Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz

Ferdinand Zdeněk
kníže z Lobkowicz
Erb rodu
Erb rodu
10. kníže z Lobkowicz, vladař domu lobkowiczkého a 4. vévoda roudnický
Ve funkci:
4. února 1903 – 22. prosince 1938
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
PředchůdceMořic Alois z Lobkowicz
NástupceJaroslav Alois z Lobkowicz
Tajný rada
Ve funkci:
1904 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Císařský komorník
Ve funkci:
1884 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.

Narození23. ledna 1858
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. prosince 1938 (ve věku 80 let)
Nelahozeves
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníLobkowiczká hrobkakostele sv. VáclavaRoudnici nad Labem
Choť(1884) Anna Berta z Neippergu (1857–1932)
RodičeMořic Alois z Lobkowicz (1831–1903) a Marie Anna z Öttingen-Wallersteinu (1839–1912)
DětiFerdinand Josef (1885–1953)
Maxmilián Ervín (1888–1967)
Karel Boromeus z Lobkowicz (1893–1916)
Jiří Kristián Lobkowicz (1902–1928)
Příbuznípraděd: Josef František Maxmilián z Lobkowicz (1772–1816)
prababička: Marie Karolína ze Schwarzenbergu (1775–1816)
děd: Ferdinand Josef Jan z Lobkowicz (1797–1868)
babička: Marie z Liechtensteinu (1808–1871)
strýc: Maxmilián z Lobkowicz (1827–1849)
vnuk: Zdeněk Hyacint Lobkowicz (1924–1964)
vnuk: Martin Lobkowicz (1928–2014)
vnuk: Dominik Mikuláš Lobkowicz (* 1930)
vnuk: Oliver Karel Lobkowicz (1934–1972)
Profesepolitik
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1908: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1160)
velkokříž a čestný bailli Řádu maltézských rytířů
CommonsFerdinand Zdeněk of Lobkowicz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz, také z Lobkovic (23. ledna 1858 Praha22. prosince 1938 Nelahozeves),[1][2] celým jménem německy Ferdinand Zdenko Maria Fürst von Lobkowitz, byl český šlechtic a 10. kníže z Lobkowicz z roudnické primogenitury. Po vzniku Československa se musel vypořádat se zrušením šlechtických titulů a záborovým zákonem č. 215/1919 Sb. Jeho synové mu přinesli problémy v následnictví.

Původ a kariéra

Narodil se jako prvorozený syn Mořice Aloise z Lobkowicz (1831–1903), 9. knížete z Lobkowicz, a jeho manželky Marie Anny z Öttingen-Wallersteinu (1839–1912).

V roce 1884 byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1904 tajným radou. V roce 1908 se zařadil mezi rytíře Řádu zlatého rouna.[1] V roce 1918 došlo k rozpadu Rakousko-Uherska, vyhlášení Československé republiky a následnému zrušení šlechtických titulů. Dne 19. ledna 1919 se Ferdinand Zdeněk rozhodl změnit příjmení na staročeskou formu Lobkowicz. Německá verze Lobkowitz se přestala používat.[3] Další ranou pro rodinu byla pozemková reforma, po jejímž provedení se značně zmenšila rozloha vlastněných nemovitostí.

Protože se jeho dědic Maxmilián Ervín oženil v roce 1923 s rozvedenou šlechtičnou anglikánské víry, a tak porušil rodinná pravidla o sňatcích, přešel po smrti Ferdinanda Zdeňka v roce 1938 titul panujícího knížete z Lobkowicz a roudnického vévody na Jaroslava Aloise z Lobkowicz (1877–1953) z křimické větve rodu.[3]

Byl jako poslední pohřben v rodové hrobce v kostele svatého Václava v Roudnici nad Labem.[4]

Majetek

Po smrti otce v roce 1903 zdědil majoráty Roudnice nad Labem, Jezeří a Bílina.[1] Dále vlastnil panství Libčeves a Vysoký Chlumec a původní rodové sídlo Lobkovice. Dne 21. října 1920 na základě tzv. Londýnské rodinné dohody postoupil užívací práva k majorátům druhorozenému synovi Maxmiliánovi.[1][3] Prvorozený syn Ferdinand Josef se práv vzdal a v roce 1921 se oženil s neurozenou ženou. V roce 1927 došlo k vyrovnání nároků pro pozdějšího jazzového hudebníka, Zdeňka Hyacinta (1924–1964), syna Ferdinanda Josefa. Bylo mu přiznáno odškodnění dvacet milionů korun a právo doživotně pobývat v Lobkovickém paláci na Pražském hradě a v létě na zámku Jezeří.[5]

Rodina

Dne 4. září 1884 se v Vídni oženil s Annou Bertou z Neippergu (7. 8. 1857 Praha – 9. 4. 1932 Chomutov) pocházející ze staré říšské šlechty, dcerou hraběte Ervína Františka z Neippergu (1813–1897) a jeho manželky Růženy (Rosy) z Lobkowicz (1832–1905).[6] Narodilo se jim deset dětí (čtyři synové a šest dcer):[2][1][3]

  • 1. Ferdinand Josef (27. 12. 1885 Bílina – 16. 1. 1953 Praha, pohřben v Břevnově), vzdal se svých nástupnických práv v roce 1920
    • ∞ (5. 2. 1921 Praha) Klotilda Leopoldina Volková (6. 12. 1888 Vídeň – 23. 1. 1970 Mnichov)
  • 2. Marie Rosa Josefa (9. 10. 1887 Jezeří – 3. 2. 1967 Capellen bei Euskirchen)
    • ∞ (30. 9. 1907 Praha) Adam-Ferdinand z Schall-Riaucouru (28. 7. 1883 Gaussig – 29. 4. 1949 Heimerzheim)
  • 3. Maxmilián Ervín (29. 12. 1888 Bílina – 1. 4. 1967 Dover, Massachusetts), dědic
    • ∞ (civilně 1. 12. 1924 Londýn) Gillian Margaret Hope Somerville (16. 10. 1890 Londýn – 2. 3. 1982 Dover, Massachusetts)
  • 4. Anna Marie Josefína (20. 7. 1890 Košťany – 31. 3. 1964 Tutzing)
    • ∞ (7. 1. 1911 Praha) Hubert Maria ze Stolberg-Stolbergu (24. 2. 1881 Vídeň – 11. 4. 1963 Tutzing)
  • 5. Leopoldina Marie Josefina (21. 8. 1891 Košťany – 15. 1. 1981 Praha)
    • ∞ (10. 1. 1922 Praha) Rembert z Korffu, zv. Schmising-Kerssenbrock (30. 6. 1887 Líšťany – 8. 2. 1958 Praha)
  • 6. Karel Borromeus (13. 2. 1893 Bílina – 15. 6. 1916 Rudnia, Volyň, padl), c. k. nadporučík hulánského pluku č. 2
  • 7. Hedvika Marie Josefa (25. 6. 1894 Košťany – 7. 10. 1966 Klagenfurt)
    • ∞ (15. 2. 1917 Vídeň) František z Auerspergu (8. 4. 1887 Vídeň – 10. 5. 1953 St. Martin bei Lofer)
  • 8. Gabriela Marie Josefa (18. 10. 1895 Bílína – 25. 9. 1969 Starnberg)
    • ∞ (11. 5. 1922 Bílina) Karel z Almeidy (27. 6. 1885 Starnberg – 27. 8. 1975 Starnberg)
  • 9. Josefína Marie Anna (25. 7. 1897 Košťany – 5. 3. 1972 Řezno)
    • ∞ (4. 9. 1920 Jezeří) Ondřej z Schall-Riaucouru (18. 9. 1884 Gaussig – 21. 2. 1958 Wernberg)
  • 10. Jiří Kristián (3. 6. 1902 Košťany – 30. 3. 1928 Cannes, autonehoda)

Odkazy

Reference

  1. a b c d e KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 160. 
  2. a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2007-08-17 [cit. 2020-09-22]. Dostupné online. 
  3. a b c d JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 69. Dále jen Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu. 
  4. Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, s. 66
  5. Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, s. 70
  6. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 232. 

Literatura

  • JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 69. 
  • KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 160. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz.jpg
Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz