Filip Počta

Filip Počta
Narození19. listopadu 1859
Praha-Malá Strana
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. ledna 1924 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtízápal plic
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípedagog, spisovatel, paleontolog a geolog
ZaměstnavatelFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Počta (19. listopadu 1859 Praha-Malá Strana[1] – 7. ledna 1924 Praha[2]) byl český geolog a paleontolog, profesor Univerzity Karlovy, pokračovatel Joachima Barranda. Věnoval se výzkumu zkamenělin v Čechách i dalších evropských zemích. Založil paleontologický ústav v Praze a stál v čele geologického ústavu UK. Byl autorem prvních českých učebnic paleontologie (O tvorstvu předvěkém, Rukověť paleozoologie). Velkou oblibu si získaly jeho veřejné přednášky a populárně-vědecké publikace (např. Geologické výlety po okolí pražském).

Život

Narodil se 19. listopadu 1859 v Praze. Po maturitě na akademickém gymnáziu studoval přírodní vědy v Praze, Bonnu a Paříži.[3]

První zaměstnání získal jako asistent profesora Antonína Friče v Českém muzeu, poté pracoval jako univerzitní asistent profesora Otomara Nováka. Roku 1888 získal titul doktora filosofie a znovu odjel na studijní cestu do Paříže, Londýna, Švédska, Rakouska a Německa.[3]

Po návratu do Prahy se zaměřil na dokončení vědeckého výzkumu, započatého Joachimem Barrandem. Vytvořil přitom stovky výbrusů zkamenělin (uloženy jsou v Národním muzeu).[3] Roku 1891 se habilitoval na docenta paleontologie na české univerzitě v Praze.[4] O sedm let později se stal mimořádným[5] a nakonec v roce 1905 řádným profesorem geologie a paleontologie;[6] krátce poté byl rovněž ustanoven soudním znalcem.[7]

Po jmenování profesorem založil v Praze paleontologický ústav, druhý v Rakousku (po vídeňském). Později byl jmenován ředitelem geologického ústavu UK a členem akademického senátu. Ve školním roce 1910–11 zastával funkci děkana filosofické fakulty. Stal se řádným členem Učené společnosti a České akademie věd a umění a čestným členem Société géologique de France, ukrajinského geologického spolku, Plzeňského přírodovědeckého klubu, společnosti pro výzkum Orientu a dalších organizací.[3]

Ve vědecké práci se soustředil na zkamenělé houby, rudisty, korály a mechovce.[8]

V posledních letech se také zaměřil na popularizaci poznatků.[3] V pražských univerzitních extenzích i na venkově pořádal množství hojně navštěvovaných poutavých veřejných přednášek. Zpravidla je končil morálním apelem proti hrubému egoismu, který vede k válkám, popírá lásku k bližnímu a zdržuje tak pokrok lidstva; podle něj je to pozůstatek zvířeckosti, který je potřeba překonávat.[9]

Nadšení pro vědeckou práci se mu nakonec stalo osudným. O vánočních svátcích roku 1923 pracoval v nevytopené univerzitní pracovně, nachladil se a 7. ledna 1924 zemřel na zápal plic.[3] Pohřben byl 10. ledna na Vyšehradském hřbitově.[10] Počátkem 21. století byl jeho hrob z důvodu nezaplacení udržovacích poplatků hřbitovní správou za podezřelých okolností prodán soukromým zájemcům,[11] od nových majitelů jej pak koupila zpěvačka Hana Zagorová.[12]

Dílo

Počta byl oceňován jako vynikající paleontolog a geolog. Řadu prací publikoval v časopisech Vesmír a Rozpravy České akademie.[9] Přispíval do Ottova slovníku naučného.[13]

Knižně vyšly například:[14]

  • O mechovkách z korycanských vrstev pod Kaňkem u Kutné Hory (1892), viz též Kaňk
  • Geologické výlety po okolí pražském (1898)
  • O tvorstvu předvěkém : nauka o zkamenělinách (1900), nejstarší česká učebnice paleontologie[3]
  • O dějinách tvorstva na zemi (1902), zápis veřejné přednášky
  • Rukověť palaeozoologie (dva díly 1904 a 1905), učebnice paleontologie[3]
  • O vodě pitné a o pramenech (1914)
  • Z minulosti naší země (1914)
  • Geologický obraz Čech (1918)
  • Hovory geologické (1923)

Jeho poslední publikovanou prací byl článek v časopise Vesmír z října 1923 ke čtyřicátému výročí úmrtí Joachima Barranda.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Bubenči, sign. BBČ Z23, s. 51. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f g h i MATOUŠEK, Otakar. Univ. prof. dr. Filip Počta. Národní listy. 1924-01-08, roč. 64, čís. 8, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  4. ↑ Osobní. Národní listy. 1891-03-21, roč. 31, čís. 79, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  5. ↑ Installace rektora na c. k. české universitě Karlo-Ferdinandově. Národní listy. 1898-11-28, roč. 38, čís. 329, s. 3. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  6. ↑ Z české university pražské. Národní politika. 1905-09-12, roč. 23, čís. 251, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  7. ↑ Osobní. Národní politika. 1905-10-04, roč. 23, čís. 273, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  8. ↑ WOLDŘICH, Josef. Z kulturního světa. Zlatá Praha. 1919-11-19, roč. 37, čís. 9–10, s. 78. Dostupné online [cit. 2012-12-15]. 
  9. ↑ a b Prof. dr. Filip Počta. Národní politika. 1924-01-08, roč. 42, čís. 8, s. 5. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  10. ↑ Pohřeb prof. dra Počty. Národní politika. 1924-01-11, roč. 42, čís. 11, s. 2. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-12-15]. 
  11. ↑ SEHNOUTKA, Petr; mka. Na Vyšehradě se kšeftovalo s hroby, vyvolení je kupovali za zlomek ceny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2012-12-13 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ PECHÁČKOVÁ, Alena. Kupčení na Vyšehradě. Je to soukromá věc, říká ke koupi hrobu Zagorová. lidovky.cz, 2012-12-14. Dostupné online.
  13. ↑ WOLDŘICH, Josef. Prof. dr. Filip Počta. Zlatá Praha. 1909-11-26, roč. 27, čís. 10, s. 118. Dostupné online [cit. 2012-12-15]. 
  14. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Filip Počta.jpg
Portrét – Filip Počta (1859-1924), Český geolog a paleontolog.