Fiona Ferrová

Fiona Ferrová
Fiona Ferrová na French Open 2019
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození12. března 1997 (26 let)
Místo narozeníLibramont, Belgie[1]
BydlištěValbonne, Francie[1]
Výška170 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 907 188 USD
Dvouhra
Poměr zápasů230–192
Tituly2 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění39. místo (8. března 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2021)
French Open4. kolo (2020)
Wimbledon1. kolo (2019, 2021)
US Open3. kolo (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů21–50
Nejvyšší umístění257. místo (17. května 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2021)
French Open3. kolo (2019)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open2. kolo (2021)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2021)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2018)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry1. kolo (2021)
Týmové soutěže
Fed Cupvítězka (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220430a30. dubna 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Na úvod Wimbledonu 2019 uhrála Ferrová jen dva gemy na Elise Mertensovou

Fiona Ferrová, nepřechýleně Ferro, (* 12. března 1997 Libramont) je francouzská profesionální tenistka narozená v Belgii. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva singlové turnaje. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v březnu 2021 na 39. místě a ve čtyřhře pak v květnu téhož roku na 257. místě. V prosinci 2019 se trenérem stal Emmanuel Planque.[1]

Ve francouzském fedcupovém týmu debutovala v roce 2019 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Belgii, v němž prohrála s Pauline Parmentierovou závěrečnou čtyřhru.[3] Francouzky zvítězily 3:1 na zápasy a následně celý ročník ovládly. Do dubna 2021 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[4]

V sezóně 2019 odehrála nejdelší zápas ročníku, když v úvodním kole kantonského Guangzhou International Women's Open 2019 podlehla za 3.27 hodiny Ukrajince Katarině Zavacké ve třech setech.[5]

Soukromý život

Narodila se roku 1997 v belgickém Libramontu do rodiny Catherine a Fabrizia Ferrových, kteří ve městě vlastnili restauraci. Matka pochází z Belgie a otec má francouzsko-italské předky. Ve věku jednoho roku se s rodiči přestěhovala na jih Francie, kde se rodina stala vlastníkem dvou hotelů ve Valbonne. V tomto středisku začala hrát tenis od sedmi let.[6][7]

Tenisová kariéra

V žákovském a juniorském tenise se stala singlovou mistryní Francie v kategoriích 13letých, 16letých a 18letých.[8] Na juniorském kombinovém žebříčku ITF nejvýše figurovala v červnu 2013 na 27. příčce.[9]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v únoru 2012, když na turnaj ve francouzském Bronu s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Ve čtvrtfinále uhrála jediný gem na Ukrajinku Anastasiji Vasyljevovou.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v únoru 2018 na grenobelském turnaji s rozpočtem 25 tisíc dolarů. Ve vyrovnaném finále přehrála Lucemburčanku Eléonoru Molinarovou až v tiebreaku rozhodující sady.[2]

Na okruhu WTA Tour, vyjma grandslamu, debutovala na únorovém Abierto Mexicano Telcel 2017 v Acapulku. Jako kvalifikantka na úvod dvouhry podlehla americké nasazené pětce Christině McHaleové.[1] Do čtvrtfinále se premiérově probojovala na kantonském Guangzhou International Women's Open 2018 po vítězství nad turnajovou osmičkou Čeng Saj-saj. Mezi poslední osmičkou hráček však nenašla recept na turnajovou pětku Julii Putincevovou z Kazachstánu.[2][1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu French Open 2014, do něhož obdržela divokou kartu. V úvodním kole ji vyřadila Němka Sabine Lisická. První grandslamový zápas vyhrála na French Open 2018, kde přehrála další německou hráčku Carinu Witthöftovou. Následně však nestačila na třetí nasazenou Španělku Garbiñe Muguruzaovou.[10] Do třetí fáze postoupila na US Open 2019 po zvládnutém duelu s krajankou Kristinou Mladenovicovou.[1]

Premiérový titul na okruhu WTA Tour získala na antukovém Ladies Open Lausanne 2019. Ve finále zdolala obhájkyni trofeje a turnajovou trojku Alizé Cornetovou po třísetovém průběhu.[11][1] Druhé turnajové vítězství pak slavila na Palermo Ladies Open 2020 po dvousetové výhře nad Anett Kontaveitovou. Turnaj představoval první podnik okruhu WTA hraný po pětiměsíční pauze způsobené pandemií koronaviru.

Trenérské vedení

Přehled trenérů:

  • Pierre Bouteyre (2010 – červen 2016)[12]
  • Georges Goven (únor 2017 – září 2017)
  • Stéphane Huet (září 2017 – říjen 2019)
  • Emmanuel Planque (od prosince 2019)

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0)
International (2–0 D)

Dvouhra: 2 (2–0)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.21. července 2019Lausanne, ŠvýcarskoantukaFrancie Alizé Cornetová6–1, 2–6, 6–1
Vítězka2.9. srpna 2020Palermo, ItálieantukaEstonsko Anett Kontaveitová6–2, 7–5

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 9 (4–5)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.6. července 2014Denain, FrancieantukaRumunsko Andreea Mituová6–4, 2–6, 1–6
Finalistka2.19. července 2015Aschaffenburg, NěmeckoantukaChorvatsko Tena Lukasová5–7, 4–6
Finalistka3.24. července 2016Darmstadt, NěmeckoantukaNěmecko Tamara Korpatschová2–6, 2–6
Finalistka4.26. listopadu 2017Hammámet, TuniskoantukaRusko Varvara Gračovová4–6, 6–7(1–7)
Vítězka1.11. února 2018Grenoble, Francietvrdý (h)Lucembursko Eléonora Molinarová6–4, 6–7(5–7), 7–6(7–3)
Finalistka5.25. února 2018Curitiba, BrazílieantukaSlovinsko Tamara Zidanšeková5–7, 4–6
Vítězka2.17. června 2018Padova, ItálieantukaRusko Ljudmila Samsonovová7–5, 6–3
Vítězka3.24. června 2018Montpellier, FrancieantukaArgentina Catalina Pellová6–4, 6–3
Vítězka4.22. července 2018Olomouc, ČeskoantukaČesko Karolína Muchová6–4, 6–4

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiona Ferro na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Fiona Ferrová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20210308a8. března 2021
  2. a b c d Fiona Ferrová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210308a8. března 2021
  3. Fed Cup - Fiona Ferro, en Bleu : "Un rêve qui devient réalité" [online]. TennisActu, 9-2-2019. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Fiona Ferrová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20200806a6. srpna 2020
  5. Alex Macpherson. Introducing the 2020 US Open's Grand Slam debutantes [online]. TA Tennis, 2020-08-28 [cit. 2020-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Fiona Ferro : révolution, Belgique et resto... 3 choses à savoir sur la jeune Française [online]. Le Parisien, 14-04-2019. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The 100 Club: How Fiona Ferro embraced change to make her breakthrough [online]. WTA Tenmnis, 27-11-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Roland-Garros : Fiona Ferro, une première au plus haut niveau [online]. L'Équipe, 29-05-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ITF juniors profile of Fiona Ferro [online]. ITF. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Muguruza fells Ferro to reach French Open third round [online]. WTA Tour official website, 31-05-2018. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Ferro beats Cornet to win Lausanne Open. 7News. 21-07-2019. Dostupné online [cit. 21-07-2019]. (anglicky) 
  12. Fiona Ferro, la belle ascension [online]. Sport's House, 29-07-2018 [cit. 2019-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-06-2020. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“