Filadelfská dohoda

Filadelfská dohoda z 26. října 1918 byla dojednáním mezi T. G. Masarykem a předsedou Americké národní rady Uhro-Rusínů (ANRUR) Grigoriem Žatkovičem, kterou byla poprvé posouzena otázka připojení Uherské Rusi (Podkarpatské Rusi) k Československu.[1] Masaryk – s ohledem na geopolitický aspekt – přislíbil Žatkovičovi, že v případě připojení by rusínský svrchovaný národ získal v rámci Československa autonomii a že hranice Rusi by byly takové, aby uspokojovaly Rusíny.[1][2][3] Ve stejné době Masaryk odmítl návrh Nikolaje Pačuty, jenž navrhoval připojení všech karpatských Rusů – tj. i těch z Haliče – k Československu.[1]

Mezi rusínskými reprezentanty se zvažovalo několik variant: kromě československé možnosti, to byla také otázka autonomie v rámci Uher, možnost připojení k Ukrajině nebo získání samostatnosti. Sjezd ANRURu, 12. listopadu 1918, se nakonec rozhodl pro československou variantu.[4] Podle výsledné koncepce ANRURu se Uherská Rus připojí k Československu s nejširší samosprávou na federativním základě s podmínkou, že k území Rusi musí patřit všechny původní rusínské župy (Šariš, Zemplín, Abauj, Gemer, Boršod, Užhorod, Ugoča, Bereg a Maramaroš).[4][5] Žatkovič na tomto sjezdu prosadil, aby se mezi americkými Rusíny o budoucnosti Rusi uskutečnil plebiscit, kdy za každých 50 členů krajanských skupin bude jeden hlas.[4] Plebiscit byl realizován v prosinci 1918 a ačkoliv se ho zúčastnilo relativně málo krajanských sdružení, přesto vypovídal o vůli více než 55 tisíc politicky aktivních Rusínů v USA.[6] V plebiscitu se 67% vyjádřilo pro připojení k Československu, 28% pro spojení s Ukrajinou, 27 hlasů (z 1102 celkových) bylo pro úplnou samostatnost, 10 pro připojení k Rusku a pouze 9 pro připojení k Maďarsku.[6] Výsledky byly předány představitelům Československa i USA a byly také vhodným argumentem pro vyjednávání na mírové konferenci v Paříži.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c POP, Ivan. Dějiny Podkarpatské Rusi v datech. Praha: Libri, 2008. 534 s. ISBN 80-7277-237-6. S. 277. 
  2. ↑ HÉVIZI, Józsa. Autonomies in Hungary and Europe: A Comparative Study [pdf]. 2., rozšířené vyd. [Buffalo, NY]: Corvinus Society, 2004 [cit. 2009-10-02]. S. 119. [online]. (anglicky) 
  3. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 124, 132 - 134, 136 - 144, 164 - 167
  4. ↑ a b c Pop (2008). s. 279.
  5. ↑ Stenoprotokol z 370. schůze poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé v Praze v pondělí dne 5. října 1925: část 5.. Národní shromáždění republiky Československé 1920 - 1925 Poslanecká sněmovna: Stenoprotokoly [online]. 05. 10. 1925. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Pop (2008). s. 280.

Související články

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“