Ferdinand z Ditrichštejna

Ferdinand Josef z Ditrichštejna
2. kníže z Ditrichštejna[pozn. 1]
Ve funkci: 1655 – 28. listopad 1698
Předchůdce	Maxmilián z Ditrichštejna
Nástupce	Leopold Ignác z Ditrichštejna
Nejvyšší hofmistr císařského dvora
Ve funkci: podzim 1683 – 28. listopad 1698
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Jan Maxmilián z Lambergu
Nástupce	Ferdinand Bonaventura z Harrachu
Nejvyšší hofmistr císařovny
Ve funkci: 1673 – ?
Panovnice	Klaudie Felicitas Tyrolská
Předchůdce	císařovnou se stala v roce 1673
Ve funkci: 5. září 1666 – 1673
Panovnice	Markéta Tereza Španělská
Předchůdce	císařovnou se stala v roce 1666
Nástupce	císařovna zemřela 12. března 1673
Moravský zemský hejtman
Ve funkci: 1664 – 1666
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Gabriel Serényi
Nástupce	Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu
Nejvyšší komorník Moravského markrabství
Ve funkci: 1655 – 1664 ?
Panovník	Ferdinand III., Leopold I.
Předchůdce	Gabriel Serényi
Nástupce	Jiří Štěpán Bruntálský z Vrbna
Dědičný číšník v Korutanech
Ve funkci: 1655 – 1698
Panovník	Ferdinand III., Leopold I.
Nástupce	Leopold Ignác z Ditrichštejna
Dědičný lovčí ve Štýrsku
Ve funkci: 1655 – 1698
Panovník	Ferdinand III., Leopold I.
Nástupce	Leopold Ignác z Ditrichštejna
Skutečný tajný rada
Narození	25. září 1636 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	28. listopadu 1698 (ve věku 62 let) nebo 28. listopadu 1690 (ve věku 54 let) Mikulov Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Ditrichštejnská hrobka
Titul	kníže
Choť	Marie Alžběta z Eggenbergu (1640–1715)
Rodiče	Maxmilián II. z Dietrichsteinu (1596–1655) a Marie Anna z Liechtensteinu (1597–1640)
Děti	Leopold Ignác (1660–1708) Erdmunda Tereza, provdaná Liechtensteinová (1662–1737) Walter Xaver (1664–1738)
Příbuzní	děd: Zikmund z Ditrichštejna (1560–1602) praděd: Adam z Ditrichštejna (1527–1590) prastrýc: kardinál František z Ditrichštejna (1570–1636) tchán: Jan Antonín I. z Eggenbergu (1610–1649) tchyně: Anna Marie Braniborsko-Bayreuthská (1609–1680) sestra: Johana Beatrix z Ditrichštejna (1625–1676) švagr: Karel Eusebius z Lichtenštejna (1611–1684) nevlastní bratr: Filip Zikmund z Ditrichštejna (1651–1716) nevlastní sestra: Marie Žofie, provdaná z Lobkowicz (1653–1711) švagr: Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz (1654–1697)
Zaměstnání	politik
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1668 Řád zlatého rouna (č. 466)
Commons	Ferdinand Joseph von Dietrichstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Josef z Ditrichštejna (25. září 1636 Vídeň – 28. listopadu 1698 Vídeň^[1] nebo Mikulov^[zdroj?])^[2] byl šlechtic z rodu Ditrichštejnů, nejvyšší císařský soudce^[zdroj?], nejvyšší komorník na Moravě, moravský zemský hejtman a nejvyšší hofmistr císaře Leopolda I., rytíř řádu Zlatého rouna a člen rady říšských knížat, v letech 1655–1698 majitel polensko-přibyslavského panství.

V roce 1652 spravoval panství Polná-Přibyslav za nemocného otce Maxmiliána II. z Ditrichštejna a dovezl z Říma dar papeže Inocence X., relikvii z ramenní kosti sv. Liguriáše, jež byla po roce 1704 v prosklené schránce vystavena na oltář kostela Nanebevzetí Panny marie v Polné a údajný světec se stal patronem města, v lidové zbožnosti také polenské mrkvancové poutě.^[2]

V roce 1658 dal v Polné znovu vybudovat kostel sv. Kateřiny, který za třicetileté války vypálila švédská vojska. Roku 1665 na jeho pokyn vznikly městské lázně. V roce 1681 smluvně upravil statut Židů ve městě a roku 1689 dal vzniknout špitálu pro chudé a nemocné. Od roku 1690 se na jeho pokyn zrekonstruoval polenský hrad, který zpustl po nájezdů Švédů. Za jeho panování město rozkvetlo a celé panství se výrazně zvětšilo, když k němu postupně přikupoval ves Bílek u Chotěboře, panství Krucemburk a statek Jirkov. Vlastnil další rozsáhlá panství Mikulov, Budyně, Libochovice, Nepomyšl, Vlachovo Březí. Od císaře Leopolda I. obdržel hrad Trasp ve Švýcarsku.^[2]

Manželka Marie Alžběta z Eggenbergu mu porodila 17 dětí,^[2][3] z nichž nejstarší Leopold zdědil panství Polná-Přibyslav a v letech 1700–1707 finančně dotoval výstavbu barokního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné.

Ferdinand Ditrichštejn dosáhl službou u císařského dvora nejvyššího postu a to pozici nejvyššího hofmistra císaře Leopolda I. Jeho postavení se dá srovnat s kariérou jeho praděda Adama Ditrichštejna a prastrýce kardinála Františka Ditrichštejna. Ferdinand převzal rodové majetky v čele s bohatým panstvím Mikulov po smrti svého otce Maxmiliána v roce 1655. Mezi léty 1666–1673 byl hofmistrem mladičké císařovny Markéty Marie Španělské, které je známá především díky svým četným Velasquezovým portrétům. Vrcholem jeho kariéry bylo již výše zmíněné jmenování nejvyšším hofmistrem císaře v roce 1683. Byl považován za nejinformovanějšího muže císařského dvora a jedním z nejbohatších rakouských šlechticů. Podporoval rovněž umění, luxusně přestavěl rodový palác na Herrengasse i mikulovský zámek. Na scénu uvedl věhlasného architekta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, podle jehož plánů se později v Mikulovské Loretě stavělo.

Mikulov byl od konce 16. století majorátním sídlem rodu. Díky svému prastrýci kardinálu Ditrichštejnovi byl Mikulov výstavným městem s církevními a vzdělávacími institucemi. Eleganci města podtrhoval manýristický poutní komplex na Svatém Kopečku, první Loreta v českých zemích (1623) a luxusně vybavený zámek. Celé město bylo obehnáno pásem Ditrichštejnských zahrad, letohrádků a obor postavených v italském duchu. Bohatství města pak zajišťoval obchod s několika výročními trhy a významnými privilegii, srovnatelnými s královskými městy a v neposlední řadě vinařství a obchod s vínem.

Pověst o zázracích mikulovské loretánské černé madony oslovila zbožného císaře Leopolda I. k návštěvě tohoto výjimečného města. Tuto pouť vykonal se svojí ženou Markétou Marií Španělskou a několika dvořany v létě roku 1672. Leopold nevyjížděl na návštěvy do českých zemí často. Za dlouhou dobu své vlády to bylo pouze pětkrát, z toho jednou do ditrichštejnského Mikulova. V rodinném archivu je zachován popis této vzácné návštěvy. Zajímavý je fakt, že kníže měl dokonalý přehled o svém zámku i přes to, že trvale sídlil ve Vídni od roku 1666. Z tohoto popisu se dovíme o opulentních hostinách i barokním jídelníčku té doby. Účty mluví mj. o štikách z Poysbrunnu a z Kobylí. Účtovali se raci, 50 kapounů, 200 slepic, 200 kuřat, 12 mladých tučných husí, 12 krůt, 30 kohoutů, 20 telátek i 30 jehňat z panského ovčína a další. Jako zvláštní chod se podávali pstruzi v polévce, zavařené (nakládané) želvy, zelné a sladké saláty, španělské vizel, dort se šlehaným sněhem, hovězí s olivami, kýta plněná na anglický způsob, máslové pečivo, španělské kroužky a mnoho dalšího. Program urozených hostí byl stejně pestrý jako jídelníček. Časté byly návštěvy okolních panství, například Lichtenštejnů v Lednici, kde je přijal tamní kníže Karel Eusebius s manželkou Johannou Beatrix, která byla sestrou mikulovského knížete Ferdinanda. Samozřejmostí byl lov na knížecím letohrádku Portz na ostrově Insel uprostřed Nového rybníka nedaleko Mikulova. Poté císařský pár s kavalíry a fraucimorem nasedl do dvou gondol a hodinu se vozili po rybníce. K tomu jim hráli císařští muzikanti. Vyvrcholením celé návštěvy byl velký ohňostroj, pořádaný večer v zámeckém parku. V průběhu třičtvrtě hodiny bylo vypáleno 200 ohnivých koulí a 100 raket. Z 280 světel byla sestavena písmena provolání Vivat Leopoldus Margarita. V dalších dnech se jedlo ve velkém altánu nebo v zámeckém sále, zpívaly se serenády v den císařovniných jmenin. V rajské zahrádce byla připravena tabule ve tvaru půlměsíce.

• DAVID, Jiří. Ferdinand z Dietrichsteina v zemských službách. Projev rodové kontinuity nebo péče o kariéru?. In: KORDIOVSKÝ, Emil; SVOBODA, Miroslav. Kardinál František z Ditrichštejna a jeho doba : XXIX. mikulovské sympozium, 11.-12. října 2006. Brno: Moravský zemský archiv, 2006. ISBN 80-86931-22-6. S. 391–398.
• SMÍŠEK, Rostislav. Důvěra nebo nenávist? Obraz Španěla v korespondenci císaře Leopolda I. s knížetem Ferdinandem z Dietrichsteina. Časopis Matice moravské. 2004, roč. 123, čís. 1, s. 47–76. ISSN 0323-052X. 
• SMÍŠEK, Rostislav. Leopold I., Markéta Tereza Španělská a Ferdinand z Dietrichsteina. Návštěva císařské rodiny v Mikulově roku 1672 jako prostředek symbolické komunikace. In: BŮŽEK, Václav; DIBELKA, Jaroslav. Člověk a sociální skupina ve společnosti raného novověku. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2007. ISBN 978-80-7394-020-1. S. 65–111.
• BRICHTOVÁ, Dobromila. Návštěva císaře Leopolda I. na mikulovském zámku. Regiom, 2004, Sborník Regionálního muzea v Mikulově. ISBN 80-85088-19-3. S 16–21.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Josef z Ditrichštejna na Wikimedia Commons
• Rodokmen Ditrichštejnů
• Constantin von Wurzbach: wikisource.de

Předchůdce: Gabriel Serényii

Moravský zemský hejtman 1664–1666

Nástupce: Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu