ACF Fiorentina
ACF Fiorentina | |||
---|---|---|---|
Název | Associazione Calcio Firenze Fiorentina | ||
Přezdívka | „Viola (Fialky)“ „Gigliati (Zlatí)“ | ||
Země | Itálie | ||
Město | Florencie | ||
Založen | 29. srpna 1926 (AC Fiorentina) | ||
Asociace | FIGC | ||
Soutěž | 1. italská fotbalová liga | ||
2023/24 | 8. místo | ||
Stadion | Artemio Franchi Florencie | ||
Kapacita | 43 147 diváků | ||
Vedení | |||
Vlastník | Rocco Commisso | ||
Předseda | Rocco Commisso | ||
Trenér | Raffaele Palladino | ||
Oficiální webová stránka | |||
Největší úspěchy | |||
Ligové tituly | 2x Serie A 3x Serie B | ||
Domácí trofeje | 6x Italský pohár 1x Italský superpohár | ||
Mezinárodní trofeje | 1x PVP 1x Středoevropský pohár | ||
Serie A 2024/2025 | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Associazione Calcio Firenze Fiorentina, zkráceně jen Fiorentina je italský fotbalový klub hrající v sezóně 2024/25 v 1. italské fotbalové lize sídlící ve městě Florencie v regionu Toskánsko.
Historie klubu
Dnešní klub, znovu založený v roce 2002, je pokračovatelem historického sdružení, které vzniklo 29. srpna 1926 spojením klubu PGF Libertas a Club Sportivo Firenze. Ty daly název Associazione Calcio Fiorentina. Na začátku byly oficiální barvy bílá a červená. V nejvyšší soutěži klub prvně hrál již v sezoně 1928/29, ale hned sestoupil do 2. ligy. Od sezony 1929/30 začali hrát v tradiční fialové barvě. V ročníku 1934/35 klub reprezentoval na nadnárodní úrovni: bojoval o Středoevropský pohár. Dosáhl čtvrtfinále. To už hrál opět v nejvyšší lize, kterou do konce války opustil jednou (1937/38). Nejlepším umístění bylo 3. místo (1941/41).
První titul v nejvyšší lize byl v sezoně 1955/56 když zvítězil o 12 bodů před Milánem. Jako obhájci titulu poté obsadili druhou příčku, když nestačili na Milán. Na evropské scéně se klub objevil v ročníku 1956/57 v poháru PMEZ a dokráčel do finále kde prohrál nad španělským klubem Real Madrid 2:0. Až do sezony 1959/60 dokráčeli fialky v nejvyšší lize na druhé místo. Ročník 1960/61 byl velmi úspěšný. Klub hrál o pohár PVP, kde se ve finále utkal se skotským klubem Rangers FC. Dvě utkání vyhráli (2:0, 2:1) a získali tak první evropskou trofej. Na domácí scéně získali v italský pohár po vítězství ve finále nad Lazio 2:0. Jako obhájci trofeje o pohár PVP dokráčel opět do finále, kde ale podlehl španělským klubem Atlético Madrid (1:1, 0:3). Další italský pohár získává v ročníku 1965/66, když porazil ve finále v prodloužení 2:1 Catanzaro. V Středoevropském poháru porazil ve finále československý Trenčín 1:0.
Druhý titul v nejvyšší lize vyhrál v sezoně 1968/69 když poráží o čtyři body kluby z Cagliari a Milána. Od získání titulu až po sestup v sezoně 1992/93 získává klub jednou italský pohár (1974/75), umísťuje se nejvyšší lize tři krát na medailových příčkách a na evropské scéně se nejdál dostává do finále v poháru UEFA (1989/90). Po vítězství ve 2. lize fialky sezonu 1995/96 dokončili na 4. místě a zvítězí v italském poháru. V ročníku 1996/97 se v poháru PVP probojovali do semifinále kde je vyřadil budoucí vítěz Barcelona (1:1, 0:2). To už klub vlastnil od roku 1993 filmový producent Mario Cecchi Gori. Po jeho smrti se klubu ujímá jeho syn Vittorio Cecchi Gori. Poslední velké vítězství klub slavil v ročníku 2000/01 když vyhráli italský pohár.
Po sezoně 2000/01 zahájil civilní soud ve Florencii konkurzní řízení proti klubu, která se přes prodeje svých nejznámějších hráčů jako Gabriel Batistuta, Rui Costa a Francesco Toldo ocitlo ve vážné rozpočtové krizi. V této obtížné finanční situaci klub sezonu 2001/02 dohrává, ale konči na sestupové příčce. Následně klub nemohl z důvodu nezaplacení mezd a špatné finanční hospodaření, hrát ve 2. lize. Poté klub vyhlásil bankrot. Byl založen klub nový díky městu Florencie. Stalo se tak 1. srpna roku 2002 a klub se jmenoval Fiorentina 1926 Florentia s účastí ve 4. lize. Zanedlouho klub koupil Diego Della Valle a přejmenoval ji na Florentia Viola. Název se změnil po postupu do 2. ligy na ACF Fiorentina.
Sezonu 2004/05 začali hrát již nejvyšší ligu. Kvůli účasti v korupčním skandálu po sezoně 2005/06 byl spolu s Juventusem a Laziem přeřazen do 2. ligy. Navíc mu bylo v sezóně 2006/07 odečteno 12 bodů a nesměl se zúčastnit LM. Odvolací soud mu však trest zmírnil, a nakonec nebyl přeřazen do 2. ligy, bylo mu však odečteno 19 bodů v sezóně 2006/07 a zpětně mu bylo odečteno 30 bodů v sezóně 2005/06. To obnášelo v sezóně 2005/06 pád ze 4. místa na 10. místo. Sezónu 2006/07 nakonec ukončil i s 15 bodovou ztrátou, na 15. místě (bez odečtu na třetím).
V ročníku 2007/08 klub hrál Pohár UEFA kde dokráčel do semifinále. Tam jej vyřadil Skotský Rangers až na penalty. V lize se fialky umístili na 4. místě a kvalifikovali se do LM. Tam se umístili na 3. místě v základní skupině a zajistili si hraní v poháru UEFA kde končí v šestnáctifinále. Velký úspěch zaznamenali v sezoně 2009/10. V základní skupině LM všechny překvapili, když celou skupinu vyhráli. Památné je především vítězství nad Liverpoolem[1] . V osmifinále byl soupeřem německý Bayern, se kterým svedla velice vyrovnanou bitvu, nicméně venku prohrála 1:2, doma vyhrála 3:2 a ze soutěže tak vypadla kvůli zvýhodnění gólu vstřeleného venku. Dne 6. června 2019 Diego Della Valle prodal klub americkému podnikateli Rocco Commisso.
S novým vedením a trenérem (Vincenzo Italiano) se nejprve v sezoně 2021/22 probojovali do semifinále italského poháru a v následující sezoně prohrál ve finále s Interem. Také se kvalifikoval do (Evropské konferenční ligy) kde dva krát po sobě hrál finále. V prvním finále prohrál s West Hamem (1:2) a ve druhém finále také prohrál v prodloužení s Olympiakosem (0:1).
Nejvyšší soutěž již hraje 89 sezonu (nepřetržitě od sezony 2004/05).
Ve 2. lize klub odehrál 7 sezon a vyhrál ji 3x.
Změny názvu klubu
- 1926/27 – 2001/02 – AC Fiorentina (Associazione Calcio Fiorentina)
- 2002/03 – Florentia Viola (Florentia Viola)
- 2003/04 – ACF Fiorentina (Associazione Calcio Firenze Fiorentina)
Získané trofeje
Vyhrané domácí soutěže
- 1. italská liga ( 2x )
- 2. italská liga ( 3x )
- 4. italská liga ( 1x )
- Italský pohár ( 6x )
- Italský superpohár ( 1x )
Vyhrané mezinárodní soutěže
- PVP ( 1x )
- Středoevropský pohár ( 1× )
- 1966
Medailové umístění
Medaile umístění | Sezona |
---|---|
Serie A | 1955/56, 1968/69 |
Serie A | 1956/57, 1957/58, 1958/59, 1959/60, 1981/82 |
Serie A | 1934/35, 1940/41, 1953/54, 1961/62, 1976/77, 1983/84, 1995/96, 1998/99 |
Italský pohár | 1939/40, 1960/61, 1965/66, 1974/75, 1995/96, 2000/01 |
Italský pohár | 1958, 1959/60, 1998/99, 2013/14, 2022/23 |
Italský superpohár | 1996 |
Italský superpohár | 2001 |
PVP | 1960/61 |
PVP | 1961/62 |
PMEZ | 1956/57 |
Pohár UEFA | 1989/90 |
Evropská konferenční liga UEFA | 2022/23, 2023/24 |
Středoevropský pohár | 1966 |
Středoevropský pohár | 1965, 1971/72 |
Soupiska
- Aktuální k 1. 9. 2024
|
|
Kronika
Kronika klubu | ||||
---|---|---|---|---|
|
|
|
Účast v ligách
Úroveň soutěže | Název soutěže (nynější název) | První hraná sezona | Poslední hraná sezona | celkem odehraných sezon |
---|---|---|---|---|
1 | Serie A | 1928/29 | 2024/25 | 89 |
2 | Serie B | 1926/27 | 2003/04 | 7 |
4 | Serie D | 2002/03 | 2002/03 | 1 |
Historická tabulka Serie A od sezony 1929/30 do 2023/24.
Celkové místo | Odehraných sezon | Celkem bodů | Celkem zápasů | Celkem výher | Celkem remíz | Celkem proher | Celkové skore |
---|---|---|---|---|---|---|---|
5 | 86 | 3555 | 2914 | 1150 | 886 | 878 | 4055:3383 |
Trenéři
Chronologický seznam trenérů
Trenéři Fiorentiny | ||||
---|---|---|---|---|
|
|
|
Tabulky
Podle oficiálních zápasů
Celkový počet zápasů | V lize | V domácím poháru | V Evropských pohárech | |||||||||||
Pořadí | Jméno | Počet | Pořadí | Jméno | Počet | Pořadí | Jméno | Počet | Pořadí | Jméno | Počet | |||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. | Giancarlo Antognoni | 429 | 1. | Giancarlo Antognoni | 340 | 1. | Giancarlo Antognoni | 60 | 1. | Nenad Tomović | 34 | |||
2. | Giuseppe Brizi | 389 | 2. | Giuseppe Chiappella | 329 | 2. | Giovanni Galli | 58 | 2. | Borja Valero | 33 | |||
3. | Claudio Merlo | 377 | 3. | Sergio Cervato | 317 | 3. | Renzo Contratto | 56 | 3. | Sébastien Frey | 32 | |||
4. | Kurt Hamrin | 362 | 4. | Manuel Pasqual | 302 | 4. | Giacarlo Galdiolo | 52 | 4. | Gonzalo Javier Rodríguez | 32 | |||
5. | Giuseppe Chiappella | 357 | 5. | Kurt Hamrin | 289 | 5. | Celeste Pin | 52 | 5. | Manuel Pasqual | 31 | |||
6. | Manuel Pasqual | 356 | 6. | Giuseppe Brizi | 280 | 6. | Claudio Merlo | 50 | 6. | Rolando Mandragora | 31 | |||
7. | Giancarlo De Sisti | 354 | 7. | Gabriel Batistuta | 269 | 7. | Giancarlo De Sisti | 46 | 7. | Riccardo Montolivo | 29 | |||
8. | Sergio Cervato | 340 | 8. | Francesco Toldo | 266 | 8. | Giuseppe Brizi | 46 | 8. | Francesco Toldo | 20 | |||
9. | Francesco Toldo | 337 | 9. | Giovanni Galli | 259 | 9. | Franco Superchi | 44 | 9. | Juan Manuel Vargas | 20 | |||
10. | Gabriel Batistuta | 332 | 10. | Claudio Merlo | 257 | 10. | Francesco Toldo | 42 | 10. | Cristiano Biraghi | 28 |
Podle vstřelených branek
Celkový počet branek | V lize | V domácím poháru | V Evropských pohárech | |||||||||||
Pořadí | Jméno | Počet | Pořadí | Jméno | Počet | Pořadí | Jméno | Počet | Pořadí | Jméno | Počet | |||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. | Kurt Hamrin | 208 | 1. | Gabriel Batistuta | 152 | 1. | Gabriel Batistuta | 24 | 1. | Kurt Hamrin | 12 | |||
2. | Gabriel Batistuta | 207 | 2. | Kurt Hamrin | 151 | 2. | Roberto Baggio | 15 | 2. | Adrian Mutu | 11 | |||
3. | Miguel Montuori | 84 | 3. | Miguel Montuori | 71 | 3. | Kurt Hamrin | 15 | 3. | Gabriel Batistuta | 11 | |||
4. | Giancarlo Antognoni | 72 | 4. | Giancarlo Antognoni | 61 | 4. | Luciano Chiarugi | 13 | 4. | Alberto Gilardino | 10 | |||
5. | Adrian Mutu | 69 | 5. | Alberto Galassi | 61 | 5. | Paolo Monelli | 13 | 5. | Nicolás González | 10 | |||
6. | Gianfranco Petris | 64 | 6. | Luca Toni | 55 | 6. | Gianfranco Petris | 13 | 6. | Khouma El Babacar | 8 | |||
7. | Alberto Galassi | 63 | 7. | Adrian Mutu | 54 | 7. | Claudio Desolati | 10 | 7. | Federico Bernardeschi | 8 | |||
8. | Alberto Gilardino | 63 | 8. | Giuseppe Virgili | 54 | 8. | Giancarlo Antognoni | 10 | 8. | Antonín Barák | 8 | |||
9. | Giuseppe Virgili | 62 | 9. | Alberto Gilardino | 52 | 9. | Rui Costa | 10 | 9. | Arthur Cabral | 8 | |||
10. | Christian Riganò | 62 | 10. | Vinicio Viani+ Dušan Vlahović | 44 | 10. | Giancarlo De Sisti + Giampaolo Pazzini | 9 | 10. | Josip Iličić | 7 |
- poznámka
aktivní
Rekordní přestupy
Nákup | Prodej | |||||||||
Pořadí | Jméno | sezona | klub | částka | Pořadí | Jméno | sezona | klub | částka | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1. | Nicolás González | 2021/2022 | Stuttgart | 24,5 mil. Euro | 1. | Dušan Vlahović | 2021/2022 | Juventus | 83,5 mil. Euro | |
2. | Juan Cuadrado | 2013/2014 | Udinese | 20 mil. Euro | 2. | Federico Chiesa | 2022/2023 | Juventus | 44,6 mil. Euro | |
3. | Sufján Amrabat | 2019/2020 | Hellas | 19,5 mil. Euro | 3. | Rui Costa | 2001/2002 | Milán | 41,32 mil. Euro | |
4. | Giovanni Simeone | 2017/2018 | Janov | 17 mil. Euro | 4. | Federico Bernardeschi | 2017/2018 | Juventus | 40 mil. Euro | |
5. | Nuno Gomes | 2000/2001 | Benfica | 17 mil. Euro | 5. | Gabriel Batistuta | 2000/2001 | Řím | 36,15 mil. Euro | |
6. | Mario Gómez | 2013/2014 | Bayern | 15,5 mil. Euro | 6. | Juan Cuadrado | 2014/2015 | Chelsea | 31 mil. Euro | |
7. | Christian Kouamé | 2020/2021 | Janov | 15,5 mil. Euro | 7. | Nicolás González | 2024/2025 | Juventus | 28,1 mil. Euro | |
8. | Arthur Cabral | 2021/2022 | Basilej | 15,5 mil. Euro | 8. | Francesco Toldo | 2001/2002 | Inter | 26,5 mil. Euro | |
9. | Jonathan Ikoné | 2021/2022 | Lille | 15,4 mil. Euro | 9. | Stevan Jovetić | 2013/2014 | Manchester City | 26 mil. Euro | |
10. | Dodô | 2022/2023 | Šachtar | 15,4 mil. Euro | 10. | Felipe Melo | 2009/2010 | Juventus | 25 mil. Euro |
Nejlepší střelci v soutěžích
Nejlepší střelci v lize (5 prvenství) | Nejlepší střelci v pohárech (9) | Nejlepší střelci v evropských pohárech (3) |
---|---|---|
Pedro Petrone (1931/32) 25 branek | Gianfranco Petris (1959/60) 4 branky | Kurt Hamrin (PVP 1960/61) 6 branek |
Aurelio Milani (1961/62) 22 branek | Gianfranco Petris+ Luigi Milan (1960/61) 4 branky | Luciano Chiarugi (Stř.P. 1971/72) 5 branek |
Alberto Orlando (1964/65) 17 branek | Kurt Hamrin+ Juan Seminario (1963/64) 4 branky | Arthur Cabral (EKP 2022/23) 7 branek |
Gabriel Batistuta (1994/95) 26 branek | Kurt Hamrin (1965/66) 5 branek | |
Luca Toni (2005/06) 31 branek | Gabriel Batistuta (1995/96) 8 branek | |
Adrian Mutu (2009/10) 4 branky | ||
Mario Gómez (2014/15) 4 branky |
Na velkých turnajích
Vítězové Mistrovství světa
Účastníci Mistrovství světa
- Augusto Magli (MS 1950)
- Egisto Pandolfini (MS 1950)
- Ardico Magnini (MS 1954)
- Amleto Frignani (MS 1954)
- Sergio Cervato (MS 1954)
- Armando Segato (MS 1954)
- Guido Gratton (MS 1954)
- Leonardo Costagliola (MS 1954)
- Enrico Albertosi (MS 1962)
- Enzo Robotti (MS 1962)
- Enrico Albertosi (MS 1966)
- Ugo Ferrante (MS 1970)
- Giancarlo De Sisti (MS 1970)
- Giancarlo Antognoni (MS 1978)
- Daniel Bertoni (MS 1982)
- Giovanni Galli (MS 1986)
- Roberto Baggio (MS 1990)
- Luboš Kubík (MS 1990)
- Dunga (MS 1990)
- Stefan Effenberg (MS 1994)
- Gabriel Batistuta (MS 1994)
- Francesco Toldo (MS 1998)
- Edmundo (MS 1998)
- Luís Oliveira (MS 1998)
- Gabriel Batistuta (MS 1998)
- Gabriel Batistuta (MS 2002)
- Nuno Gomes (MS 2002)
- Angelo Di Livio (MS 2002)
- Tomáš Ujfaluši (MS 2006)
- Hidetoshi Nakata (MS 2006)
- Alberto Gilardino (MS 2010)
- Riccardo Montolivo (MS 2010)
- Mario Bolatti (MS 2010)
- Per Krøldrup (MS 2010)
- Alberto Aquilani (MS 2014)
- Ante Rebić (MS 2014)
- Juan Cuadrado (MS 2014)
- Milan Badelj (MS 2018)
- Nikola Milenković (MS 2018)
- Szymon Żurkowski (MS 2022)
- Nikola Milenković (MS 2022)
- Luka Jović (MS 2022)
- Sufján Amrabat (MS 2022)
Vítězové Mistrovství Evropy
- Enrico Albertosi (ME 1968)
- Giancarlo De Sisti (ME 1968)
- Zisis Vryzas (ME 2004)
- Gaetano Castrovilli (ME 2020)
Účastníci Mistrovství Evropy
- Giancarlo Antognoni (ME 1980)
- Giovanni Galli (ME 1980)
- Francesco Toldo (ME 1996)
- Rui Costa (ME 1996)
- Francesco Toldo (ME 2000)
- Angelo Di Livio (ME 2000)
- Rui Costa (ME 2000)
- Predrag Mijatović (ME 2000)
- Tomáš Řepka (ME 2000)
- Alessandro Gamberini (ME 2008)
- Tomáš Ujfaluši (ME 2008)
- Adrian Mutu (ME 2008)
- Sébastien Frey (ME 2008)
- Riccardo Montolivo (ME 2012)
- Federico Bernardeschi (ME 2016)
- Ciprian Tătărușanu (ME 2016)
- Jakub Błaszczykowski (ME 2016)
- Nikola Kalinić (ME 2016)
- Milan Badelj (ME 2016)
- Nikola Milenković (ME 2024)
- Antonín Barák (ME 2024)
Vítězové Copa América
- Dunga (CA 1989)
- Gabriel Batistuta (CA 1993)
- Matías Fernández (CA 2015)
- Claudio Pizzaro (CA 2015)
- Germán Pezzella (CA 2021)
- Lucas Martínez Quarta (CA 2021)
- Lucas Martínez Quarta (CA 2024)
- Nicolás González (CA 2024)
Účastníci Copa América
- Gabriel Batistuta (CA 1995)
- Juan Manuel Vargas (CA 2011)
- Juan Manuel Vargas (CA 2015)
- Neto (CA 2015)
- Facundo Roncaglia (CA 2016)
- Matías Vecino (CA 2016)
- Luis Muriel (CA 2019)
- Germán Pezzella (CA 2019)
- Erick Pulgar (CA 2021)
- Martín Cáceres (CA 2021)
Vítěz Afrického poháru národů
- Christian Kouamé (APN 2023)
Účastníci Afrického poháru národů
- Hany Said (APN 2004)
- Houssine Kharja (APN 2012)
- Mounir El Hamdaoui (APN 2013)
- Sufján Amrabat (APN 2021)
Vítězové Olympijských her
Účastníci Olympijských her
- Egisto Pandolfini (OH 1952)
- Corrado Viciani (OH 1952)
- Daniele Massaro (OH 1984)
- Riccardo Montolivo (OH 2008)
- Nikola Gulan (OH 2008)
- Houssine Kharja (OH 2012)
- Neto (OH 2012)
- Christian Kouamé (OH 2020)
- Lucas Beltrán (OH 2024)
Další známí hráči
Česká stopa
Hráči
- Luboš Kubík (1989–1991)
- Tomáš Řepka (1998–2001)
- Tomáš Ujfaluši (2004–2008)
- Ondřej Mazuch (2007–2009)
- Jan Hable (2007–2009)
- Martin Graiciar (2018–2021)
- Antonín Barák (2022–)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ACF Fiorentina na italské Wikipedii.
- ↑ 2:0. www.fiorentina.cz [online]. [cit. 2010-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu ACF Fiorentina na Wikimedia Commons
- Profil na transfermarkt (německy)
- České stránky klubu
Média použitá na této stránce
Football kit template socks
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a silver medal
An icon that represents a bronze medal
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
The Flag of Iceland.
- Horizontal aspect ratio: 7:1:2:1:14;
- Vertical aspect ratio: 7:1:2:1:7.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of the Ivory Coast, written by Jon Harald Søby, modified by Zscout370. The colors match to what is reported at http://fotw.vexillum.com/flags/ci.html.
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Flag of the Kingdom of Sardinia (1851-1861) and of the Kingdom of Italy (1861-1946). Use: Civil flag and ensign. In a governmental or a military context, the crowned version (see Crowned version) was always used (as State flag and naval ensign).
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857–1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910). Color shades matching the RGB values officially reccomended here. (PMS values should be used for direct ink or textile; CMYK for 4-color offset printing on paper; this is an image for screen display, RGB should be used.)
Flag of Senegal
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Coppa Ali della Vittoria
2022 logo of ACF Fiorentina.
Autor: Původně soubor načetl Riccardo de conciliis na projektu Wikipedie v jazyce italština, Licence: CC BY-SA 2.5
- Trofeo Coppa delle Coppe
- Immagine disegnata da Riccardo de Conciliis
Coppa delle Coppe
Badge of the Coppa Italia. Originally from it.wikipedia, description page is/was here.
Autor: MacMoreno na projektu Wikipedie v jazyce italština, Licence: CC BY-SA 4.0
trofeo della Supercoppa italiana (ufficialmente Supercoppa di Lega), competizione calcistica per club maschili istituita nel 1988.
Autor: MacMoreno na projektu Wikipedie v jazyce italština, Licence: CC BY-SA 4.0
Central European Cup - Mitropa Cup
The Scudetto, a small shield with the Italian flag (Il Tricolore) worn by sportspeople (either individual or in team) who is the incumbent title holder of the Italian championship of any sports ocmpetition any Italian champion any Italian sports competition.