděpodobně také 107 a 108, častěji známé pod názvy Symfonie A a Symfonie B než pod číslováním, a 19 a 20)[2], což svědčí o dobrém celoživotním vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. I pozdější místo u hraběte Esterházyho zprostředkoval Haydnovi hrabě Morzin.

Tyto rané Haydnovy kompozice měly ještě konvenční charakter, přesto však obsahují jistou svěžest a jiskru melodické invence, předznamenávající dílo budoucího mistra. Hrabě Morzin Haydnovi platil 200 zlatých ročně.[3]

Z Haydnových záznamů ovšem vyplývá, že jeho zaměstnavatel hrabě Karel Josef z Morzinu (1717–1783) byl „vášnivým milovníkem hudby“. Haydn se dále zmínil, že na morzinských statcích spadl z koně a víckrát se již o jízdu na tomto zvířeti nepokoušel.[4] Jak píše Griesinger: "Haydn prý ve svých pozdních letech rád vyprávěl příhodu, že když jednou doprovázel krásnou hraběnku z Morzinu při zpěvu na klavír, naklonila se nad ním, aby lépe viděla do not, přičemž jí mimoděk vypadl náprsní šátek."[5] Haydna pak Griesinger doslovně cituje: "Bylo to prvně, co mi byl takový obraz zjeven." – Co je to, Haydne, co to děláte? zvolala hraběnka; pln uctivosti, odpověděl jsem: ale Vaše hraběcí milosti, koho by to nevyvedlo z míry?"[6][7] Haydnovi tehdy bylo 26 let. Ze záznamů také plyne, že oním hudbymilovným hrabětem nebyl starý pán Ferdinand Maxmilián František (1693–1763), ale jeho jednačtyřicetiletý syn Karel Josef. Flirtující hraběnkou byla choť Karla Josefa, Marie Vilemína Rajská z Dubnice (1730–1774).[8]

U hraběte z Morzinu však Haydn nepobyl příliš dlouho. Morzinové se následně dostali do finančních potíží, a proto byli nuceni svou kapelu roku 1761 rozpustit. [9] Haydn pak našel útočiště ve službách u knížat Esterházyů, konkrétně knížat Pavla II. Antonína a Mikuláše I. Josefa, kde v letech 1761-1790 působil jako dvorní kapelník.[10]

Manželství a rodina

Ferdinand Maxmilián byl dvakrát ženatý:

Reference

  1. ↑ Ferdinand II. Maximilian Franz Graf von Morzin. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ GRIESINGER, Georg August. Biographische Notizen über Joseph Haydn. Reprint der Ausgabe Leipzig 1810 Mit einem Nachwort, Berichtigungen und Ergänzungen von Peter Krause. vyd. Leipzig: VEB Deutscher Verlag für Musik, 1979. 197 S s. S. 162.
  3. ↑ ABBOTT, Graham. The Life and Work of Joseph Haydn. Graham's Music [online]. 2021-09-15 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ ROŽMBERSKÝ, Petr. Dolní a Horní Lukavice. Vyd. 1. vyd. Plzen: Mikota 52 S. s. Dostupné online. ISBN 80-86596-40-0, ISBN 978-80-86596-40-2. OCLC 1078762750 S. 44. 
  5. ↑ Německý originál G. A. Griesinger, s. 20: "Er erzählte in seinen spätern Jahren gern, daß, wie er einst am Klavier saß, und die schöne Gräfin Morzins sich über ihn beugte, um in die Noten zu sehen, ihr Halstuch aus einander fiel." (text je ponechán ve staré formě německé gramatiky, tak jak byl roku 1810 otištěn, a poté převzat v původní formě do textu pro nové vydání z roku 1979)
  6. ↑ GRIESINGER, Georg August. Biographische Notizen über Joseph Haydn. Reprint der Ausgabe Leipzig 1810 Mit einem Nachwort, Berichtigungen und Ergänzungen von Peter Krause. vyd. Leipzig: VEB Deutscher Verlag für Musik, 1979. 197 S s. S. 20. 
  7. ↑ Německý originál G. A. Griesinger, s. 20: "Es war zum Erstenmal, daß mir ein solcher Anblick ward; er verwirrte mich, mein spiel stockte, die Finger bleiben auf den Tasten ruhen. – Was ist das, Haydn, was treiben Sie? rief die Gräfin; voll Ehrerbietung antwortete ich: aber Ihr` gräfliche Gnaden, wer sollte auch hier nicht aus der Fassung kommen?" (text je ponechán ve staré formě německé gramatiky, tak jak byl roku 1810 otištěn, a poté převzat v původní formě do textu pro nové vydání z roku 1979)
  8. ↑ ROŽMBERSKÝ, Petr. Dolní a Horní Lukavice. Vyd. 1. vyd. Plzeň: Mikota, 2004. 52 S. s. Dostupné online. ISBN 80-86596-40-0, ISBN 978-80-86596-40-2. OCLC 1078762750 S. 44. 
  9. ↑ PETR., Rožmberský,. Dolní a Horní Lukavice. [s.l.]: Mikota, 2004. 52 s. Dostupné online. ISBN 80-86596-40-0, ISBN 978-80-86596-40-2. OCLC 1078762750 S. 44. 
  10. ↑ Ferdinand Maximilian von Morzin | Bohemian count | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce