Ferdinand Schörner
Ferdinand Schörner | |
---|---|
Krvavý Ferdinand | |
Narození | 12. květen 1892![]() |
Úmrtí | 2. červenec 1973 (81 let)![]() |
Místo pohřbení | Bavorsko |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Generalfeldmarschall / Generál polní maršál |
Doba služby | 1912–1945 |
Sloužil | ![]() ![]() ![]() |
Složka | ![]() ![]() ![]() |
Velel | 6. horská divize XIX. horský-armádní sbor XXXX. tankový sbor Skupina armád A 17. armáda Skupina armád Jižní Ukrajina Skupina armád Sever Skupina armád Střed |
Války | První světová válka Druhá světová válka |
Bitvy | Invaze do Polska Bitva o Řecko Operace Bagration Viselsko-oderská operace Pražská ofenzíva |
Vyznamenání | Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty Pour le Mérite |
Podpis | ![]() |
![]() |
Ferdinand Schörner (12. června 1892, Mnichov, Bavorsko – 2. července 1973, taktéž „Krvavý Schörner“[zdroj?]) byl od prosince 1941 generál a od dubna 1945 polní maršál německého wehrmachtu za druhé světové války. Byl oblíbencem Adolfa Hitlera, který jej ve své závěti vybral jako nástupce vrchního velitele všech armád. Tuto funkci teoreticky zastával až do kapitulace Německa 7. a 8. května 1945. Prošel jako velitel válkou na východní frontě, na Balkáně a severu Finska. Od února 1945 velel skupině armád Střed (Mitte) na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl nositelem mnoha vyznamenání, mimo jiné Pour le Mérite a Rytířského kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty.
Druhá světová válka
Svoji přezdívku Krvavý Ferdinand získal díky svému tvrdému přístupu k nejbližším spolupracovníkům, důstojníkům a v podstatě všem vojákům. Nejvyšší i nižší důstojníci a mužstvo jím obecně pohrdalo, zejména za brutální metody na jeho podřízených a servilní postoj vůči nacistické špičce. Vrcholem jeho politiky byl rozkaz z roku 1945, kdy měli být všichni vojáci nalezeni za linií fronty bez písemného potvrzení, na místě bez soudu na jeho zodpovědnost popraveni. Stejně tak měli být popraveni na místě všichni dezertéři a zbabělci (die Feigheit), kteří utekli z boje. Trest smrti byl nařízen také na každého vojáka bez rozdílu hodnosti, který byl zatčen v civilním oděvu. V březnu 1945 chtěl Schörner nechat popravit generálmajora Hannse von Rohr, protože odmítl střílet vojáky, kteří unikli před sovětskými tanky. Nejvyšší velení německé armády (OKH) zmírnilo trest smrti na degradaci.
Ke konci války vedl obranu Brna. Po jeho osvobození působil na straně německé armády proti povstání v Praze a neváhal vydávat další bezohledná nařízení. Schörner dokonce doporučil jednotkám v Praze, které byly obklíčeny, aby bez váhání zneužily bezbranné obyvatele města a použily je jako ochranné živé štíty.
Do posledních dnů války utvrzoval Hitlera a Goebbelse o své bezměrné oddanosti a víře v nacistické Německo. Svoji vojenskou politiku na území Protektorátu zdůvodňoval například tím, že skutečným cílem Rudé armády není prioritně Berlín, ale metropole Čech a Moravy Praha. (Kdo je vládcem české kotliny, je skutečným vládcem Evropy). Svým vojskům Mitte slíbil, že pokud dodrží všechny jeho nařízení a příkazy, tak zachrání většinu armády od sovětského zajetí a proklestí si cestu na západ ke spojencům. Byl zastánce a vykonavatel nejpřísnější vojenské disciplíny, která často popravovala vojáky i za ne zcela prokázané přestupky. Nechával odsuzovat k smrti dokonce rozptýlené vojáky.
Dosud nevyřešenou okolností však zůstává, kde se tehdy velitel skupiny armád Mitte nalézal, neboť informace o jeho pobytu či přesunech dne 8. května 1945 jsou zamlžené a protichůdné. Otázkou je, zdali Schörner byl při výše zmíněném střetnutí u Žatce či zdali ještě meškal ve Velichovkách u Jaroměře, kde bylo dřívější sídlo štábu a kam za ním měla přijet 8. května 1945 kolem půl desáté dopoledne americká mise s Dönitzovým zmocněncem, aby mu oznámila, že Německo podepsalo 7. května 1945 v Remeši kapitulaci. Panují důvodné pochybnosti, že by se Schörner jednání s Američany, které skončilo okolo 11. hodiny, osobně zúčastnil. Zbytek štábu, který se evakuoval hned po jednání směrem na Hořice a Jičín, byl totiž rozbit u Ostroměře. Nezdá se, že by sám Schörner mohl uprchnout a pak se dostat až na žatecké letiště, které muselo být v té době již v moci Rudé armády.
Jisté je, že část Schörnerova štábu se stáhla již 7. května západním směrem a zřejmě to byla ona část, která měla dojít do Žatce, kde mělo být nové sídlo štábu skupiny armád Mitte a byla u Žatce nakonec rozdrcena. Rovněž je jisté, že Schörner ze žateckého letiště odletěl letounem Fi 156 Storch (Čáp) a podařilo se mu dostat z nově osvobozeného území do Rakouska. Zdá se tedy být nejpravděpodobnější, že ve Velichovkách jednali Američané pouze s jeho zástupci.
Po válce
Poté, co jej Američané rozpoznali a odhalili, byl Schörner deportován do SSSR, kde byl až po sedmi letech vazby v roce 1952 odsouzen k 25 letům vězení. Trest mu byl však později snížen na 12 let a v prosinci 1954 byl propuštěn na svobodu a poté převezen do NDR. Zde mu byla nabídnuta funkce generálního inspektora lidové armády NDR. Tuto funkci však odmítl a v roce 1958 mu vláda východního Německa umožnila emigraci do Spolkové republiky Německo.
V západním Německu byl však zatčen, uvězněn a obviněn z nezákonných poprav nejen německých vojáků, ale také dalších trestných činů. Byl odsouzen ke čtyřem a půl roku vězení. Propuštěn byl v roce 1963 a až do své smrti v roce 1973 žil v ústraní v Mnichově.
Gottlob Herbert Bidermann, německý důstojník pěchoty ze 132. pěší divize, který sloužil po Schörnerovým velením v letech 1944–45, ve svých pamětech uvedl, že generálem důstojníci i vojáci opovrhovali.[1]
Na konci šedesátých let poskytl rozsáhlý rozhovor italskému historikovi Mario Silvestrimu, ve kterém se soustředil spíše na svůj podíl na německo-rakouském vítězství v bitvě u Caporetta během první světové války, než na roli, kterou měl ve druhé světové válce. V době své smrti byl posledním německým polním maršálem; žádný jiný voják od té doby nebyl do této hodnosti povýšen. Historici jej také považují za jeden z hlavních důvodů, proč byla v německé armádě hodnost polního maršála zrušena úplně.
Vojenská kariéra
Data povýšení
- Gefreiter – 1. duben, 1912
- Unteroffizier – 1. srpen, 1912
- Vizefeldwebel der Reserve – 22. květen, 1913
- Offiziers-Stellvertreter – 28. srpen, 1914
- Leutnant der Reserve – 29. listopad, 1914
- Leutnant – 26. prosinec, 1917
- Oberleutnant – 15. červenec, 1918
- Hauptmann – 1. srpen, 1926
- Major – 14. srpen, 1934
- Oberstleutnant – 16. březen, 1937
- Propůjčena hodnost Oberst – 27. srpen, 1939
- Oberst – 30. leden, 1940
- Generalmajor – 17. prosinec, 1941
- Generalleuntant – 28. únor, 1942
- General der Gebirgstruppe – 15. květen, 1942
- Generaloberst – 20. květen, 1944
- Generalfeldmarschall – 5. duben, 1945
Vyznamenání
Rytířský kříž železného kříže – 20. duben, 1941
Dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže – 17. únor, 1944
Meče k rytířskému kříži železného kříže – 28. srpen, 1944
Diamanty k rytířskému kříži železného kříže – 1. leden, 1945
Pour le Mérite – 5. prosinec, 1917
Řád kříže svobody, I. třída s dubovou ratolestí – 1. červen, 1942
Spona k pruskému železnému kříži I. třídy – 20. září, 1939
Spona k pruskému železnému kříži II. třídy – 12. září, 1939
Pruský železný kříž I. třídy – 27. leden, 1917
Pruský železný kříž II. třídy – 22. prosinec, 1914
Královský bavorský vojenský záslužný řád IV. třídy s meči – 11. říjen, 1915
Královský bavorský válečný záslužný řád s meči a korunou – 24. říjen, 1917
Císařský rakouský válečný záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací – 20. duben, 1916
Zlatý stranický odznak – 30. leden, 1943
Řád italské koruny, velitelský kříž – 2. srpen, 1938
Královský bulharský řád Svatého Alexandera II. třídy s meči – 15. červenec, 1941
Medaile za východní frontu – 20. srpen, 1942
Kříž cti
Odznak za zranění ve stříbře – 1918
Sudetská pamětní medaile
Rukávová páska „Kurland“
|
|
Služební vyznamenání Wehrmachtu od IV. do II. třídy
- Zmíněn ve Wehrmachtbericht: 18. únor, 1944; 30. listopad, 1944; 1. leden, 1945; 5. duben, 1945; 9. květen, 1945
Odkazy
Reference
Literatura
- NEJVĚTŠÍ VOJEVŮDCI 2. sv. války, J. Orel, Alpress s.r.o. F. Místek 2010
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Schörner na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
(c) Bundesarchiv, Bild 183-L29176 / CC-BY-SA 3.0

Südostfront: (Griechenland) Ein deutscher General besucht die Akropolis. PK-Aufnahme: Kriegsberichter: Scheerer (Sch.) 4619-41."Fr." "Fr.OKW" April 41
[Gen. Oberst Ferdinand Schörner (Porträt)]
Abgebildete Personen:
- Schörner, Ferdinand: Generalfeldmarschall, Ritterkreuz (RK), Heer, Deutschland (GND 118610279)
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag for the National Defence Minister of Weimar Republic (1921–1933).
Insignia of the German Armed Forces in WWII.
Ribbon bar: Prussian Pour le Mérite (Blue Max)
Ribbon bar: Iron Cross 2nd Class (1914) with reiteration 1939 (Third Reich).
Ribbon bar: Iron Cross 2nd Class (1813)-1914-1918 (Prussia) and Golden Military Merit Cross 1864-1918 (Prussia).
Ribbon bar: Eastern Front Medal – 3rd Reich.
Ribbon bar: "Honour Cross of the World War 1914/1918" (German Reich, 3 classes), here - for front-line veterans with swords.
Conventional ribbon bar: Long Service Awards of the Wehrmacht (12 years) – Army and Navy variant (Wehrmacht-Dienstauszeichnung – Heer und Kriegsmarine) – 3rd Reich
– combined ribbon bars of Gold Medal (3rd Class for 12 years) and Silver Medal (4th Class for 4 years).
(c) Bundesarchiv, Bild 183-L22898 / Scheerer / CC-BY-SA 3.0

PK-Scheerer
Scher-Bilderdienst
Rang insignia of the German Wehrmacht until 1945; here: shoulder board (righthand shoulder) Heer (Army), version from 1942 until 1945.
- Rank: – Generalfeldmarschall (en: General Field Marshall) OF-10
- Basic colour: to all service branches — “deep red”.
ribbon of the medal of knight of grand cross of the Order of the Crown of Italy, during the Kingdom of Italy
Autor: Ignasi masip, Licence: CC BY-SA 4.0
Bavarian order of the Military Merit with Swords
The signature of Generalfeldmarschall Ferdinand Schörner
Ribbon bar: Iron Cross 1st Class 1914-1939 (Third Reich).
Ribbon bar: Knight's Cross of the Iron Cross with Oak Leaves and Swords (Third Reich) – version.
Планка Золотой партийный знак НСДАП
Conventional ribbon bar: Long Service Awards of the Wehrmacht (18 years) – Army and Navy variant (Wehrmacht-Dienstauszeichnung – Heer und Kriegsmarine) – 3rd Reich
– combined ribbon bars of Silver Cross (2nd Class for 18 years) and Silver Medal (4th Class for 4 years).
Ribbon bar: Knight's Cross of the Iron Cross (Third Reich) – version.
Autor: Ignasi masip, Licence: CC BY-SA 4.0
Order of the Bavarian Military Merit with Swords and Crown
Rang insignia of the German Wehrmacht, here shoulder strap “Lieutenant-general Heer” to 1945.
Color Plate depicting German Army rank insignia, from US War Dept Handbook (1943)
Ribbon bar: Iron Cross 1st Class (1914) with reiteration 1939 (Third Reich).
Conventional ribbon bar: Long Service Awards of the Wehrmacht (25 years) – Army and Navy variant (Wehrmacht-Dienstauszeichnung – Heer und Kriegsmarine) – 3rd Reich
– combined ribbon bars of Gold Cross (1st Class for 25 years) and Gold Medal (3rd Class for 12 years).
Autor: Mboro, Licence: CC BY 3.0
Conventional ribbon bar: Wound Badge (Verwundetenabzeichen) in Silver (1918) – German Empire.
Ribbon bar: War Ribbon (Kriegsbande) for Austro-Hungarian decorations (inter alia: Militär-Verdienstkreuz; Militär-Verdienstmedaille (Signum Laudis); Franz-Joseph-Orden; Tapferkeitsmedaille).
Autor: Vesteri, Licence: CC BY-SA 3.0
Kunniamerkkinauha Vapaudenristin 1. lk. tammenlehvien kera.
Ribbon bar: Knight's Cross of the Iron Cross with Oak Leaves (Third Reich) – version.
Ribbon bar: Knight's Cross of the Iron Cross with Oak Leaves, Swords and Diamonds (Third Reich) – version.
Rang insignia of the German Wehrmacht until 1945; here: shoulder board Heer (Army).
- Rank: – Generalmajor (en: Major general) OF-6
- Basic colour: to all service branches — “deep red”.