Ferdinand Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka

Ferdinand Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
3. vladař domu hradeckého
Ve funkci:
2. červenec 1657 – 2. duben 1673
PředchůdceAdam Pavel Slavata z Chlumu a Košumberka
NástupceJan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka
Nejvyšší číšník Českého království
Ve funkci:
2. červenec 1657 – 2. duben 1673
PanovníkLeopold I.
PředchůdceAdam Pavel Slavata z Chlumu a Košumberka
NástupceJan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka
Císařský rada
Ve funkci:
? – ?
PanovníkFerdinand III.
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
12. červenec 1651 – 1672
PanovníkFerdinand III., Leopold I.
PředchůdceKryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz
NástupceJan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka
Císařský komorník
Narození1. září 1630
Úmrtí2. dubna 1673 (ve věku 42 let)
Praha
Choť(1650) Cecílie Renata z Náchoda a Lichtenburku († 1694)
RodičeJáchym Oldřich Slavata z Chlumu a Košumberka (1606–1645) a Marie Františka z Meggau (1609–1676)
Děti4 dcery
Příbuzníbratr: Jan Jiří Jáchym Slavata († 1689)
bratr: František Leopold Vilém Slavata (1639–1691)
bratr: Jan Karel Jáchym Slavata († 1712)
sestra: Anna Lucie, provdaná Šternberková (1637–1703)
švagr: Adolf Vratislav ze Šternberka (1627–1703)
děd: Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1572–1652)
babička: Lucie Otýlie z Hradce (1582–1633)
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ferdinand Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1. září 1630 – 2. dubna 1673 Praha[zdroj?]) byl český šlechtic z rodu Slavatů a držitel vysokého zemského úřadu Českého království.

Původ a život

Rodový erb

Narodil se jako nejstarší syn Jáchyma Oldřicha Slavaty z Chlumu a Košumberka (1606–1645) a jeho manželky Marie Františky z Meggau (1609–1676). Jeho mladší bratr byl Jan Jiří Jáchym.

Vychovávala ho matka, německy mluvil lépe než česky.[1] Na konci 40. let 17. století se vydal na kavalírskou cestu. Působil ve Vídni, kde získal hodnost císařského rady a komorníka. V letech 1651–1672[2] zastával úřad nejvyššího dvorského sudí Českého království[3] a marně čekal na povýšení.[4] Ani po 20 letech v nejvyšším zemském úřadě nedosáhl na titul tajného rady, po kterém velmi toužil.[5]

Majetek

Zámek v Jindřichově Hradci

Ještě za života strýce, krátce po svatbě získal v roce 1651 do užívání panství Stráž nad Nežárkou, jehož přibližný roční výnos činil 2000 zlatých.[6] Rodový majetek zdědil svém strýci Adamu Pavlovi Slavatovi (1604–1657). Mezi kmenová panství patřil Jindřichův Hradec, Žirovnice, Telč, Stráž nad Nežárkou, Nová Bystřice, Obříství. Vlastnil také zámek Červená Lhota a s ním související statek[7] a Kardašovu Řečici. V roce 1677 koupil od Karla Leopolda Höniga Vřesnou s tvrzí.[8] Po jeho smrti se podle inventáře v jindřichohradeckém zámku nacházelo překvapivě málo knih (23 svazků a dalších 128 v archivu). Neví se ovšem, kolik knih bylo v jeho pražském paláci.[9]

V Klášteře u Nové Bystřice dostavěl paulánský konvent. V roce 1668 byl v jeho přítomnosti položen základní kámen kostela Nejsvětější Trojice.[1]

Rodina

Nevěstu mu vybral jeho děd Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, který byl defenestrován v roce 1618 a který o sedm let přežil svého syna. Ferdinand Vilém se v roce 1650 oženil s Marií Cecílií Renatou z Náchoda a Lichtenburku († 1694). Narodily se jim čtyři dcery:[10]

  • 1. Marie Markéta Barbora († asi 1694)
    • ∞ Jan Zikmund Bedřich Götz z Götzenu († po 1681)
  • 2. Renata Františka
  • 3. Marie Terezie (1656 – 28. 4. 1699)
    • 1. ∞ (asi 1674) Jan Arnošt z Fünfkirchenu († 1690/1694)
    • 2. ∞ (29. 7. 1695) Arnošt Bedřich Windisch-Graetz (20. 6. 1670 Vídeň – 6. 9. 1727 St. Peter)
  • 4. Marie Karolína (Charlotta) (5. 7. 1662 Praha – 10. 9. 1716 Praha)
    • ∞ (19. 6. 1690 Praha) Leopold Antonín z Trauttmansdorff (1656 – 24. 2. 1724)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 178. 
  2. ↑ Podle Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů až od roku 1652.
  3. ↑ PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 388 a 392. 
  4. ↑ Svět české aristokracie, s. 358
  5. ↑ Svět české aristokracie, s. 358, 424, 818
  6. ↑ Svět české aristokracie, s. 765
  7. ↑ TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (5): Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 37. 
  8. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 5, s. 213
  9. ↑ MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 272. 
  10. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Slavata 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-12-21 [cit. 2019-03-01]. Dostupné online. 

Literatura

  • JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 178. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Slavata z Chlumu a Košumberka - coat of arms (V. Král).png
Autor: Vojtěch Král z Dobré Vody, Licence: CC BY-SA 4.0
Slavata z Chlumu a Košumberka - coat of arms (A. Sedláčekː Hrady, zámky a tvrze království Českého, Díl 4., 1885)