Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby

Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby
Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby (1549)
Rodné jméno	Fernando Álvarez de Toledo y Pimentel
Narození	29. října 1507 Piedrahíta
Úmrtí	11.jul. / 21. prosince 1582greg. (ve věku 75 let) Lisabon
Místo pohřbení	Convento de Sant Esteban (od 1619)
Rodiče	García Álvarez de Toledo y Zúñiga
Děti	Fadrique Álvarez de Toledo Alba
Profese	důstojník, voják, diplomat a politik
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Podpis
Commons	Fernando Álvarez de Toledo, 3rd Duke of Alba
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fernando Álvarez de Toledo y Pimentel, 3. vévoda z Alby (29. října 1507 Piedrahíta – 11. prosince 1582 Lisabon), ve Španělsku a Portugalsku známý jako velkovévoda z Alby (španělsky: Gran Duque de Alba, portugalsky: Grão Duque de Alba) a v Nizozemsku jako Železný vévoda (nizozemsky: IJzeren Hertog nebo krátce 'Alva'), byl španělský šlechtic, generál a diplomat. Proslavil se svými činy během osmdesátileté války ve španělském Nizozemí, kde svým dlouhotrvajícím vojenským tažením a tvrdými represemi nedokázal potlačit nizozemskou vzpouru.

Byl rádcem Karla V., císaře Svaté říše římské a španělského krále. Byl jedním z nejmocnějších šlechticů Evropy své doby.

Roku 1535 dobyl Tunis, roku 1541 byl velitelem výpravy do Alžírska, v letech 1546–1547 velel císařské armádě v Německu (zvítězil v bitvě u Mühlberka a od roku 1552 v Itálii.

V letech 1567–1573 byl místodržitelem v Nizozemí, kde se snažil potlačit protišpanělské povstání. V boji s nizozemskými povstalci proslul mimořádnou krutostí a získal přezdívku Železný vévoda; příběhy o jeho krutosti jsou součástí tzv. „černé legendy“ – protišpanělského negativismu; v protestantských zemích je jeho jméno synonymem pro krutost a fanatismus. Povstání se mu nicméně potlačit nepodařilo, 18. prosince roku 1573 požádal vévoda svého krále o uvolnění a poté se vrátil do Španělska.

Přesto měl vévoda stále vliv v Královské radě. Patřil ke konzervativní španělské frakci zvané Albistas nebo imperialisté. Tato frakce zahrnovala generálního inkvizitora Fernanda de Valdés y Salas, rod Pimentelů, vévodu de Alburquerque a další členy rodu Álvarez de Toledo. Albisté doporučili králi zaujmout v Nizozemí pevný postoj. Tvrdá pozice Albistů byla vášnivě napadena liberálními Ebolisty nebo humanisty v čele s knížetem Ruyem Gómezem de Silva z Éboli a jeho tajemníkem Franciscem de Eraso. Po smrti knížete z Éboli v roce 1573 vedl liberální frakci královský tajemník Antonio Pérez a začal se stýkat s kněžnou Anou de Mendoza de la Cerda z Éboli. Navzdory naléhání Albistů sám král Filip II. veřejně uznal, že „není možné posunout Flandry kupředu cestou války“. Politické ústupky Luise de Requesens nedokázaly ukončit povstání v Nizozemsku a nepřátelství se brzy obnovilo. Tato neschopnost Ebolistů ukončit nizozemské povstání zvýšily nedůvěru krále a Filip II. znovu udělil vévodovi z Alby důležité postavení u dvora.

Po smrti bezdětného portugalského krále Jindřicha I. (31. ledna 1580) vznesl syn Karla II. Filip II. nárok na portugalský trůn. Vévoda z Alby vedl armádu, s jejíž pomocí chtěl Filip tyto nároky prosadit. Lisabon padl již v červnu téhož roku a tato kampaň se do portugalských dějin zapsala neslýchanou krutostí dobyvatelů. Poté se stal vévoda z Alby vicekrálem Portugalska. Svého posledního triumfu si však neužil dlouho – zemřel v Lisabonu za necelé dva roky, 11. prosince roku 1582.

• Encyklopedické heslo Alba (osoby) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fernando Álvarez de Toledo, 3. vévoda z Alby na Wikimedia Commons

Předchůdce: Markéta Parmská

Nizozemský místodržitel 1567–1573

Nástupce: Luís Zúñiga y Requesens