Filip Erasmus z Lichtenštejna

Filip Erasmus princ z Lichtenštejna
Portrét z konce 17. století (sbírky Lichtenštejnského muzea ve Vídni)
Portrét z konce 17. století (sbírky Lichtenštejnského muzea ve Vídni)
Narození11. září 1664 nebo 14. září 1664
Úmrtí15. ledna 1704 (ve věku 39 let) nebo 13. ledna 1704 (ve věku 39 let)
ChoťKristýna Tereza z Löwenstein-Wertheimu-Rochefortu (od 1695)[1]
DětiJosef Václav z Lichtenštejna
Emanuel Josef z Lichtenštejna
Jan z Lichtenštejna[2]
RodičeHartman III. z Lichtenštejna a Zdeňka Alžběta ze Salm-Reifferscheidtu[2]
PříbuzníAntonín Florián z Lichtenštejna a Maxmilián II. Jakub z Lichtenštejna (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Erasmus princ z Lichtenštejna (německy Philipp Erasmus Prinz von und zu Liechtenstein) (11. září 1664 Wilfersdorf, Dolní Rakousko – 13. ledna 1704 Castelnuovo-Bormida, Itálie) byl rakouský šlechtic, princ z rodu Lichtenštejnů. Od mládí sloužil v císařské armádě, vyznamenal se v bojích proti Turkům a v roce 1700 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Za války o španělské dědictví padl v Itálii.[3]

Životopis

Zámek Wilfersdorf Dolní Rakousy, rodiště Filipa Erasma z Lichtenštejna

Pocházel z knížecí rodiny Lichtenštejnů, patřil k sekundogenituře založené knížetem Gundakarem z Lichtenštejna.[4] Narodil se na zámku Wilfersdorf jako dvanáctý syn knížete Hartmana z Lichtenštejna (1613–1686) a jeho manželky Sidonie Alžběty, rozené starohraběnky Salm-Reifferscheidtové (1623–1688). Spolu s mladším bratrem Hartmanem (1666–1728) absolvoval kavalírskou cestu, která začala v květnu 1682 ve Vídni.[5] Přes Prahu a německé země se vydali Nizozemí a Belgie, více než rok pak strávili v Paříži (červenec 1682 až říjen 1683). V době obléhání Vídně Turky se vrátil do Rakouska a zúčastnil se bitvy u Vídně. Poté pokračoval v kavalírské cestě po Itálii, kde téměř rok strávil v Turíně (1684–1685) a půl roku v Sieně (1685–1686), kde také studoval na univerzitě. Po delším pobytu od zimy do léta 1686 v Římě se vrátil do Rakouska a znovu vstoupil do armády, byl také jmenován císařským komorníkem.[6]

Od roku 1686 byl pobočníkem Karla Lotrinského, pod jehož velením se zúčastnil bitvy u Moháče (1687) a již v roce 1688 byl jmenován podplukovníkem. Bojoval u Bělehradu (1689) a téhož roku byl povýšen na plukovníka. Na války proti Turkům poskytl státu z vlastních zdrojů půjčku ve výši 100 000 zlatých (finance získal díky dědickému vyrovnání po smrti otce Hartmana) a v roce 1695 byl jmenován generálním polním vachtmistrem (respektive generálmajorem). V roce 1696 ve funkci generálního válečného komisaře převzal velení v Uhrách a s Evženem Savojským se zúčastnil vítězné bitvy u Zenty (1697). Poté znovu pobýval v Uhrách a v roce 1700 byl jmenován polním podmaršálem císařské armády.[7] S princem Evženem pak odjel do Itálie, kde se zúčastnil bitev v rámci války o španělské dědictví. Vyznamenal se v bitvě u Luzzary (1702), kde byl vážně zraněn. Po uzdravení se vrátil do armády, ale již v lednu 1704 padl při krytí zadního voje císařské armády při přechodu přes řeku Bormida u Castelnuova. Jeho tělo bylo k pohřbení převezeno do Rochefortu, který patřil rodině jeho manželky.[8]

Rodina

V roce 1695 se na zámku v Lovosicích oženil s hraběnkou Kristinou Terezií z Löwenstein-Wertheim-Rochefortu (1665–1730), sestrou významného diplomata knížete Maxmiliána Karla Löwenstein-Wertheima.[9] Kristina Terezie později žila na zámku v Rumburku, který její syn Josef Václav zdědil po strýci Antonínu Floriánovi. Na Strážném vrchu u Rumburku nechala v letech 1722–1725 postavit poutní kapli sv. Jana Křtitele.[10][11] Je pohřbena v hrobce rumburského kapucínského kláštera.[12] Z jejich manželství se narodili tři synové[13]:

Z Filipových sourozenců nejstarší bratr kníže Maxmilián II. Jakub (1641–1709) rezignoval na kariéru a trvale žil na svém sídle v Moravském Krumlově. Z dalších bratrů vynikl kníže Antonín Florián (1656–1721), který se uplatnil jako diplomat a později byl dlouholetým císařským nejvyšším hofmistrem. Nejmladší bratr Hartman Jan Antonín (1666–1728) zastával u císařského dvora úřad nejvyššího lovčího. Další příbuzenské vazby získal díky sňatkům svých sester, které se provdaly do vlivných šlechtických rodin Althannů, Trauttmansdorffů, Pálffyů nebo Thun-Hohensteinů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Ottův slovník naučný, 15. díl; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 1056–1057 (heslo z Liechtensteina) ISBN 80-7185-226-0
  4. ↑ Rodokmen Lichtenštejnů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 310–311
  5. ↑ Itinerář kavalírské cesty Filipa Erasma a Hartmana Lichtenštejnů in: KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 378–379 ISBN 978-80-7415-071-5
  6. ↑ Filip Erasmus z Lichtenštejna na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
  7. ↑ Služební postup Filipa Erasma z Lichtenštejna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815), Vídeň, 2006; s. 57 dostupné online
  8. ↑ dostupné online
  9. ↑ Rodokmen Löwenstein-Wertheimů dostupné online
  10. ↑ Historie poutního kostela sv. Jana Křtitele v Rumburku dostupné online
  11. ↑ Poutní kostel Stětí sv. Jana Křtitele na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  12. ↑ Dějiny kapucínského kláštera v Rumburku dostupné online
  13. ↑ Schematismus des regierenden hochfürstlichen Hauses von und zu Liechtenstein; Vaduz, 1803; s. 5–8 dostupné online

Literatura

  • JUŘÍK, Pavel: Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů; Praha, 2009; 422 s. ISBN 8072774034

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Schloss Liechtenstein 23773 in A-2193 Wilfersdorf.jpg
Autor: Robert Heilinger, Licence: CC BY-SA 3.0
Palace Liechtenstein in Wilfersdorf, Lower Austria, Austria
Henri Gascar - Porträt des Fürsten Philipp Erasmus von Liechtenstein (1664–1704).jpg
Porträt des Fürsten Philipp Erasmus von Liechtenstein (1664–1704)