Ferdinand Pražský
| Ferdinand Pražský | |
|---|---|
.png) Ferdinand Pražský-Slavkovský (asi 1935) | |
| Narození | 24. května 1891 Slavkov u Brna  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 16. ledna 1979 (ve věku 87 let) Mníšek pod Brdy  Československo |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | voják, bankovní úředník, spisovatel, novinář |
| Znám jako | Ferdinand Praský, Ferdinand Ivanovič Slavkovský, FIS |
| Nábož. vyznání | Římskokatolická církev |
| Choť | Marie Schubertová (1915–1924), Františka Vykoupilová (od 1924) |
| Děti | Bohuslav a Ferdinand z prvního manželství |
| Rodiče | Jan Praský, Antonie Stehlíková |
| Příbuzní | 11 sourozenců |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand Pražský (rodným jménem Ferdinand Praský, literární pseudonym Ferdinand Ivanovič Slavkovský, grafonym FIS) 24. května 1891 Slavkov u Brna – 16. ledna 1979 Mníšek pod Brdy) byl československý legionář, spisovatel, novinář a účastník odboje v období druhé světové války.
Život
Před první světovou válkou
Ferdinand Praský se narodil 24. května 1891 ve Slavkově u Brna do velmi početné rodiny obuvnického mistra Jana Praského a Antonie rozené Stehlíkové. V rodném Slavkově vychodil obecnou školu, poté studoval na II. státním gymnáziu v Brně, kde v roce 1911 maturoval. V roce 1912 absolvoval studijní cestu po Alpách, Itálii, Balkánu a Istanbulu. Nastoupil studium práv, jeho dokončení mu znemožnilo vypuknutí první světové války.
První světová válka
Ferdinand Praský studoval práva do roku 1916, působil i jako redaktor. Následně byl povolán do c. a k. armády a odeslán na ruskou frontu. Dne 7. června 1916 padl u Lucku v hodnosti kadeta do zajetí. Přihlásil se do československých legií, kam byl zařazen 8. září 1917. Absolvoval Sibiřskou anabázi a dosáhl hodnosti kapitána.
Mezi světovými válkami
Po návratu do Československa zůstal Ferdinand nyní již Pražský v armádní službě na postu zástupce velitele praporu 10. pěšího pluku v Brně. Dosáhl hodnosti majora. V roce 1929 musel ze zdravotních důvodů z armády odejít, dále pracoval jako bankovní úředník ve firmě Bratří Guttmannové. Přes změny vlastníků i názvů zde pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1951. Psal knihy převážně s legionářskou tematikou, básně, epigramy, povídky, romány, divadelní hry, ale i dětskou literaturu a četné novinové články. Byl žádaným řečníkem a přednášejícím při kulturních a vzpomínkových akcích. Používal pseudonym Ferdinand Ivanovič Slavkovský nebo grafonym FIS. Působil i jako překladatel, plynně ovládal ruštinu a němčinu, částečně angličtinu a polštinu, a redaktor (Legionářské sjednocení, magazín Opera). Jako novinový zpravodaj absolvoval v roce 1932 cestu po Francii, Belgii a Německu. Vystudoval obor filozofie-slovanské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Aktivně působil nebo byl členem četných spolků: Předseda jednoty Československé obce legionářské v Podolí, kde mezi lety 1936 a 1951 žil, čestný předseda jednoty ČSOL ve Slavkově u Brna, člen Národní jednoty Československého červeného kříže, Napoleonské společnosti v Brně, Syndikátu spisovatelů, Evropského literárního klubu.
Druhá světová válka
Během německé okupace působil Ferdinand Pražský v protinacistickém odboji. Mj. ukrýval gestapem hledané osoby, např. rovněž legionáře Rudolfa Milatu nebo židovku Alžbětu Guttmannovou. Počátkem roku 1945 byl gestapem vyslýchán, uvěznění se ale vyhnul.
Po druhé světové válce
Ferdinand Pražský pracoval do roku 1951, kdy odešel do důchodu a přestěhoval se do Mníšku pod Brdy. Spolupracoval na budování muzea ve Slavkově u Brna. Zemřel v Mníšku pod Brdy 16. ledna 1979.
Vyznamenání
- Československý válečný kříž 1914–1918
- Kříž svatého Jiří
- Československá revoluční medaile
- Československá medaile Vítězství
- 1947 Štefánikův odznak II. stupně
Rodina
Ferdinand Pražský byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1915 s Marií Schubertovou, manželům se narodili synové Ferdinand a Bohuslav. Ferdinand byl během druhé světové války odeslán na nucené práce. Během bombardování Lipska byl zasypán a utrpěl zranění hlavy. Následky si nesl i po válce, v roce 1950 zemřel na komplikace po operaci mozku.[1] Podruhé se Ferdinand Pražský oženil v roce 1924 s Františkou Vykoupilovou.
Výběr z díla
- 1927 Dějiny pěšího pluku 10 Jana Sladkého Koziny
- 1930 Z notýsku legionářova
- 1930 Nem, nem, soha! - Osudy italského legionáře v maďarském zajetí
- 1934 Medvídci presidenta Masaryka
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ferdinand Pražský-Slavkovský (cca 1935, Adolf Rynešː Zpověď vojáka desátého pluku, 1935)