Fernando Redondo

Fernando Redondo
Celé jméno	Fernando Carlos Redondo Neri
Datum narození	6. červen 1969 (54 let)
Místo narození	Buenos Aires, Argentina
Výška	186 cm
Hmotnost	75 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový záložník
Mládežnické kluby*
Argentinos Juniors
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1985–1990 1990–1994 1994–2000 2000–2004 Argentinos Juniors CD Tenerife Real Madrid AC Milán 0650(1) 1030(8) 1650(4) 0160(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1992–1999 Argentina 280(1)
Úspěchy
Copa América 1993 Argentina Liga mistrů UEFA 1997/98 Real Madrid 1999/00 Real Madrid 2002/03 AC Milán Konfederační pohár FIFA 1992 Argentina Interkontinentální pohár 1998 Real Madrid 1. italská fotbalová liga 2003/04 AC Milán Italský fotbalový pohár 2002/03 AC Milán 1. španělská fotbalová liga 1994/95 Real Madrid 1996/97 Real Madrid Superpohár UEFA 2003 AC Milán
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k konec kariéry ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k konec kariéry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fernando Carlos Redondo Neri (* 6. června 1969 Buenos Aires, Argentina) je bývalý argentinský fotbalový záložník. Stal se trojnásobným vítězem Ligy mistrů (dvakrát s Realem Madrid a jedenkrát s AC Milán).

Za Argentinu odehrál jednou MS i Copu Amériku.

Hráčské kariéra

První utkání za dospělé odehrál v pouhých 16 letech za Argentinos Juniors a s mateřským klubem zůstal pět let. Poté přestoupil do španělského klubu CD Tenerife.

Za Španělský klub debutoval pod trenérem krajana Solariho. Během čtyřletého působení bylo nejlepším umístěním 5. místo v lize v sezoně 1992/93, v nichž vstřelil čtyři branky, což bylo nejvíce za celou kariéru. Po sezoně 1993/94 odešel do Realu.^[1]

Během svého 6letého pobytu v Madridu si Fernando vysloužil přezdívku El Principe („Princ“). V první sezoně získal v lize titul a v sezoně 1996/97 si titul zopakoval. Poté přišli největší úspěchy v kariéře, když v sezoně 1997/98 vyhrál LM.^[2] V sezoně 1999/00 si vítězství zopakoval když ve finále porazil již s kapitánskou páskou jiný Španělský tým Valencii (3:0).^[3] Za své výkony byl následně zvolen fotbalistou roku v LM.^[4] To byl ale poslední utkání za bílý balet protože jej klub prodal do italského klubu AC Milán. V klubu Real Madrid byl nezapomenutelný, protože jej v dubnu 2013 byl deníkem Marca jmenován členem „Nejlepší zahraniční jedenáctky v historii Realu Madrid“,^[5] a o čtyři roky později byl svými čtenáři vybrán do klubové jedenáctky.

I když si přál zůstal v Realu, přistoupil na podmínky AC Milán.^[6] Fanoušci Realu dokonce protestovali před vlastním stadionem.^[7] První utkání za Rossoneri odehrál až 3. prosince 2002 v utkání v domácím poháru proti Anconě ^[8] Dlouhá pauza byla zaviněná vážným zraněním kolene, které si způsobil při jednom prvních tréninků v novém týmu.

Fernando i tak dokázal přispět k vítězství v LM 2002/03 a k titulu v sezoně 2003/04. Poslední utkání v kariéře odehrál 16. května 2004 proti Brescii (4:2)^[9], poté se rozhodl ukončit fotbalovou kariéru.^[10]

Reprezentační kariéra

Fernando odehrál celkem za národní tým získal 29 utkání a vstřelil jednu branku. Branku vstřelil 8. srpna 1993 proti Paraguayi (3:1).^[11] První utkání odehrál 16. října 1992 proti Pobřeží slonoviny (4:0). ^[12]

Odmítl odcestovat na MS 1990. Hráč se omluvil, protože nechtěl přerušit studium práva.^[13] Později vysvětlil: "V roce 1990 jsem byl vybrán do argentinského týmu pro mistrovství světa, ale věděl jsem, že nebudu v základní sestavě, byl bych jen dalším členem týmu, takže jsem raději zůstal doma." ^[14]

Dva velké turnaje konané v letech 1993 a 1994 hrál v základní sestavě. Na CA 1993 získal zlato a na MS 1994 dokráčel do osmifinále. Po tomhle turnaji odmítl hrát pod trenérem Passarellou, který ve svém týmu zakázal dlouhé vlasy, náušnice a homosexuály, což vedlo ke sporům s několika hráči.^[15] Daniel Passarella který vyloučil Fernanda z týmu pro MS 1998 uvedl: „Dvakrát byl požádán, aby hrál za národní tým, a dvakrát odmítl a pokaždé uvedl jiný důvod. Pak veřejně oznámil, že nechce hrát za národní tým a já nevybírám žádného hráče, který nechce hrát za Argentinu.“^[16] Hráč později vysvětlil: „Byl jsem ve skvělé formě. Ale měl zvláštní představy o disciplíně a chtěl, abych si nechal ostříhat vlasy. Neviděl jsem, co to má společného s fotbalem, tak jsem zase řekl ne.“^[14]

V roce 1999 usedl na lavičku Marcelo Bielsa. Pod tímto trenérem se vrátil a stihl odehrát dva zápasy. Ten poslední odehrál proti Brazílii (2:4) 7. září 1999.^[17] Poté odmítl jakékoli další výzvy a raději se soustředil na klubovou kariéru. V roce 2015 byl zařazen do týmu historické jedenáctky reprezentace.^[18]

Přestupy

^[19]

• z CD Tenerife do Real Madrid za 3 500 000 Euro
• z Real Madrid do AC Milán za 17 500 000 Euro

Hráčská statistika

Poznámky

• i s předkolem.

Úspěchy

Klubové

• 2× vítěz španělské ligy (1994/95, 1996/97)
• 1× vítěz italské ligy (2003/04)
• 1× vítěz italského poháru (2002/03)
• 1× vítěz španělského superpoháru (1997)
• 3× vítěz Liga mistrů UEFA (1997/98,1999/00, 2002/03)
• 1× vítěz Superpoháru UEFA (2003)
• 1× vítěz interkontinentálního poháru (1998)

Reprezentační

• 1× na MS (1994)
• 1× na Copa América (1993 - zlato)
• 1× na Konfederačním poháru FIFA (1992 - zlato)

Individuální

• Klubový fotbalista roku podle UEFA (1999/00)^[20]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fernando Redondo na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fernando Redondo na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Fernando Redondo na National-football-teams.com (anglicky)
• Statistika hráče na magliarossonera.it (italsky)
• Životopis Archivováno 14. 4. 2021 na Wayback Machine. na bilybalet.cz