Filip VI. Španělský
Filip VI. | |
---|---|
král španělský | |
Král Filip VI. | |
Doba vlády | 19. června 2014 – dosud (10 let) |
Úplné jméno | Felipe Juan Pablo Alfonso de Todos los Santos de Borbón y Grecia |
Tituly | Katolické Veličenstvo Král španělský |
Křest | 8. února 1968 |
Narození | 30. ledna 1968 (56 let) Madrid, Španělský stát |
Předchůdce | Juan Carlos I. |
Následník trůnu | Leonor, kněžna asturská |
Nástupce | Leonor Španělská |
Manželka | Letizia |
Potomci | Infantka Leonor Infantka Sofie |
Rod | Bourboni |
Dynastie | Bourbon-Anjou |
Otec | Juan Carlos I. |
Matka | Sofie Řecká |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Filip VI. Španělský (někdy Felipe VI., španělsky Felipe VI de España, plným jménem Felipe Juan Pablo Alfonso de Todos los Santos de Borbón y de Grecia; * 30. ledna 1968, Madrid) je španělský král z rodu anjouských Bourbonů. Dojmenován dne 19. června 2014, a to po abdikaci svého otce Juana Carlose I. v souladu s ústavním zákonem o abdikaci.[1] Se svou manželkou, královnou Letizií, mají dvě dcery, prvorozenou Leonoru, kněžnu asturskou, a druhorozenou Sofii.[2]
Vzdělání
Filip studoval na prestižních školách v Kanadě, USA (Georgetownské univerzitě ve Washingtonu D.C.) a ve Španělsku. Vojenského vzdělání se princi dostalo na Academia General Militar v Zaragoze, na Escuela Naval Militar v Marínu a na Academia General del Aire v San Javieru. Do svého jmenování králem měl hodnost podplukovníka generálního štábu armády, fregatního kapitána admiralitního štábu španělského námořnictva a podplukovníka generálního štábu vzdušných sil.[3] Od 19. června je vrchním velitelem španělské armády. Po ukončení období vojenského vzdělání začalo období jeho vzdělání civilního (vystudoval právo na Autonomní univerzitě v Madridu a dosáhl titulu „Master“ v oboru Mezinárodní vztahy na Edmund Walsh School of Foreign Service na Georgetownské univerzitě).
Nástup na královský trůn
Dne 19. června 2014 v Madridu složil slavnostní přísahu v parlamentu před zákonodárci obou komor (tzv. Generálních kortes, tzn. parlamentu a senátu) a představiteli dalších státních institucí. Během svého 25 minut dlouhého projevu se věnoval řadě aktuálních otázek, které trápí Španělsko, např. tématu ekonomické krize a nezaměstnanosti a zejména aktuálního problému s mírou nezaměstnanosti mladých lidí. Zdůraznil, že Španělsko je součástí Evropy, zároveň ovšem poukazoval i na nutnost národní integrity, avšak s prostorem pro individualitu každého jedince (nebo autonomních oblastí). Přislíbil, že jeho priority ve funkci krále budou směřovány k účasti na řešení těchto problémů. Zdůraznil to, že je na svou zemi a její historii hrdý a pyšný a zdůraznil důležitost této národní hrdosti u každého obyvatele. Jako důležité označil také určité sblížení královské koruny s obyvateli. Poděkoval svému otci, Janu Karlovi I., za téměř 40 let vlády, své matce, Sofii, za její práci, kterou pro zemi vykonala, ale i za její oddanost a věrnost králi. Závěrem také citoval větu z Don Quijota: „člověk není ničím víc než kterýkoliv jiný, nedokáže-li více než jiný“ (španělsky: "no es un hombre más que otro si no hace más que otro"). Svůj projev zakončil poděkováním, a to ve čtyřech jazycích: španělštině, katalánštině, baskičtině a galicijštině.[4]
Státnické povinnosti
Již jako korunní princ vykonával mnoho oficiálních zahraničních cest po celém světě a reprezentoval Španělské království. Současně také reprezentoval královskou rodinu ve městech po celém Španělsku a ukazoval se při španělských státních svátcích.
Manželství a děti
Po období Filipova staromládenectví a poměrně nestálého partnerského života 1. listopadu 2003 princ oznámil zasnoubení s novinářkou Letizií Ortiz Rocasolano, bývalou novinářkou CNN, se kterou se oženil 22. května 2004. Svatba se konala v Almudenské katedrále v Madridu.
Dne 31. října 2005 porodila princezna Letizia holčičku, Leonor, prvorozenou dědičku následníka trůnu a tehdy druhou v pořadí následnictví španělského trůnu (náležel jí titul infantka, nyní je již první v pořadí následnictví na trůn a náleží jí titul kněžna asturská). Dne 29. dubna 2007 se narodila druhá dcera, infantka Sofie, která se tak stala třetí v pořadí následnictví (nyní druhá v pořadí).
Po atentátech 11. března 2004 v Madridu se Filip společně se svými sestrami, infantkami Elenou a Cristinou, stali prvními členy španělské královské rodiny, kteří se zúčastnili manifestace.
Kromě svých státnických povinností předsedal jako kníže z Asturie také některým benefičním organizacím, především pak těm, které nesou jeho jméno: Nadace knížete asturského a Nadace knížete z Gerony.[5]
Dne 2. června 2014 jeho otec oznámil, že abdikuje z funkce španělského krále a za svého nástupce určil právě Filipa. Ten se funkce krále ujal dne 19. června 2014.
Účast na olympiádě v Barceloně
Na letní olympiádě v Barceloně v roce 1992 byl vlajkonošem španělského olympijského výboru a sám se aktivně zúčastnil. Umístil se na šesté pozici ve třídě soling v jachtingu a obdržel olympijský diplom.
Tituly, oslovení a vyznamenání
Španělská ústava z roku 1978 v článku II, odst. 56, paragrafu 2 vyhrazuje titul „španělského krále“ osobě panovníka.[6] Ten je jako panovník oprávněn užívat i další čestné tituly a hodnosti, které se obvykle vztahují k historickým územním entitám, tradičně spojeným se španělskou korunou:[7]
- král španělský, kastilský, leónský, aragonský, obojí Sicílie (tj. neapolský a sicilský), jeruzalémský, navarrský, granadský, toledský, valencijský, galicijský, mallorský, sevillský, sardinský, córdobský, korsický, murcijský, menorský, jaénský, algarvský, algecirský, gibraltarský, Kanárských ostrovů, východo- a západoindický a Atlantských ostrovů.
(španělsky: Rey de España, de Castilla, de León, de Aragón, de las Dos Sicilias (referido a Nápoles y Sicilia), de Jerusalén, de Navarra, de Granada, de Toledo, de Valencia, de Galicia, de Mallorca, de Sevilla, de Cerdeña, de Córdoba, de Córcega, de Murcia, de Menorca, de Jaén, de los Algarves, de Algeciras, de Gibraltar, de las Islas Canarias, de las Indias Orientales y Occidentales y de las Islas y Tierra Firme del Mar Océano).
- arcivévoda rakouský (Archiduque de Austria);
- vévoda burgundský, brabantský, milánský, aténský a neopatrijský. (Duque de Borgoña, Brabante, Milán, Atenas y Neopatria).
- hrabě habsburský, flanderský, tyrolský, rousillonský a barcelonský, (španělsky: Conde de Habsburgo, Flandes, el Tirol, el Rosellón y Barcelona).
- svobodný pán biskajský a molinský, (španělsky: Señor de Vizcaya y Molina).
- etc.[pozn. 1]
Jako španělský král je i nejvyšším představitelem řady španělských rytířských a heraldických řádů:
- nejvyšší velmistr slavného Řádu zlatého rouna
- velmistr královského a vznešeného Řádu Karla III.
- velmistr Řádu Isabely Katolické
- velmistr Vojenského řádu sv. Hermenegilda
- velmistr Vojenského řádu sv. Ferdinanda
- velmistr vojenských řádů Monteských, Alcántarských, Calatravských a Svatojakubských rytířů, jakož i dalších menších vojenských řádů a vyznamenání Španělského království.
Rodokmen
Filip VI. je vnukem řeckého krále Pavla I. a prapravnukem německého císaře Viléma II. Mezi jeho předky patří také britská královna Viktorie, římský císař a český král Leopold II., francouzský král Ludvík Filip, ruský car Mikuláš I., dánský král Kristián IX. a král Obojí Sicílie Ferdinand II.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Vzhledem k velkému množství titulů spojených se španělskou monarchií, vyjmenovávají se pouze ty nejvýznamnější, a poté je výčet zakončen výrazem «etc.» nebo «&c.». Ty se odvolávají na podružné nebo zaniklé tituly. Těmi jsou: král uherský, dalmatský a chorvatský, vévoda limburský, lotrinský, lucemburský, gelderský, štýrský, kraňský, korutanský a württemberský, lankrabě alsaský, vévoda švábský, falckrabě burgudský, hrabě z Artois, henagvský, namurský, goricijský, feretský a kyburský, markýz oristánský a goceanský, markrabě Svaté říše římské a burgauský, svobodný pán salinský, mechelenský, slovinské marky, pordenonský a tripolský.
(Ve španělštině: Rey de Hungría, Dalmacia y Croacia, Duque de Limburgo, Lotaringia, Luxemburgo, Güeldres, Estiria, Carniola, Carintia y Wurtemberg, Landgrave de Alsacia, Príncipe de Suabia, Conde Palatino de Borgoña, Conde de Artois, Hainaut, Namur, Gorizia, Ferrete y Kyburgo, Marqués de Oristán y Gociano, Margrave del Sacro Imperio Romano y Burgau, Señor de Salins, Malinas, la Marca Eslovena, Pordenone y Trípoli.)
Reference
- ↑ Španělsko má nového krále, ceremonie je mimořádně úsporná.. Novinky.cz [online]. Borgis, 19. červen 2014. Dostupné online.
- ↑ Biografía de Su Majestad el Rey [online]. Madrid, Španělsko: rev. 2014-06-19. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Noticia de los ascensos de Felipe de Borbón.
- ↑ Filip VI. Španělský. Mensaje de Su Majestad el Rey en su Proclamación ante las Cortes Generales [online]. Madrid, Španělsko: 2014-06-19. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Constitución de la 'Fundación Príncipe de Girona', www.casareal.es
- ↑ Španělská ústava - TÍTULO II - De la Corona - articulo 56 [online]. Vláda Španělska [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Royal Styles - Spain [online]. www.heraldica.org [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Filip VI. Španělský na Wikimedia Commons
- Filip VI. Španělský v databázi Olympedia (anglicky)
Předchůdce: Juan Carlos I. | Španělský král 2014 | Nástupce: |
Média použitá na této stránce
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Autor:
Coat of Arms of Spanish Monarch (Official).
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Jamaica. “The sunshine, the land is green, and the people are strong and bold” is the symbolism of the colours of the flag. GOLD represents the natural wealth and beauty of sunlight; GREEN represents hope and agricultural resources; BLACK represents the strength and creativity of the people. The original symbolism, however, was "Hardships there are, but the land is green, and the sun shineth", where BLACK represented the hardships being faced.
The national flag of Kingdom of Thailand; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Liechtenstein
The Flag of Vatican City State, as per the 2023 w:en:Fundamental Law of Vatican City State, reproducing Annex A which contains the official depiction of this version. See 2023 Fundamental Law of Vatican City State, art. 23, n. 1.
This 2023 flag is very similar to the flag used in the 1929 Fundamental Law of Vatican City State, see here, p. 35. Thus, it is in the public domain.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Common heraldic representation of the Golden Fleece Collar.
The Flag of Vatican City State, as per the 2023 w:en:Fundamental Law of Vatican City State, reproducing Annex A which contains the official depiction of this version. See 2023 Fundamental Law of Vatican City State, art. 23, n. 1.
This 2023 flag is very similar to the flag used in the 1929 Fundamental Law of Vatican City State, see here, p. 35. Thus, it is in the public domain.
Signature of King Felipe VI of Spain