Filip Hurepel

Filip Hurepel
hrabě z Boulogne, Mortain, Dammartinu, Clermontu a Aumale
Portrét
Filip Hurepel (severní portál katedrály v Chartres)
Narození1200/1201?
Úmrtí14. nebo 18. ledna 1234
Pohřbenbazilika Saint-Denis
ManželkaMatylda z Boulogne
PotomciJohana z Clermontu
Alberich z Clermontu
DynastieKapetovci
OtecFilip II. August
MatkaAnežka Meránská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Hurepel (francouzsky Philippe Hurepel; 1200/1201? - 14. nebo 18. ledna 1234[1] Corbei) byl hrabě z Boulogne, Mortain, Dammartinu, Clermontu a Aumale. Byl nevlastní bratr francouzského krále Ludvíka VIII. a jako nejbližší mužský příbuzný mohl ohrozit pozici následníka. Společně s dalšími vlivnými šlechtici podkopával regentskou vládu královny vdovy a byl štědrým mecenášem katedrály v Chartres. Svou přezdívku Hurepel, česky ježatý získal zřejmě kvůli vzhledu svých vlasů.[2]

Život

Filip Hurepel jako donátor (nákres vitráže v Chartres)
Filip Hurepel jako křižák (nákres vitráže v Chartres)

Filip se narodil jako syn francouzského krále Filipa Augusta a Anežky, dcery meránského hraběte Bertolda VI. Filip August v době sňatku s Anežkou již ženatý byl, zákonitá choť Ingeborg, sestra dánského krále, byla ode dvora zapuzena. Údajně se Filipovi hned po svatební noci zprotivila, ba pociťoval k ní dokonce odpor. Papež Inocenc III. na skandální rodinné poměry francouzského krále zareagoval interdiktem, jenž přiměl Filipa k ochotě předložit celou věc koncilu, jehož verdikt přislíbil uznat. Koncil se konal v květnu 1201 v Soissons.[3] Poté byla zpět ke dvoru povolána zapuzená Ingeborg a Anežka odešla na hrad v Poissy, kde při porodu svého třetího dítěte v červenci 1201[4] zemřela. Původ Filipa Hurepela a jeho sestry Marie byl 2. listopadu 1201 papežskou bulou zlegitimizován.[2]

Již krátce po narození[1] byl Filip zasnouben s Matyldou, jedinou dcerou Renauda z Dammartinu a svatba se konala roku 1210 či 1216 v Saint-Germain-en-Laye. Nevěstin otec býval v mládí přítelem krále Filipa, který jej pasoval na rytíře, ale jejich cesty se postupem času rozešly a oba muži proti sobě stanuli na bojišti u Bouvines.[5] Pán z Dammartinu po prohrané bitvě strávil zbytek života v králově vězení a jeho panství připadlo Matyldě a jejímu choti.

Filip se zúčastnil roku 1226 další kruciáty směřované na francouzský jih, která byla tentokrát pod královským vedením. Vojsko křižáků decimovala nakažlivá choroba.[6] Filipův nevlastní bratr Ludvík VIII. nákaze v listopadu 1226 podlehl a na smrtelné posteli vysílen úplavicí donutil své leníky k přísaze, že jejich věrnost bude patřit nezletilému následníkovi a že se jeho korunovace nebude odkládat.[7] Poručnictví nad Ludvíkem předal své choti Blance.[8] Již v závěti sepsané o rok dříve král přesně určoval příjmy svých čtyř synů a svého nevlastního bratra,[7] který se okamžikem jeho skonu stal nejbližším dospělým mužským příbuzným následníka. Královniným poručnictvím se zřejmě mělo zamezit Filipovu vlivu na mladého panovníka. Filip Hurepel totiž podporoval ambiciózní velmože, kteří se obávali silné monarchie. Brzy po Ludvíkově korunovaci se utvořila šlechtická klika brojící proti regentské vládě, kam patřil Theobald ze Champagne, Petr Mauclerc a Hugo z Lusignanu, kteří byli nespokojení již za Ludvíka VIII. a pokoušeli se o spojenectví s anglickým králem Jindřichem.[9] K buřičům se přidal i Filip Hurepel. Blanka Kastilská posléze triumfovala a mnoha mírovými smlouvami se v zemi podařilo nastolit poměrný klid. Hrozba povstání však zcela nevymizela a až do polovice čtyřicátých let byly patrné snahy o intervenci z anglického ostrova.[10]

Osudnou se Filipovi stala účast na turnaji,[1] kde utržil smrtelné zranění a byl pohřben v Saint-Denis.[2] Vdova Matylda se po čase znovu provdala - novým hrabětem z Boulogne se stal Alfons, mladší syn portugalského krále.

Filip byl štědrým donátorem katedrály v Chartres, nechal pořídit do příčné lodi vitraje se scénami Smrti, Nanebevzetí a Korunovace Panny Marie.[11] Na vitraji v příčné lodi je zpodobněn s chotí a dcerou jako pokorný donátor a také jako rytíř na koni.[12] Patří tak ke společnosti dalších významných pánů své doby, kteří byli aktivními křižáky a jsou taktéž na místních vitrajích.[11] Zdá se, že Filip je také společně s Matyldou ve dvojici elegantních soch severního portálu katedrály.[13][14]

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Filip I. Francouzský
 
 
Ludvík VI. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Berta Holandská
 
 
Ludvík VII. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Humbert II. Savojský
 
 
Adéla Savojská
 
 
 
 
 
 
Gisela Burgundská
 
 
Filip II. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Štěpán II. z Blois
 
 
Theobald II. ze Champagne
 
 
 
 
 
 
Adéla z Blois
 
 
Adéla ze Champagne
 
 
 
 
 
 
Engelbert II. Korutanský
 
 
Matylda Korutanská
 
 
 
 
 
 
Utta z Pasova
 
Filip Hurepel
 
 
 
 
 
Bertold II. z Andechsu
 
 
Bertold III. z Andechsu
 
 
 
 
 
 
Žofie Istrijská
 
 
Bertold IV. z Andechsu
 
 
 
 
 
 
Otto V. ze Scheyernu
 
 
Hedvika z Wittelsbachu
 
 
 
 
 
 
Heilika z Lengenfeldu
 
 
Anežka Meránská
 
 
 
 
 
 
Konrád Míšeňský
 
 
Dedi V. Wettinský
 
 
 
 
 
 
Luitgarda z Ravensteinu
 
 
Anežka z Rochlitz
 
 
 
 
 
 
?
 
 
Matylda z Heinsbergu
 
 
 
 
 
 
?
 

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c www.fmg.ac
  2. ↑ a b c www.mittelalter-genealogie.de. www.mittelalter-genealogie.de [online]. [cit. 2010-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-29. 
  3. ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 153. [dále jen kolektiv]. 
  4. ↑ www.mittelalter-genealogie.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 05-07-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-09-2007. 
  5. ↑ KOVAŘÍK, Jiří. Meč a kříž, rytířské bitvy a osudy. Praha: Mladá fronta, 2005. ISBN 80-204-1289-1. S. 255. [dále jen Kovařík]. 
  6. ↑ kolektiv, str.167
  7. ↑ a b kolektiv, str.168
  8. ↑ kolektiv, str.171
  9. ↑ kolektiv, str.171-172
  10. ↑ kolektiv, str. 173
  11. ↑ a b KOVÁČ, Peter. Katedrála v Chartres. Francouzské umění rané a vrcholné gotiky. Praha: Eminent, 2007. ISBN 978-80-7281-000-0. S. 84. 
  12. ↑ Katedrála v Chartres, str. 54
  13. ↑ DURAND, Paul. Monographie de Notre-Dame de Chartres. United States: Bibliolife, 2009. 196 s. ISBN 1115944975. S. 98. 
  14. ↑ MARRIAGE, Margaret; MARRIAGE, Ernest. Sculptures of Chartres Cathedral. United States: Kessinger Publishing Co, 2003. 288 s. Dostupné online. ISBN 9780766135802. S. 129. 

Literatura

  • HALLAM, Elizabeth M.; EVERARD, Judith. Francja w czasach Kapetyngów 987–1328. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo naukowe PWN, 2006. 460 s. ISBN 83-01-14861-6. (polsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Hurepel2.jpg
Philippe Hurepel de Clermont
Hurepel Chartres.jpg
Porche Nord, portail central de la cathédrale de Chartres, statues de gauche - Philip Hurepel