Ferdinand Plhal

Pater
Ferdinand Plhal SDB
Církevřímskokatolická
Zasvěcený život
InstitutSalesiáni Dona Bosca
Sliby 
            dočasné16. srpna 1949 Hodoňovice
            doživotní24. ledna 1955 Brno
Svěcení
Kněžské svěcení13. června 1963 Praha
světitel Štěpán Trochta
Osobní údaje
Datum narození3. března 1926
Místo narozeníRychtářov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí19. listopadu 2010 (ve věku 84 let)
Místo úmrtíStará Boleslav
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
Národnostčeská
Povolánířímskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

A.R.D. Ferdinand Plhal SDB (3. března 1926 Rychtářov – 19. listopadu 2010 Stará Boleslav) byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů, osoba pronásledovaná komunistickým režimem.

Studium, internace a PTP

Rodák z Rychtářova u Vyškova, měl šest sourozenců. Jeho otec byl rolníkem. Plhal se vyučil se zámečníkem. V Mníšku pod Brdy se seznámil se salesiány. Zde studoval v domě pro pozdní povolání v roce 1945. Vstoupil do salesiánského noviciátu v Hodoňovicích, kde 16. srpna 1949 složil první řeholní sliby. Trvalý slib pak složil do rukou P. Janušovi 24. ledna 1955 v Brně.

Věznění komunistickým režimem

Po noviciátě studoval ve Fryštáku. Zde ho zastihla likvidace řeholníků v rámci Akce K, která byla pořádána Státní bezpečností a on byl s ostatními salesiány internován v Oseku. Odtud nastoupil vojenskou službu u PTP. Vojenskou službu u PTP vykonal od září 1950 do 31. prosince 1953. V době své služby u PTP pracoval tajně v saleziánské komunitě. Po propuštění do civilu v této činnosti pokračoval (tajně studoval teologii, účastnil se několika saleziánských „sjezdů“, v lednu 1954 a v roce 1957 obnovil své řeholní sliby a žil v jedné ze zhruba šesti tajných řádových komunit v Brně). Zároveň pracoval v Brně manuálně jako dělník. Od ledna 1957 byl úředníkem n. p. Vlněna Brno. V té době byl již sledován StB (od dubna 1955) a byl „rozpracován“ v akci COR UNUM (od konce listopadu 1956) vedené 3. odd. III. odb. KS MV Brno. Tato akce probíhala v rámci celostátní akce INSPEKTOR II zaměřené proti tajnému saleziánskému řádu. Zatčen byl dne 2. dubna 1957. Spolu s dalšími brněnskými saleziány byl dne 27. června 1957 senátem Krajského soudu v Brně[1] za předsednictví JUDr. Gottwalda odsouzen na dva a půl roku nepodmíněně, ke ztrátě čestných práv občanských na 3 roky a propadnutí zabavených věcí ve prospěch státu.[2]

Kněžské svěcení a působení

Po odpykání trestu pracoval dále manuálně v Brně a přitom soukromě studoval teologii. Biskup Trochta ho tajně vysvětil na kněze 13. června 1963 v Praze ve svém bytě. Do duchovní správy se dostal po politickém uvolnění roku 1969. Byl umístěn do duchovní správy jako administrátor farností Teplice-Trnovany a excurrendo farnosti Hrob. Nevyhnul se však ani nadále pozornosti Státní bezpečnosti. Dne 17. ledna 1973 byl 1. odd. 2. odb. S StB Ústí nad Labem zaregistrován k osobě Plhala svazek KTS s krycím jménem FERDA[3]. ŘO (řídící orgán) byl por. Jindřich Sýkora. Plhala se ke spolupráci získat nepodařilo a svazek byl dne 29. ledna 1976 uložen do archivu[4] a v pozdější době byl zničen.[5]

V letech 1970 až 1999 byl Plhal farářem ve Štětí s přilehlými farnostmi. Kvůli zdravotním důvodům mu byl v roce 1992 přidělen k výpomoci Miroslav Šantin, jako administrator in materialibus.[6] Do roku 2003 byl farářem v Chcebuzi a excurrendo ve Štětí (kvůli neobyvatelnosti štětské fary po povodních r. 2002, které poničily i tamní farní kostel).

Závěr života

Všude neúnavně pracoval. Jeho dlouhodobá nemoc s bercovými vředy ho donutila k několikaměsíčnímu léčení v nemocnici. Po propuštění z nemocnice myslel, že se uzdraví a zase nastoupí do farní pastorace. Před povodněmi v roce 2002 totiž opravil ve Štětí faru i kostel zvenku i zevnitř. Při povodních bylo v opraveném kostele asi 2 m vody a po skončení povodní Plhal chtěl kostel znovu opravit. Jeho nemoc mu to znemožnila. Zhoršovala se, a tak byl k 24. lednu 2003 převezen do Domova pro nemocné kněze ve Staré Boleslavi. Postupně mu byly amputovány obě nohy. Plhal se vyrovnal s tímto zákrokem celkem klidně. Byl v životě vždy velmi houževnatý, fyzicky i duševně neúnavný pracovník. Řádové sestry sv. Vincence v Charitním domově, stejně jako jeho zaměstnanci a obyvatelé, si jej pro jeho optimismus velmi oblíbili. Zemřel krátce před polednem 19. listopadu 2010 ve věku 84 let v Charitním domově ve Staré Boleslavi. Poslední rozloučení s ním se konalo v pátek 26. listopadu 2010 v kostele sv. Terezie z Lisieux na Kobyliském náměstí v Praze 8. Poté byly tělesné ostatky uloženy mezi salesiánské spolubratry na ďáblickém hřbitově.

Odkazy

Reference

  1. ↑ č. j. 1 Kv 31/57
  2. ↑ AMV, a. č. V-962 Brno.
  3. ↑ r. č. 12 013 Ústí n. L.
  4. ↑ a. č. 11 216 Ústí n. L.
  5. ↑ AMV, RP, zápis k r. č. 12 013 Ústí nad Labem.
  6. ↑ Kostel svatého Mikuláše [online]. Obec Chodouny, oficiální stránka obce [cit. 2023-04-11]. Dostupné online. 

Literatura

  • SECURITAS IMPERII 11, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha, 2005, ISBN 80-86621-16-2, str. 55-56.
  • Acta Curiae Litomericensis 10/2010, Litoměřice 2010.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“