Finlandizace

Finlandizace je pojem odvozený od postavení Finska vůči SSSR po druhé světové válce, definitivně formulovaný v Pařížské smlouvě (1947). Finsko pro udržení své suverenity podřizovalo svou zahraniční politiku SSSR. Obecně označuje finlandizace vliv velmoci na politiku sousedního malého státu.

Po Pařížské smlouvě

Dle Pařížské smlouvy (1947) přišlo Finsko o Karelskou šíji, severní a západní břeh Ladožského jezera a muselo pronajmout SSSR vojenskou základnu Porkkala nedaleko Helsinek. Finsko muselo platit vysoké reparace (300 000 000 $) a muselo omezit svou armádu. Dle československého vzoru uzavřelo Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci.

Zásadní bylo jednání Juho Kusti Paasikiviho, který dokázal se Stalinem vyjednat pro Finsko výhodnou smlouvu. Pro finlandizaci se používá také název Paasikiviho doktrína. Úkolem finlandizace mělo být zamezení útoku jak ze strany SSSR, tak Německa a získání pozice rovnocenného partnera Finska k SSSR – nestát se satelitem.

Důsledkem bylo vyloučení Finska z účasti na mezinárodních organizacích zaměřených proti SSSR – včetně Marshallova plánu, především pak NATO. Vztahy se proměňovaly v důsledku mezinárodního vývoje – závisely hlavně na postavení SSSR a jeho vůdců na mezinárodní scéně. Nutno dodat, že finští prezidenti byli silnými osobnostmi.

Proč Finsko (a ne Československo)?

Stalin nechtěl provokovat – mohlo by to vést k přimknutí Švédska k Západu. V Československu byla silná pozice komunistů i díky silné osobnosti Gottwalda^[zdroj?!]. Ve Finsku byli po občanské válce komunisté zkompromitováni – navíc před válkou i po ní byla ve Finsku silná nekomunistická sociální demokracie. Zatímco v Československu je pro Středovýchodní Evropu netypická tradice rusofilství^[zdroj?!] a po válce byli především Rusové vnímání jako osvoboditelé.

Dalším prvkem jsou ekonomické důvody – Československo bylo nutné silně připoutat pro uranové zásoby. Finsko zůstalo nezávislé také kvůli nutnosti zachovat ekonomiku funkční, aby docházelo k řádnému splácení reparací^[zdroj?!]. Československo také mělo důležitou polohu u železné opony na hranici se Spolkovou republikou Německo^[zdroj?!]. Stratégové Varšavské smlouvy tuto hranici považovali za bojiště budoucí třetí světové války^[zdroj?!]. Finsko oproti tomu leží na okraji Evropy. Dalšími vlivy byly panslovanské sympatie rozšířené v Československu zvláště po osvobození většiny území Rudou armádou od německé okupace. Finové se ale necítili být příbuzní s Rusy a Rudou armádu viděli jako nepřítele a ne osvoboditele.

Po invazi Ruska na Ukrajinu

Ke konci února 2022, po začátku invaze vojska Ruské federace na Ukrajinu, se ve finské společnosti mění názor na členství země v NATO; sílící konflikt vyvolal v zemi nárůst přesvědčení vstupu u obyvatelstva z 53 % ve dvou týdnech na 63 % (z 11. března 2022 na webu Yle.fi).^[1] Země má v rámci své letité neutrality silnou armádu, čítající také protiminovou lodní flotilu. Oproti západním krajinám zde platí povinná vojenská služba s dobrovolnou službou žen.^[1] Odhady říkají, že tato 5milionová země může povolat až jeden milion svých občanů.

Politicky tyto úvahy aktuálně komentoval bývalý tajemník aliance Anders Rasmussen slovy, že příležitost vstupu může vymizet, jakmile přestane být Putin zaměstnán invazí. Členský stát aliance Kanada se vyjádřila, že je země vítána, že platí zásada otevřených dveří.^[2] Finský prezident Sauli Niinistö je po mnohých setkáních s Vladimírem Putinem prozatím považován za znalce jeho chování a dále situaci projednával v parlamentu.^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Finlandization na anglické Wikipedii.

Literatura

• BUSCK, Steen, ed. a POULSEN, Henning, ed. Dějiny Dánska. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 427 s. (Dějiny států). Dostupné online. ISBN 978-80-7106-908-9.
• HROCH, Miroslav; KADEČKOVÁ, Helena; BAKKE, Elisabeth. Dějiny Norska. 1. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 340 s. (Dějiny států). Dostupné online. ISBN 80-7106-407-6.
• JUTIKKALA, Eino a PIRINEN, Kauko. Dějiny Finska. Překlad Lenka Fárová. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 408 s. (Dějiny států). Dostupné online. ISBN 80-7106-406-8.
• KADEčKOVÁ, Helena. Dějiny Islandu. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 308 s. (Dějiny států). Dostupné online. ISBN 80-7106-408-4.
• KAN, Aleksandr Sergejevič. Dějiny skandinávských zemí. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1983. 450 s. Dostupné online.
• SCOTT, Franklin D. Sweden, the Nation's History. Chicago: Carbondale, 1983. 686 s. (Dunquin Series; sv. 17). ISBN 978-0809314898. (anglicky)
• EICHLER, Jan. Finlandizace právě odešla do dějin. Ze zahraničí. Právo. Borgis, 13. leden 2023, roč. 33, čís. 11, s. 15. [cit. 2023-01-14]. ISSN 1211-2119.