Fermium

Fermium
 [Rn] 5f12 7s2
(257)Fm
100
 
        
        
                  
                  
                                
                                
↓ Periodická tabulka ↓
Electron shell 100 Fermium - no label.svg
Obecné
Název, značka, čísloFermium, Fm, 100
Cizojazyčné názvylat. Fermium
Skupina, perioda, blok7. perioda, blok f
Chemická skupinaAktinoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS7440-72-4
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost257,092
Iontový poloměrFm2+: 115 pm,
Fm3+: 97 pm,
Fm4+: 84 pm
Elektronová konfigurace[Rn] 5f12 7s2
Oxidační číslaIII
Elektronegativita (Paulingova stupnice)1,3
Ionizační energie
První6,68 eV
Druhá12,51 eV
Třetí22,5 eV
Mechanické vlastnosti
Skupenstvípevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání1527 °C (1 800,15 K)
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
IV (%)ST1/2ZE (MeV)P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Er
⋏
Einsteinium ≺Fm≻ Mendelevium

Fermium (chemická značka Fm) je dvanáctým členem z řady aktinoidů, osmým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. Bylo pojmenováno po významném jaderném fyzikovi Enricu Fermim.

Fermium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Fermium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty.

Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů. Proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Historie

Enrico Fermi

Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v prosinci roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley. Výchozím materiálem byl spad po výbuchu nukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo 255Fm, které vzniklo z jádra 238U postupným pohlcením 17 neutronů a následnými osmi β přeměnami. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.[1][2]

První umělá syntéza fermia se uskutečnila v roce 1953 v Nobelově fyzikálním institutu ve Stockholmu bombardováním jader 238U jádry izotopu kyslíku 16O.[3]

 238
92 U +  16
8 O →  250
100 Fm + 4  1
0 n

Je známo celkem 20 izotopů fermia, z nichž nejstabilnější jsou 257Fm s poločasem přeměny 100,5 dne, 253Fm s poločasem 3 dny a 252Fm s poločasem 25,39 hodiny.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ghiorso, A., Thompson, S. G.; Higgins, G. H. ; Seaborg, G. T.; Studier, M. H.; Fields, P. R.; Fried, S. M.; Diamond, H.; Mech, J. F.; Pyle, G. L.; Huizenga, J. R.; Hirsch, A.; Manning, W. M.; Browne, C. I.; Smith, H. L.; Spence, R. W. New Elements Einsteinium and Fermium, Atomic Numbers 99 and 100. Physical Review. 1955, roč. 99, s. 1048–1049. Dostupné online. DOI 10.1103/PhysRev.99.1048. 
  2. ↑ Albert Ghiorso. Einsteinium and Fermium [online]. Chemical and Engineering News, 2003. Dostupné online. 
  3. ↑ Atterling, Hugo, Forsling, Wilhelm; Holm, Lennart W.; Melander, Lars; Åström, Björn. Element 100 Produced by Means of Cyclotron-Accelerated Oxygen Ions. Physical Review. 1954, roč. 95, s. 585–586. DOI 10.1103/PhysRev.95.585.2. 

Literatura

  • Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Enrico Fermi 1943-49.jpg
Enrico Fermi ve 40. letech 20. stol.
Electron shell 100 Fermium - no label.svg
Autor: commons:User:Pumbaa (original work by commons:User:Greg Robson), Licence: CC BY-SA 2.0 uk
Electron configuration (no language or descriptive labels)