Ferdinand Tige

Ferdinand hrabě Tige
Prezident Dvorské válečné rady
Ve funkci: 1796 – 1801
Předchůdce	Bedřich Mořic Nostic-Rieneck
Nástupce	arcivévoda Karel
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	generál jezdectva (1789), polní podmaršál (1784), generálmajor (1773)
Narození	21. září 1719 Sibiu
Úmrtí	21. září 1811 (ve věku 92 let) Vídeň
Titul	říšský hrabě
Profese	politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand říšský hrabě von Tige (francouzsky Ferdinand comte de Tige) (21. září 1719 Sibiu – 21. září 1811 Vídeň) byl rakouský generál francouzského původu. V císařské armádě sloužil od roku 1743 a byl účastníkem několika dynastických válek 18. století. V roce 1789 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v letech 1796–1801 zastával funkci prezidenta Dvorské válečné rady.

Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Lotrinska, narodil se jako syn generála Johanna Karla Tige (1662–1729), zemského velitele v Sedmihradsku. Do císařské armády vstoupil v roce 1743 jako kornet ke kyrysnickému pluku. Za sedmileté války rychle postupoval v hodnostech (major 1757, podplukovník 1758). V roce 1766 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem kyrysnického pluku č. 1. V roce 1773 dosáhl hodnosti generálmajora a v roce 1784 byl povýšen na polního podmaršála. Zúčastnil se války proti Turecku a v roce 1789 byl penzionován v hodnosti generála jezdectva.^[1]

Na začátku válek s revoluční Francií byl znovu povolán do aktivní služby a v letech 1791–1796 byl viceprezidentem Dvorské válečné rady, respektive ředitelem její soudní sekce. Nakonec po úmrtí hraběte Nostic-Rienecka byl jmenován prezidentem Dvorské válečné rady (Hofkriegsrat)^[2] a vedl ji pět let (1796–1801).^[3][4] Realizoval několik reforem v armádě, zaměřil se především na zlepšení výcviku ve střelbě a zavedení lehčích pušek. U pěchoty byly zrušeny šavle. Po prohrané válce s Francií byl z funkce odvolán v lednu 1801, v armádě byl ale formálně penzionován až v roce 1808.^[5]

Od dětství užíval titul hraběte, který byl jeho otci v Říši potvrzen v roce 1722. V roce 1769 byl jmenován c. k. komořím a v roce 1793 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence,^[6] zároveň získal roční penzi ve výši 2 000 zlatých. Od roku 1781 byl čestným majitelem 5. dragounského pluku, později přejmenovaného na 15. pluk^[7] a nakonec na 13. dragounský pluk umístěný v Klatovech.^[8]

Jeho manželkou byla Antonie, rozená hraběnka Larischová, dcera Jana Františka Larische a Marie Anny, rozené Kozové z Hradiště.^[9][10] Z manželství se narodil syn Franz Karl (1754–1816), který za napoleonských válek dosáhl hodnosti generálmajora.^[11] V armádě sloužili i potomci v dalších generacích,^[12][13] posledním potomkem rodu byl c.k. generálmajor hrabě Ernst von Tige (1829–1895).^[14]

• Ferdinand Tige na webu napoleon-series