Ferdinand Vach

Ferdinand Vach
Základní informace
Narození	25. února 1860 Jažlovice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	16. února 1939 (ve věku 78 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Žánry	klasická hudba, vokální hudba, duchovní hudba a opera
Povolání	dirigent, sbormistr, hudební skladatel a pedagog
Nástroje	varhany
Členem skupin	Česká akademie věd a umění
Ocenění	Státní cena Klementa Gottwalda (1927)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Vach (25. února 1860 Jažlovice^[1] – 16. února 1939 Brno-Královo Pole^[2]) byl český hudební skladatel, pedagog, dirigent, sbormistr, zakladatel Pěveckého sdružení moravských učitelů.

Otec skladatele, Josef Vach (1830-1906), byl typický český kantor. Byl řídícím učitelem na venkovských školách. Hrál na mnoho hudebních nástrojů, byl varhaníkem v kostele, zpíval, řídil chrámový sbor, měl vlastní venkovskou kapelu a vyučoval hudební výchovu na školách. Všechny jeho děti byly hudebně nadané a uplatnily se v hudebním světě. Nejvýznamnější z nich byl syn Ferdinand.

V dětském věku se stal vokalistou-altistou ve Strahovském klášteře a zpíval i v chlapeckém sboru Žofínské akademie. V letech 1873–1876 navštěvoval měšťanskou školu ve Vlašimi a rok studoval na Varhanické škole v Praze. Poté pracoval jako podučitel v Souticích a v Lešanech. Absolvoval Učitelský ústav v Soběslavi a v letech 1880–1882 zastupoval nemocného bratra Josefa ve funkci sbormistra v Bele Crkvi v Banátě.

Po návratu do Čech se mu podařilo dokončit varhanickou školu. Na studia si vydělával jako varhaník a sbormistr v Karlíně, v Besedě dělnické a ve Slavoji. V roce 1885 působil nejaký čas u kočovných divadel a byl i dirigentem brněnského Národního divadla. V roce 1886 se stal ředitelem hudební školy spolku Moravan v Kroměříži a zároveň působil jako sbormistr jeho pěveckého sboru. Kromě toho byl ředitelem kůru v chrámu sv. Mořice a dirigoval orchestr Spolku ochotnických divadel. Se spolkem Moravan provedl velká vokální díla Antonína Dvořáka, ale i díla Smetanova, Blodkova a soudobých skladatelů (Vítězslav Novák, Leoš Janáček). V Kroměříži také začal komponovat zejména chrámové skladby a scénickou hudbu k divadelním představením.

Velký vliv na něj měly koncerty ruského pěveckého sboru Agreněva-Slavjanského a koncerty pařížského odboru Hlaholu. V roce 1903 založil ze svých žáků a učitelů okolních škol pěvecký sbor, který nesl název Učitelský dorost kroměřížského pedagogia a který se stal základem slavného Pěveckého sdružení moravských učitelů. V roce 1905 byl jmenován učitelem na učitelském ústavu v Brně, učil zpěv na brněnské varhanní škole a v roce 1913 byl na varhanní škole jmenován profesorem. S Pěveckým sdružením moravských učitelů vykonal řadu velice úspěšných zájezdů do Paříže, Německa, Švýcarska a dalších zemí. Mimořádné úspěchy sklízel zejména na koncertech v Rusku.

Roku 1912 založil Moravský smíšený sbor učitelek, který působí dodnes a v roce 1956 byl pojmenován po svém zakladateli, Váchův sbor moravských učitelek. Hned v roce 1918 obnovil činnost obou sborů, která byla světovou válkou přerušena. Dirigoval orchestr Besedy brněnské a stal se profesorem sborového zpěvu a řízení sboru na brněnské konzervatoři.

Svou činnost dirigenta PSMU ukončil rozhlasovým koncertem 27. září 1934 a veřejné činnosti se ze zdravotních důvodů vzdal 2. února 1935. Zemřel 16. února 1939 a je pochován na Ústředním hřbitově v Brně.

Od roku 1992 je udělována Cena Ferdinanda Vacha.

• Rytířský řád italské koruny (1923)
• Státní cena československá (1927)
• Jihoslovanský řád sv. Sávy (1928)
• Předseda klubu moravský skladatelů (1929)
• Čestné uznání filosofické fakulty university Karlovy (1930)
• Čestný občan města Kroměříž (1930)
• Španělský a portugalský řád Isabely Kastilské (1932)
• Člen České akademie věd a umění (1933)
• Čestný člen Moravanu, Besedy brněnské a obou sborů, které založil.

Jeho skladatelské dílo je poněkud v pozadí za jeho světovými úspěchy sbormistra. Největší ohlas měly jeho sbory a kantáty, které zpravidla sám v premiéře uváděl. Byl autorem teoretických studií o sborovém zpěvu a vychoval řadu vynikajících sbormistrů. Pod jeho vlivem vznikla řada pěveckých sborů z řad učitelů, včetně neméně slavného Pěveckého sdružení pražských učitelů.

• Pěvcovo loučení (smíšený sbor, 1896)
• Vzpomínka (smíšený sbor, 1897)
• Noční hudec (mužský sbor, 1904)
• Sníh na horách (ženský sbor, 1921)
• Nězachoď (mužský sbor, 1926)
• Tichá noc (ženský sbor, 1943)
• Řada dalších sborů na slova českých básníků.
• Sborové úpravy lidových písní.

• Víla z perníkové chaloupky (1902)
• Komenský (1921)
• Robert Quiscard (1927)

• Slzičky (podle Václava Beneše Třebízského, 1888)

• Dva lístky do památníku (klavír, 1891)
• Smyčcový kvartet (1917)
• Klavírní kvartet (1928)
• Dvě balady pro housle a klavír (1931)
• Klavírní trio (1931)
• Lístek do památníku (klavír, 1936)

• 1. suita (1927)
• Symfonie D-dur (1927)
• Symfonické variace (1928)
• Bernardův kříž (symfonický obraz, 1929)
• 2. suita na motivy lidových písní moravských (1933)

• Requiem c-moll (1892)
• Te Deum pro mužské hlasy s průvodem varhan (1896)
• Te Deum laudamus pro smíšený sbor s průvodem varhan (1901)
• Stabat Mater pro mužský sbor a varhany
• Missa ad quatuor voces aequales (1907)
• Mše A-dur pro smíšený sbor s průvodem varhan (1917)
• Missa in honorem scti Joannis Nepomucenri pro smíšený sbor s průvodem varhan

Moteta

• Alleluja ve svátek Nanebevstoupení Páně
• Benedictus sit Deus
• Ave Maria
• Mirabilis Deus pro mužský sbor (1895)
• Sacerdotes eius (pro svátek sv. Cyrilla a Metoděje)
• Zdrávas Maria pro tříhlasý ženský sbor se sopránovým sólem a smyčcový soubor (1907)
• Ze všech věcí pro sopránové sólo, tříhlasý ženský sbor, sólovou violu a varhany (1907)
• Desiderium animae eius pro soprán a tenor s průvodem varhan a lesního rohu (1934)

• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
• Dr Cyrill Sychra: Ferdinand Vach, církevní skladatel. Cyril, LXXII, 1947 č. 5–6 (dostupné zde)
• Janota, D. – Kučera, J. P.: Malá encyklopedie české opery. Praha 1999
• Šlechtová, A. – Levora, J.: Členové České akademie věd a umění 1890-1952. Praha 2004

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Vach na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferdinand Vach
• Ferdinand Vach v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Ferdinand Vach v Encyklopedii dějin města Brna
• Pěvecké sdružení moravských učitelů Archivováno 22. 3. 2012 na Wayback Machine.
• Život a foto Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.