Fingolfin

Fingolfin (4690 Roku Stromů – 455 Prvního věku Slunce) je fiktivní postava ze světa J.R.R. Tolkiena. Je to elf vystupující v knize Silmarillion. Byl druhým synem Finwëho a starší ze dvou Fëanorových nevlastních bratrů. Po útěku Noldor zpět do Středozemě, se stal jejich velekrálem a vládl svému lidu v Hitlumu. Byl zabit Temným pánem Morgothem v boji muže proti muži. Je označován jako nejhrdější a nejstatečnější z elfů.[1]

Popis

Fingolfin zdědil po svém otci tmavé vlasy[2]. Byl velice hrdý a statečný. Je označován za jednoho z nejlepších bojovníků všech dob.

Život

Původ a mládí

Finwë po smrti své první ženy Míriel, se kterou měl syna Fëanora, posmutněl. Znovu ho udělala šťastnou až láska se sličnou Indis, která pocházela z Vanyar. S ní měl syny Fingolfina a Finarfina. Fëanor však příliš nemiloval Indis ani její syny, což později vedlo k roztržce mezi Noldor. Za manželku si Fingolfin vzal Anairë, s níž měl tři syny, Fingona, Turgona, Argona a dceru Aredhel.

Odchod do Středozemě

Po propuštění Melkora zasel Temný pán mezi Noldorský lid neklid. Fingolfin byl svým nevlastním bratrem Fëanorem obviňován, že se jej snaží předběhnout u jejich otce. Poté, co se Melkor zmocnil Silmarilů, byl Fingolfin činy svého lidu také stržen do Sudby Noldor a ač nerad, musel opustit Aman. V pustině Araman byl Fingolfin zrazen Fëanorem, který se svým lidem odplul na ukradených lodích Teleri a nechal početnější Fingolfinův a Finarfinův lid bez pomoci. Fingolfin poté v čele svého lidu podniknul jedno z nejstatečnějších rozhodnutí a odvážil se přejít do Středozemě přes ledovou úžinu Helcaraxë. Na strastiplné cestě zemřelo mnoho elfů a ti, kteří přežili, poté příliš nemilovali Fëanora, ani jeho syny. Fingolfin dosáhl Středozemě krátce po konci Dagor-nuin-Giliath a se svým lidem se ihned zapojil do války s Morgothem.[3]

Velekrálem Noldor

Za velekrále Noldor, kteří uprchli z Valinoru, byl Fingolfin zvolen krátce po smrti svého nevlastního bratra Fëanora v roce 1497, když se práva na tento titul vzdal nejstarší z Fëanorových synů Maedhros. Fingolfin se se svým lidem usadil u severního konce jezera Mithrim v chladné zemi Hitlum, kterou bránil proti Morgothovým útokům. V roce 20 P. v. svolal k Ivrninským tůním hostinu Mereth Aderthad, které se zúčastnili mnozí nejpřednější elfové Beleriandu. Roku 60 velel Fingolfin v Dagor Aglareb, kde byl Temný pán na hlavu poražen. Noldor poté sevřeli Morgothovu pevnost Angband tak těsně, že následující období bylo známo jako Obležení Angbandu.

Souboj s Morgothem

Když však v roce 455 Bitvou náhlého plamene Morgoth znovu udeřil, překvapil své nepřátele a Noldor byli krutě poraženi. Fingolfin, který se mylně domníval, že naděje je ztracena a že Temný pán nadobro zvítězil, vzal svůj meč Ringil, nasednul na svého koně Rochallora a sám se rozjel vstříc Thangorodrim. Žádný skřet se mu neodvážil postavit a tak Fingolfin zabušil na bránu Angbandu a vyzval samotného Temného pána Morgotha na souboj. Morgoth výzvu vyslyšel nerad. V souboji byl Temný pán sedmkrát raněn, nakonec však Fingolfina přemohl a zabil. Z posledních sil vrazil velekrál Noldor do Morgothovi nohy svůj meč a Temný pán od té doby kulhal. Fingolfinovo tělo zachránil před Morgothovým vztekem pán orlů Thorondor, který jej odnesl do Gondolinu, kde byl Fingolfin svým synem Turgonem pohřben.

Velekrál Noldor
Předchůdce:
Fëanor
1497 R.S. – 455 P. v.
Fingolfin
Nástupce:
Fingon

Související články

Reference

  1. J.R.R. Tolkien, Christopher Tolkien (ed.), The Silmarillion, "Quenta SilmarillionOf the Ruin of Beleriand and the Fall of Fingolfin"
  2. J.R.R. Tolkien, Christopher Tolkien (ed.), The Peoples of Middle-earth, "The Shibboleth of Fëanor", p. 336
  3. J.R.R. Tolkien, Christopher Tolkien (ed.), The Silmarillion, "Quenta Silmarillion: Of the Return of the Noldor"