Ferdinand Schlögel-Merzin

Ferdinand Schlögel-Merzin
Narození19. února 1899
Lehnice
Německá říšeNěmecká říše Německá říše (dnes Polsko)
Úmrtí6. března 1983 (ve věku 84 let)
Jiříkov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníbásník, národní správce, dělník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Schlögel-Merzin, občanským jménem Ferdinand Schlögel[p 1] ( 19. února 1899 Lehnice – 6. března 1983 Jiříkov[p 2])[1] byl český básník, skaut, cestovatel a archeolog.

Život

Mládí

Narodil se roku 1899 v Lehnici, v tehdejším Německu, v rodině stavitele pian[p 3] Ferdinanda Schlögla st. (1872–1910) a jeho manželky Anny, rozené Gebauerové (1873–??), dcery obchodníka v Jičíně.[2] Byl starší ze dvou synů.[3] Otec často cestoval do zahraničí, matka provozovala v Praze na Ovocném trhu obchod s piany.[4]

V roce 1910 zemřel Ferdinandu Schlögelovi otec. Pod vlivem této smrti začal záhy psát básně. Vystudoval státní českou reálku na Starém Městě, kde maturoval v roce 1919. Současně studoval hru na klavír a hudbu. Spisovatel Eduard Štorch vzbudil jeho zájem o archeologii.[p 4] Po studiích žil střídavě v Praze a Hradci Králové.

Skauting

Ferdinand Schlögel byl aktivním skautem. Byl od roku 1913 jedním z prvních skautů družiny A. B. Svojsíka. V roce 1920 doprovázel Svojsíka na 1. celosvětové skautské jamboree v Londýně.

Pobyt v zahraničí

V letech 1920–1937 pobýval většinou v cizině, kde se živil jako obchodník a zástupce etiopských dolů na slídu. V roce 1922 navštívil Káhiru; v roce 1926 byl pro podezření ze špionáže zatčen v Súdánu kam se dostal na své expedici z Alžíru přes Saharu.

Roku 1930 ve funkci sekretáře a jednatele Klubu přátel Orientu[5] se zúčastnil vykopávek na Krétě a Sicílii, v letech 1933–1934 vedl pod záštitou Klubu přátel filmovou expedici do Španělska a Maroka (označenou tiskem za cestu „...do Afriky a Arábie...“).[6] Navštívil Himálaje, opakovaně Saúdskou Arábii a Palestinu. (K jeho cestám mu pomáhala znalost arabštiny a arabských dialektů, ve 30. letech konvertoval k islámu.) Též absolvoval cestu automobilem Teherán-Paříž-Gibraltar. V době španělské občanské války pobýval v Barceloně, odkud uprchnul do Jugoslávie.[1]

Období Protektorátu a po 2. světové válce

Během německé okupace žil nejprve v Praze, společně s Konstantinem Bieblem. Později pobýval ve vile Gabriela v Libníči u Českých Budějovic.[p 5] Ve vile v té době žila řada dalších českých umělců jako Karel Konrád (1899- 1971) a Jaroslav Kratochvíl (1885-1945), Konstantin Biebl (1898-1951) a Kamil Bednář (1912-1972) Hana Vítová a Rudolf Hrušínský (1920-1994).[7]

V roce 1945 ho doporučil Ivan Olbracht, aby se stal národním správcem továrny na piana August Förster v Jiříkově a výrobce klaviatur Hermann Stamnitz tamtéž. Když v roce 1948 zdědil větší částku jako spolumajitel firmy na hudební nástroje Schlögl, stal se spisovatelem z povolání.

V roce 1950 byl vyloučen z KSČ a podruhé se oženil s Dánkou E. M. Olsenovou.[p 6] Pracoval jako úředník, později jako noční hlídač. Přátelil se nejen se spisovateli, ale i s hudebními skladateli, jako Alois Hába. Je pochován v Jiříkově.

Zajímavost

Jméno Merzin přijal údajně se svolením hedžánského šejcha Hadži Tahara Merzina, který mu v Arábii zachránil život. Tuto historku uvádějí v zásadě všechny zdroje o spisovatelově životě, ale bez podrobností a upřesnění, kdy a kde se tak mělo stát.

Dílo

V díle Ferdinanda Schlögela-Merzina převažují exotická, hudební a milostná témata.

  • Ambra (básně z Orientu, litografie Václav Mašek, Praha, Bohuslav Čepelák, 1935)
  • Ale zítra (sociální poesie, Praha, Odeon, Jan Fromek, 1938)[p 7]
  • Bakchický jazz (vydáno jako bibliofilie, 1939)
  • Amoroso (básně na milostná témata, bibliofilie, 1946)
  • Chopin a klavír (k uctění skladatele, snaha o vytvoření ekvivalentu hudebního díla, vydáno v Jiříkově, nákladem autora, 1948)

Posmrtné ocenění

  • Ferdinand Schlögel-Merzin je čestným občanem města Jiříkov
  • Jeho hrob na hřbitově v Jiříkově byl převzat do péče města a v roce 2016 zde byla odhalena pamětní deska[8]
  • Písemná pozůstalost Ferdinanda Schlögela je uložena v Památníku národního písemnictví[9] a Divadelním ústavu Praha. V akademickém roce 2016/2017 vypsal Ústav české literatury a komparatistiky téma pro diplomovou práci s využitím tohoto fondu.[10]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Příjmení psáno též Schlegel, Schlogl, Schlögl.
  2. ↑ Lexikon české literatury uvádí jako místo úmrtí Rumburk.
  3. ↑ Stavitelem pian byl již jeho otec, viz matrika oddaných.
  4. ↑ Viz Lexikon české literury. Štorch byl o 21 let starší, kdy k seznámení došlo není uvedeno.
  5. ↑ Vilu postavil podnikatel Ferdinand Zátka, za okupace patřila potomkům JUDr. Františka Hromady.
  6. ↑ Údaje o prvním manželství prozatím nezjištěny.
  7. ↑ Uvádí se, že bylo v září 1939 zabaveno gestapem (bez uvedení zdroje).

Reference

  1. ↑ a b MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Ferdinand Schlögel-Merzin, s. 113–114. 
  2. ↑ Matrika oddaných, Jičín, 1881–1920, snímek 194[nedostupný zdroj]
  3. ↑ Soupis pražských obyvatel, Schlögl Ferdinand, 1872
  4. ↑ Piana a pianina... (inzerát fy Schlögel). Národní listy. 3. 11. 1903, s. 8. Dostupné online. 
  5. ↑ Klub existoval v Praze v letech 1930–1935.[1]
  6. ↑ Členové Klubu přátel Orientu.... Národní listy (Večerník). 11. 7. 1933, s. 2. Dostupné online. 
  7. ↑ VOŠICKÁ, Šárka. UMĚLECKÝ MECENÁT JAKO NÁSTROJ REPREZENTACE ČESKOBUDĚJOVICKÉ RODINY ZÁTKŮ. České Budějovice, 2014 [cit. 2017-05-19]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Hynek Látal. s. 73–77. Dostupné online.
  8. ↑ Skauti Most: Odhalení pamětní desky br. Merzina. most.skauting.cz [online]. [cit. 2017-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-04. 
  9. ↑ Průvodce po fondech Literárního archivu PNP, písmeno S. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-02. 
  10. ↑ Téma práce: Ferdinand Schlögel-Merzin a jeho fond

Literatura

  • MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Ferdinand Schlögel-Merzin, s. 113–114. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Germany (1867–1919).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of Germany (1867–1918).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ferdinand Schlögel-Merzin.jpg
Autor: Jiříkovské noviny, Licence: CC BY-SA 4.0
fotografie