Ferenc Futurista

Ferenc Futurista
Ferenc Futurista kolem roku 1934 (Foto Josef Jindřich Šechtl)
Narození	7. prosince 1891 Smíchov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. června 1947 (ve věku 55 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Děti	Anna Ferencová
Příbuzní	Karel Fiala otec Eman Fiala bratr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala (7. prosince 1891, Smíchov^[1] – 19. června 1947, Praha) byl český herec a sochař.

Život

František Fiala pocházel z umělecké rodiny, jeho otec byl herec Karel Fiala (1871–1931) a maminka Antonie roz. Zelenková, vystudoval uměleckoprůmyslovou školu.^[2] Jeho mladším bratrem byl Eman Fiala (1899–1970), kromě něho měl ještě bratra Josefa (* 1894) a sestru Marii (* 1896). Jeho umělecké jméno vzniklo tak, že přezdívku Ferenc získal jako herec studentského kabaretu a příjmení Futurista přijal, když jeho schopnosti ocenil italský průkopník futurismu Filippo Tommaso Marinetti po své návštěvě Prahy.^[zdroj?!]

Začal hrát už v němém filmu, ale největší slávu získal až v éře zvukové, kdy vytvořil několik desítek převážně komediálních rolí.

Dne 9. dubna 1921 se v Praze na Vinohradech poprvé oženil s Jindřiškou Jiráčkovou (1896–??), manželství však bylo v roce 1926 rozvedeno.^[3] Podruhé se oženil v roce 1927 s herečkou Annou (Andulou) Tichou (1906–1989), se kterou měl dceru, později herečku Annu Ferencovou, rozenou Fialovou (1927–2020).^[4]

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století patřil mezi nejoblíbenější české kabaretní komiky. Vystupoval například v Longenově kabaretu Bum (spolu s Vlastou Burianem, Karlem Nollem, Emanem Fialou, Josefem Rovenským a Sašou Rašilovem),^[5] v divadélku Komedie (toto od konce roku 1924 do května 1927, kdy vyhořelo a zaniklo, sám i vedl),^[6] v Červené sedmě, ve smíchovské Aréně, karlínském Divadle Varieté Praha a v Rokoku. Hostoval také ve dvou hrách v Osvobozeném divadle,^[7] které opustil pro neshody s J. Voskovcem a J. Werichem počátkem roku 1930.^[8] V sezóně 1922/1923 byl stálým hostem Divadla na Vinohradech.^[9] V prosinci 1941 účinkoval ve dvou propagandistických rozhlasových skečích (Hvězdy nad Baltimore a Rudá nemoc).^[10]

Ferenc Futurista dle lékařů^[zdroj?] přechodil nejméně dva zápaly plic a dva záněty průdušek a na následky onemocnění dne 19. června 1947 v nemocnici zemřel ve věku 55 let. Je pohřben na pražském hřbitově Malvazinky.^[11]

Citát

Divadelní role, výběr

• 1923 Josef Čapek: Země mnoha jmen, Dollarson, Divadlo na Vinohradech, režie Karel Čapek
• 1929 V+W: Líčení se odročuje, soudce, Osvobozené divadlo (v sále u Nováků ve Vodičkově ulici), režie a výprava V+W
• 1929 V+W: Fata morgana, vězeň, Osvobozené divadlo, režie V+W

Role ve filmu, výběr

• 1931 Miláček pluku
• 1937 Otec Kondelík a ženich Vejvara
• 1938 Panenka
• 1938 Lucerna
• 1939 Cesta do hlubin študákovy duše
• 1940 Muzikantská Liduška
• 1940 Dva týdny štěstí
• 1941 Tetička
• 1941 Hotel Modrá hvězda
• 1942 Městečko na dlani
• 1944 Prstýnek

Odkazy

Reference

Literatura

• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 39, 109, 142, 158, 161, 163, 182, 201, foto 77, 270, 358, 408, 410, 417, 481, 483, 540
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 128–133, 162, 164, 230, 287
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 380
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 138, ISBN 978-80-200-1502-0
• Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30–2
• Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 8, 74, 128–9
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 108–9, 224–5
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50, 77, 90, 91, 93, 158–160, 225, 268, 412, 416, 577, 597, 610, 647
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 205, 231–2, 235, 348 (foto)
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 140, 143, ISBN 80-86182-51-7
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 248 s.
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 30, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju… Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 37, 58, 84, 118, 143, ISBN 80-85837-35-8
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 37, 64, 171, ISBN 978-80-7388-552-6
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 125, ISBN 978-80-239-9603-6

Související články

• Osvobozené divadlo
• Osvobozené divadlo neznámé

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferenc Futurista na Wikimedia Commons
• Osoba Ferenc Futurista ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferenc Futurista
• Ferenc Futurista na Kinoboxu.cz
• Ferenc Futurista v Česko-Slovenské filmové databázi
• Ferenc Futurista v Internet Movie Database (anglicky)
• Ferenc Futurista v informačním systému abART