Ferdinand VII.
| Ferdinand VII. | |
|---|---|
| král španělský | |
.jpg) Ferdinand VII. Španělský | |
| Doba vlády | 1808, 1813–1833 |
| Úplné jméno | Fernando VII de España |
| Tituly | Jeho katolické veličenstvo Jeho královská výsost |
| Narození | 14. října 1784 El Escorial, Španělské království |
| Úmrtí | 29. září 1833 (ve věku 48 let) Madrid, Španělské království |
| Pohřben | Královská hrobka kláštera El Escorial a El Escorial |
| Předchůdce | Karel IV. |
| Nástupce | Isabela II. |
| Manželka | Marie Antonie Neapolsko-Sicilská Marie Isabela Portugalská Marie Josefa Saská Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská |
| Potomci | Isabela II. Španělská, Luisa Fernanda z Montpensier, María Luisa Isabel Španělská a nepojmenovaná dcera de Borbón |
| Dynastie | Bourbon-Anjou |
| Otec | Karel IV. Španělský |
| Matka | Marie Luisa Parmská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand VII. (Fernando VII; 14. října 1784 El Escorial – 29. září 1833 Madrid), syn Karla IV. Španělského, byl dvakrát králem Španělska. Poprvé v březnu a květnu roku 1808, poté byl přinucen k abdikaci Napoleonem Bonapartem a na španělský trůn usedl král Josef I. Bonaparte, Napoleonův bratr, který vládl Španělsku až do roku 1813. Po Napoleonově pádu, kdy Španělsko získalo nezávislost, mohl Ferdinand VII. znovu usednout na trůn; vládl pak až do své smrti roku 1833.
Ferdinand VII. neměl žádného mužského dědice a podle platného salického práva se jeho nástupcem měl stát jeho bratr Karel (Don Carlos). Ferdinand VII. ale nástupnictví zajistil prostřednictvím pragmatické sankce své dceři Isabele II. Rozkol mezi stoupenci Isabely a Dona Carlose přerostl do vleklých karlistických válek; radikální karlisté pragmatickou sankci nikdy neuznali a nepovažují tak za legitimní španělské krále ani Jana Karla I. a Filipa VI.
První vláda a abdikace
Po lidových nepokojích v Aranjuezu Karel IV. v březnu 1808 abdikoval. Ferdinand nastoupil na trůn a obrátil se na Napoleona o podporu. Dne 6. května 1808 abdikoval a Napoleon poté držel Ferdinanda šest let pod dohledem ve Francii na zámku Valençay.[1] Historik Charles Oman poznamenal, že výběr Valençay byl Napoleonovým praktickým žertem na účet jeho bývalého ministra zahraničí Talleyranda, majitele zámku, kvůli jeho nezájmu o španělské záležitosti.[2]
Zatímco vyšší vrstvy španělské vlády přijaly jeho abdikaci a Napoleonovu volbu svého bratra Josefa Bonaparta jako španělského krále, španělský lid nikoliv. Po celé zemi vypukla povstání, což znamenalo začátek španělské války za nezávislost.[3] Byly zřízeny provinční junty, které měly kontrolovat regiony v opozici vůči novému francouzskému králi. Po bitvě u Bailénu, která prokázala, že Španělé mohou Francouzům vzdorovat, Rada Kastilie změnila své rozhodnutí a 11. srpna 1808 prohlásila abdikace v Bayonne za neplatné. Dne 24. srpna byl Ferdinand VII. znovu prohlášen za krále Španělska a jednání mezi Radou a provinčními juntami o vytvoření Nejvyšší centrální junty byla dokončena. Dne 14. ledna 1809 britská vláda uznala Ferdinanda VII. jako krále Španělska.[1]
Rodina
- 1/ 6. října 1802 ∞ princezna Marie Antonie Neapolsko-Sicilská (1784 – 1806), dcera Ferdinanda I. a Marie Karolíny Habsbursko-Lotrinské
- 2/ 29. září 1816 ∞ princezna Marie Isabela Portugalská (1797 – 1818), dcera Jana VI. a Carloty Španělské
- 3/ 20. října 1819 ∞ princezna Marie Josefa Saská (1803 – 1829), dcera prince Maxmiliána Saského a Karoliny Bourbonsko-Parmské
- 4/ 11. prosince 1829 ∞ princezna Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská (1806 – 1878), dcera Františka I. a Marie Izabely Španělské
- Isabela II. (* 10. října 1830 – † 9. dubna 1904) ∞ 1846 František Cádizský (1822 – 1902)
- Luisa Fernanda (* 30. ledna 1832 – † 2. února 1897) ∞ 1846 Antonín Orleánský (1824 -1890), vévoda z Montpensier
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ a b CARR, Raymond. Spain, 1808–1975. 2. vyd. [s.l.]: Clarendon Press, 1982. Dostupné online. S. 79–90. (anglicky)
- ↑ OMAN, Charles. A History of the Peninsular War. Svazek 1. Oxford: Clarendon Press, 1902. Dostupné online. S. 56. (anglicky)
- ↑ CLARKE, Henry Butler. Modern Spain, 1815–1898. [s.l.]: Cambridge University Press, 1906. Dostupné online. S. 1–92. (anglicky)
Literatura
- GRANADOS, Juan. Španělští Bourboni (původním názvem: Breve historia de los Borbones espanoles). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2012. 264 s. ISBN 978-80-247-4097-3. S. 113–136.
- Baumgarten: Geschichte Spaniens vom Ausbruch der französischen Revolution. Leipzig, 1865–1871
- Heusinger, E.: Eines Königs Dank. Historischer Roman aus der Zeit des letzten spanischen Königs aus dem Hause Bourbon. Leipzig, 1869
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand VII. Španělský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Karel IV. | .svg){kind=small} | Kníže z Asturie 1788–1808 | | Nástupce: Isabela II. |
| Předchůdce: Karel IV. | _Golden_Fleece_Variant.svg){kind=small} | Španělský král 1808 | | Nástupce: Josef Bonaparte |
| Předchůdce: Josef Bonaparte | | Španělský král 1813–1833 | | Nástupce: Isabela II. |
Média použitá na této stránce
Autor:
Heraldic Royal Crown of Spain.svg (od Heralder).,
Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Monogram of King Fernando VII of Spain
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 4.0
Royal Greater Coat of Arms of Spain, 1761-1868 / 1874-1931 - Common Version with the Collar of the Order of the Golden Fleece (House of Bourbon)
Retrato del rey Fernando VII de España (1784-1833), que fue hijo del rey Carlos IV y padre de Isabel II.
Imagen extraida del libro de Vicente Riva Palacio, Julio Zárate (1880) "México a través de los siglos" Tomo III: la guerra de las potaxies VS los fifes😃 ).
Autor: Host09, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of the Prince of Asturias, Heir of the Crown of Spain. House of Bourbon (1761-1931).
Frontispiece of a contemporary edition of the Cadiz Constitution of 1812.