Ferdinand Vincenc Kinský

Ferdinand Vincenc hrabě Kinský
Císařský nejvyšší štolba
Ve funkci: 1909 – 3. února 1916
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	úřad neobsazen, do roku 1896 Rudolf z Liechtenštejna
Nástupce	Mikuláš Antonín Pálffy
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1907 – 3. února 1916
Panovník	František Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci: 1884 – 3. února 1916
Panovník	František Josef I.
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	podplukovník
Narození	8. září 1866 Dornau (Schönau an der Triesting) Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	3. února 1916 (ve věku 49 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Hrobka Kinských v Budenicích
Titul	hrabě
Choť	(1892) Aglaja z Auerspergu (1868–1919)
Rodiče	Ferdinand Bonaventura Kinský (1834–1904) a Marie z Liechtensteinu (1835–1905)
Děti	1. Oldřich (1893–1938) 2. Ernestina Antonie, provd. Speeová (1895–1969) 3. Marie Valerie, provd. Buquoyová (1896–1963) 4. Rudolf Antonín (1898–1965) 5. Marie Johanna, provd. Waldsteinová (1900–1976) 6. Johanna, provd. Trauttmansdorffová (1902–1964) Trauttmansdorffové 7. Ferdinand Karel Bonaventura (1907–1969)
Příbuzní	bratr: Karel Kinský (1858–1919) bratr: Rudolf Ferdinand Kinský (1859–1930) vnuk: Ferdinand Buquoy (1915–1986) vnučka: Henriette Buquoyová, provd. Ledebur-Wichelnová a poté Öttingen-Wallersteinová (1917–1967) vnuk: Johannes Ulrich Buquoy (1925–1943) vnuk: Rudolf Buquoy (1927–1995) děd: Karel František z Liechtensteinu (1790–1865) tchán: Adolf z Auerspergu (1821–1885)
Profese	dvorský úředník
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1898: Řád železné koruny III. třídy 1906: Leopoldův řád 1908: velkokříž Řádu Františka Josefa 1915: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1181)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Vincenc Rudolf hrabě Kinský z Vchynic a Tetova (Ferdinand Vinzenz Rudolf Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau) (8. září 1866, Dornau, Rakousko – 3. února 1916, Vídeň) byl český šlechtic, rakousko-uherský důstojník a dvořan. Po službě v armádě zastával funkce u dvora ve Vídni, nakonec byl císařským nejvyšším štolbou (1909–1916), získal Řád zlatého rouna (1915). Po rodičích vlastnil statky v Čechách a na Moravě (Horažďovice, Moravský Krumlov). V jeho potomstvu pokračuje knížecí větev rodu Kinských.

Pocházel z knížecí linie českého šlechtického rodu Kinských, narodil se jako třetí a nejmladší syn knížete Ferdinanda Bonaventury Kinského (1834–1904), po matce Marii (1835–1905) byl vnukem císařského nejvyššího hofmistra a generála prince Karla z Lichtenštejna. Jako mladší syn knížete užíval titul hraběte a od mládí sloužil v armádě, v roce 1884 byl jmenován c. k. komořím. U vojska nakonec dosáhl hodnosti podplukovníka dragounů, po odchodu z aktivní vojenské služby působil u císařského dvora, kde byl důstojníkem jedné z císařských gard a prvním štolbou. V roce 1907 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. V letech 1909–1916 zastával u dvora funkci císařského nejvyššího štolby.

Zemřel ve Vídni v roce 1916 ve věku nedožitých padesáti let, pohřben byl v rodové hrobce v Budenicích.^[1][2]

Během služby v armádě a u císařského dvora obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[3] V roce 1915 byl jako osmý a poslední z rodu Kinských jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.^[4][5]

• Řád zlatého rouna (1915)
• velkokříž Leopoldova řádu (1912)
• velkokříž Řádu Františka Josefa (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1906)
• Řád železné koruny III. třídy (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)

• velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
• Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
• velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
• rytíř Řádu sv. Stanislava (Rusko)
• Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
• komandér Viktoriina řádu (Spojené království)
• velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko)
• velkokříž Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
• velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
• velkokříž Řádu Leopolda II. (Belgie)
• Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora)
• velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko)
• velkodůstojník Řádu italské koruny (Itálie)
• Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie)
• Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
• komandér Řádu Vasova (Švédsko)
• velkodůstojník Řádu Takova (Srbsko)
• Řád lva a slunce II. třídy (Persie)
• komandér Řádu bílého slona (Siam)

Z rodového majetku převzal po otcově smrti velkostatek Horažďovice (1904), po matce byl dědicem velkostatku Moravský Krumlov (1905). V západních Čechách a na jižní Moravě spravoval majetek na rozloze přes 10 000 hektarů půdy, kvůli služebním závazkům se ale zdržoval převážně ve Vídni.

V roce 1892 se v Praze oženil s princeznou Aglajou Auerspergovou (1868–1919), c. k. palácovou dámou, dcerou bývalého rakouského předsedy vlády prince Adolfa Auersperga (1821–1885). Z jejich manželství pocházelo sedm dětí. Nejstarší syn Oldřich zdědil po strýci Rudolfovi knížecí titul a statky v severních a východních Čechách, mladší synové se podělili o statky Horažďovice a Moravský Krumlov. Tři dcery se provdaly za potomky starých šlechtických rodů a významné velkostatkáře v Čechách (Buquoy, Valdštejn, Trauttmansdorff).

• 1. Oldřich (Ulrich) Ferdinand 10. kníže Kinský (15. srpna 1893, Choceň – 19. prosince 1938, Vídeň), c. k. nadporučík, rytíř Maltézského řádu, 1930 dědic knížecího titulu, majitel velkostatků Choceň, Heřmanův Městec, Zlonice, Česká Kamenice, I. manž. 1918 Katalin Széchenyi de Sárvár-Felsövidek (9. prosince 1893, Somogyvár – 25. dubna 1968, Milán), rozvedli se v roce 1930, II. manž. 1932 Matylda von dem Bussche-Haddenhausen (24. května 1900 – 11. března 1974)
• 2. Ernestina Antonie (7. června 1895, Loosdorf – 1969), manž. 1821 Wilderich Josef hrabě von Spee (15. prosince 1887, Düsseldorf – 5. dubna 1967, Duisburg), nadporučík německé armády
• 3. Marie Valerie (28. srpna 1896, Vídeň – 1963), manž. 1914 Karel Jiří hrabě Buquoy de Longueval (9. března 1885, Vídeň – 17. května 1952), c. k. komoří, nadporučík, majitel velkostatků Nové Hrady, Rožmberk
• 4. Rudolf Antonín (13. června 1898, Vídeň – 1. července 1965, Grünau im Almtal), majitel velkostatku Moravský Krumlov, manž. 1925 Elisabeth Herring von Frankensdorf (19. listopadu 1900 – 27. dubna 1983, Salcburk)
• 5. Marie Johanna (23. února 1900, Vídeň – 19. ledna 1976, tamtéž), manž. 1920 Karel Arnošt hrabě z Valdštejna-Vartenberka (31. října 1897, Vídeň – 4. srpna 1985, tamtéž), majitel velkostatků Mnichovo Hradiště, Duchcov, Doksy, Šťáhlavy
• 6. Johanna (24. srpna 1902, Moravský Krumlov – 16. listopadu 1964, Vídeň), manž. 1921 Karel Josef kníže Trauttmansdorff-Weinsberg (10. března 1897, Kadaň – 3. června 1976, Vídeň), majitel velkostatku Horšovský Týn
• 7. Ferdinand Karel Bonaventura (30. ledna 1907, Vídeň – 3. června 1969, Sauerlach, Horní Bavorsko), inženýr, majitel velkostatku Horažďovice, manž. 1933 Jindřiška Karolína von Ledebur-Wicheln (19. prosince 1910, Křemýž – 29. června 2002, Sankt Ruprecht an der Raab, Štýrsko)

Ferdinandovými staršími bratry byli Karel Kinský (1858–1919) a Rudolf Ferdinand Kinský (1859–1930), kteří byli postupně nositeli knížecího titulu, oba zemřeli bezdětní. Jejich švagry byli mimo jiné císařský nejvyšší hofmistr kníže Alfred Montenuovo (1854–1927) nebo rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Otakar Černín (1872–1932).

• POUZAR, Vlastimil: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 223–230 ISBN 978-80-85955-39-2

• Kinští

• Rodokmen knížecí větve Kinských na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)