Ferenc Kazinczy

Ferenc Kazinczy
Rodné jméno	Kazinczy Ferenc
Narození	27. října 1759 Șimian (Érsemjén)
Úmrtí	23. srpna 1831 (ve věku 71 let) Széphalom
Příčina úmrtí	cholera
Místo pohřbení	Sátoraljaújhely
Povolání	jazykovědec, překladatel, dramatik, básník a spisovatel
Literární hnutí	klasicismus
Manžel(ka)	Sofie Török Kazinci
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferenc Kazinzcy (maďarsky Kazinczy Ferenc; 27. říjen 1759, Érsemjén – 23. srpen 1831, Széphalom, dnes část Sátoraljaújhely) byl maďarský šlechtic a jazykovědec. Odstartováním jazykové reformy se zasloužil o vznik moderní maďarštiny.^[1]

Život

Pocházel ze zemanské rodiny. Studoval na evangelickém lyceu v Kežmarku a na kalvínském kolegiu v Sárospataku. Právo studoval v Košicích, v Prešově a v Pešti. Od roku 1784 byl členem zednářského hnutí. V roce ho 1785 císař Josef II. jmenoval inspektorem východouherského školního obvodu se sídlem v Košicích. Jeho reakcí na státní germanismus Josefa II. byla snaha o obrodu maďarského jazyka. Proto se začal věnovat zvelebování maďarštiny překladem klasiků a slovotvorbou z maďarských archaismů. Reformou jazyka, kdy bylo vytvořeno více než 10 000 nových slov, položil základy moderní maďarštiny. Za tímto účelem v roce 1788 založil se svými druhy Dávidem Baróty-Sabém a Jánosem Batsányem v Košicích Košickou maďarskou společnost (Kassai Magyar társaság). V letech 1788–1792 zde vydávali první maďarský literární časopis Maďarské muzeum (Magyar Muzeum). Z Košic je znám i jeho překlad Hamleta. V letech 1790–1791 vydával v Košicích vlastní zednářský časopis Orpheus.

V roce 1791 ho propustili ze státní správy kvůli kalvínskému vyznání. Odcestoval do Vídně, kde se přidal k uherskému jakobínskému hnutí vedenému Ignácem Martinovičem. V roce 1794 byl proto zatčen a v roce 1795 odsouzen k trestu smrti. Císař František I. rozsudek změnil na vězení na neurčitou dobu. Věznili ho na Špilberku, v Kufsteinu a v Mukačevu. V roce 1801 byl propuštěn a usadil se na Zemplínském statku Széphalom při Novém Městě pod Šiatrom. V letech 1814–1816 byl publikován soubor jeho děl a básní v devíti svazcích a soubor jeho listů v pěti svazcích. V roce 1828 se stal zakládajícím členem uherské vědecké společnosti (předchůdkyně Akademie věd) a prvním korespondentem její historické sekce. V roce 1831 zemřel na choleru.

Česká vydání

• Ferenc Kazinczy a Brno (vězeňský deník Ference Kazinczyho a jeho pobyt v Brně), Brno: Masarykova univerzita 2000, k vydání připravil, poznámky a vysvětlivky pořídil a úvodní studii napsal Richard Pražák, překlad Marcela Husová.^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku František Kazinci na slovenské Wikipedii.

Literatura

• Kazinczy Ferenc : élet és szellemiségének Hataš Kassa kulturális fejlődésére – Život Ference Kazinczyho a jeho vliv na kulturní vývoj Košic. Košice : Košický občanský klub / Kassai Polgári Klub, 2009. 33 s. ISBN 978-80-970022-3-7.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Kazinci na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferenc Kazinczy
• Dílo Szerző:Kazinczy Ferenc ve Wikizdrojích (maďarsky)
• (maďarsky) Kazinczy Ferenc - Arcanum
• (česky) Ferenc Kazinczy - Encyklopedie Brna