Ferdinand Schlögel-Merzin

Ferdinand Schlögel-Merzin
Narození19. února 1899
Lehnice
Německá říšeNěmecká říše Německá říše (dnes Polsko)
Úmrtí6. března 1983 (ve věku 84 let)
Jiříkov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníbásník, národní správce, dělník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Schlögel-Merzin, občanským jménem Ferdinand Schlögel[p 1] ( 19. února 1899 Lehnice6. března 1983 Jiříkov[p 2])[1] byl český básník, skaut, cestovatel a archeolog.

Život

Mládí

Narodil se roku 1899 v Lehnici, v tehdejším Německu, v rodině stavitele pian[p 3] Ferdinanda Schlögla st. (1872–1910) a jeho manželky Anny, rozené Gebauerové (1873–??), dcery obchodníka v Jičíně.[2] Byl starší ze dvou synů.[3] Otec často cestoval do zahraničí, matka provozovala v Praze na Ovocném trhu obchod s piany.[4]

V roce 1910 zemřel Ferdinandu Schlögelovi otec. Pod vlivem této smrti začal záhy psát básně. Vystudoval státní českou reálku na Starém Městě, kde maturoval v roce 1919. Současně studoval hru na klavír a hudbu. Spisovatel Eduard Štorch vzbudil jeho zájem o archeologii.[p 4] Po studiích žil střídavě v Praze a Hradci Králové.

Skauting

Ferdinand Schlögel byl aktivním skautem. Byl od roku 1913 jedním z prvních skautů družiny A. B. Svojsíka. V roce 1920 doprovázel Svojsíka na 1. celosvětové skautské jamboree v Londýně.

Pobyt v zahraničí

V letech 1920–1937 pobýval většinou v cizině, kde se živil jako obchodník a zástupce etiopských dolů na slídu. V roce 1922 navštívil Káhiru; v roce 1926 byl pro podezření ze špionáže zatčen v Súdánu kam se dostal na své expedici z Alžíru přes Saharu.

Roku 1930 ve funkci sekretáře a jednatele Klubu přátel Orientu[5] se zúčastnil vykopávek na Krétě a Sicílii, v letech 1933–1934 vedl pod záštitou Klubu přátel filmovou expedici do Španělska a Maroka (označenou tiskem za cestu „...do Afriky a Arábie...“).[6] Navštívil Himálaje, opakovaně Saúdskou Arábii a Palestinu. (K jeho cestám mu pomáhala znalost arabštiny a arabských dialektů, ve 30. letech konvertoval k islámu.) Též absolvoval cestu automobilem Teherán-Paříž-Gibraltar. V době španělské občanské války pobýval v Barceloně, odkud uprchnul do Jugoslávie.[1]

Období Protektorátu a po 2. světové válce

Během německé okupace žil nejprve v Praze, společně s Konstantinem Bieblem. Později pobýval ve vile Gabriela v Libníči u Českých Budějovic.[p 5] Ve vile v té době žila řada dalších českých umělců jako Karel Konrád (1899- 1971) a Jaroslav Kratochvíl (1885-1945), Konstantin Biebl (1898-1951) a Kamil Bednář (1912-1972) Hana Vítová a Rudolf Hrušínský (1920-1994).[7]

V roce 1945 ho doporučil Ivan Olbracht, aby se stal národním správcem továrny na piana August Förster v Jiříkově a výrobce klaviatur Hermann Stamnitz tamtéž. Když v roce 1948 zdědil větší částku jako spolumajitel firmy na hudební nástroje Schlögl, stal se spisovatelem z povolání.

V roce 1950 byl vyloučen z KSČ a podruhé se oženil s Dánkou E. M. Olsenovou.[p 6] Pracoval jako úředník, později jako noční hlídač. Přátelil se nejen se spisovateli, ale i s hudebními skladateli, jako Alois Hába. Je pochován v Jiříkově.

Zajímavost

Jméno Merzin přijal údajně se svolením hedžánského šejcha Hadži Tahara Merzina, který mu v Arábii zachránil život. Tuto historku uvádějí v zásadě všechny zdroje o spisovatelově životě, ale bez podrobností a upřesnění, kdy a kde se tak mělo stát.

Dílo

V díle Ferdinanda Schlögela-Merzina převažují exotická, hudební a milostná témata.

  • Ambra (básně z Orientu, litografie Václav Mašek, Praha, Bohuslav Čepelák, 1935)
  • Ale zítra (sociální poesie, Praha, Odeon, Jan Fromek, 1938)[p 7]
  • Bakchický jazz (vydáno jako bibliofilie, 1939)
  • Amoroso (básně na milostná témata, bibliofilie, 1946)
  • Chopin a klavír (k uctění skladatele, snaha o vytvoření ekvivalentu hudebního díla, vydáno v Jiříkově, nákladem autora, 1948)

Posmrtné ocenění

  • Ferdinand Schlögel-Merzin je čestným občanem města Jiříkov
  • Jeho hrob na hřbitově v Jiříkově byl převzat do péče města a v roce 2016 zde byla odhalena pamětní deska[8]
  • Písemná pozůstalost Ferdinanda Schlögela je uložena v Památníku národního písemnictví[9] a Divadelním ústavu Praha. V akademickém roce 2016/2017 vypsal Ústav české literatury a komparatistiky téma pro diplomovou práci s využitím tohoto fondu.[10]

Odkazy

Poznámky

  1. Příjmení psáno též Schlegel, Schlogl, Schlögl.
  2. Lexikon české literatury uvádí jako místo úmrtí Rumburk.
  3. Stavitelem pian byl již jeho otec, viz matrika oddaných.
  4. Viz Lexikon české literury. Štorch byl o 21 let starší, kdy k seznámení došlo není uvedeno.
  5. Vilu postavil podnikatel Ferdinand Zátka, za okupace patřila potomkům JUDr. Františka Hromady.
  6. Údaje o prvním manželství prozatím nezjištěny.
  7. Uvádí se, že bylo v září 1939 zabaveno gestapem (bez uvedení zdroje).

Reference

  1. a b MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Ferdinand Schlögel-Merzin, s. 113–114. 
  2. Matrika oddaných, Jičín, 1881–1920, snímek 194[nedostupný zdroj]
  3. Soupis pražských obyvatel, Schlögl Ferdinand, 1872
  4. Piana a pianina... (inzerát fy Schlögel). Národní listy. 3. 11. 1903, s. 8. Dostupné online. 
  5. Klub existoval v Praze v letech 1930–1935.[1]
  6. Členové Klubu přátel Orientu.... Národní listy (Večerník). 11. 7. 1933, s. 2. Dostupné online. 
  7. VOŠICKÁ, Šárka. UMĚLECKÝ MECENÁT JAKO NÁSTROJ REPREZENTACE ČESKOBUDĚJOVICKÉ RODINY ZÁTKŮ. České Budějovice, 2014 [cit. 2017-05-19]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Hynek Látal. s. 73–77. Dostupné online.
  8. Skauti Most: Odhalení pamětní desky br. Merzina. most.skauting.cz [online]. [cit. 2017-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-04. 
  9. Průvodce po fondech Literárního archivu PNP, písmeno S. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-02. 
  10. Téma práce: Ferdinand Schlögel-Merzin a jeho fond

Literatura

  • MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Ferdinand Schlögel-Merzin, s. 113–114. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Germany (1867–1919).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of Germany (1867–1918).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ferdinand Schlögel-Merzin.jpg
Autor: Jiříkovské noviny, Licence: CC BY-SA 4.0
fotografie