Fiskální oblast

Fiskální oblasti (čínsky v českém přepisu lu, pchin-jinem lù, znaky 路, doslova „cesta“) byly historické správní celky v některých čínských státech v 10.–14. století. Zřídila je vláda říše Sung, převzaly je i říše Liao, Ťin a Jüan.

Historie

Záhy po vzniku říše Sung její vláda zřídila instituci fiskálních komisařů čuan-jün-š’ (轉運使),[1] Jejich úřad se nazýval čuan-jün-s’ (轉運司).[2] Zkrácené označení pro fiskální komisaře, resp. jejich úřady bylo cchao-s’ (漕司).[3] Původně dozírali na místní úřady s úkolem zajistit zásobování armády pro tažení při sjednocování Číny, která probíhala v letech 963–978. Záhy se jejich pravomoc rozšířila na celkovou správu svěřené oblasti a stali se významnou částí sungské administrativy.[4]

Obvod působnosti fiskálního komisaře nesl označení tao (道), doslova „cesta“. Roku 997 byly oblasti tao přejmenovány na lu (路) se stejným významem.[5]

Roku 991 vláda zřídila dalšího komisaře, pro justiční záležitosti. Jeho titul zněl tchi-tien sing-jü kung-š’ (提點刑獄公事).[6] Zkráceně sien-s’.[3] Justiční komisař kontroloval právní a trestní politiku podřízených krajů a prefektur, s fiskálním komisařem hodnotil úředníky ve svěřené oblasti lu. Zprvu byl podřízen fiskálnímu komisaři, od roku 1007 mu byl postaven na roveň. V letech 1020–26 měl zodpovědnost i za rozvoj zemědělství. V letech 1028–33 a 1064–69 byl úřad justičního komisaře zrušen.[7]

Za třetího císaře Čen-cunga (vládl 997–1022) začali působit i komisaři pro vojenské záležitosti.[4][pozn. 1] Úřad byl průběžně přejmenováván. Nazývali se ťing-lüe an-fu-š’,[6][8] či šuaj-s’ (帥司),[3] nebo též šuaj-čchen, an-fu š’ atd.[9] V pohraničních oblastech se vojenští komisaři stávali dominantní postavou koordinující civilní i vojenské úřady, zvláště v období jižní Sung (1127–1279), kdy občas tento post zastávali i caj-siangové, to jest členové císařské rady.[9] Naopak ve vnitrozemí byli vlivnější fiskální komisaři.[4]

Císař Šen-cung (vládl 1067–1085) zřídil ještě funkci komisaře pro zásobování, který měl na starosti vládní sýpky.[4][pozn. 1] Nazýval se fa-jün-š’ (發運使),[8][10] či tchi-ťü čchang-pching kung-š’ (提擧常平公事),[6] zkráceně cchang-s’ (倉司)[3] Dozíral na spravování státních monopolů, tedy těžbu a distribuci soli a železa. Odpovídal za provoz státních sýpek, to jest dohlížel nad zásobami zrna, jeho dopravou do metropole a velkých měst. Řídil regulaci cen potravin prostřednictvím intervenčních nákupů (v dobách přebytku) a prodejů (v obdobích neúrody) obilí. Pečoval o rozvoj zemědělství.[10][11]

V čele fiskálních oblastí lu pak stáli čtyři rovnoprávní, vzájemně se hlídající, hodnostáři.[1] Souhrnně byli komisaři oblastí lu, případně jejich kanceláře, označováni za „čtyři dozorčí úřady“ s’-ťien-s’ (四監司),[3] jednotlivě za „dozorčí úřad“ ťien-s’ (監司).[12][13]

Fiskálních oblastí bylo k roku 997 patnáct, do roku 1101 se jejich počet zvýšil na sedmnáct, roku 1125 jich bylo už dvacet pět.[14] Po ztrátě severní Číny se jejich počet snížil, v jihosungském období jich bylo kolem šestnácti.[8]

V říši Liao byla lu oblast kmenové armády pu-cu čun. Dělení státu na oblasti lu převzala i říše Ťin. V ní existovalo devatenáct oblastí v čele kterých stáli komisaři fiskální, justiční atd. V říši Jüan existovalo 185 oblastí lu, kterým podléhalo 360 prefektur a krajů. Oblasti samy byly podřízeny provinčním pobočkám ústředního sekretariátu. Oblastní úřad se nazýval lu-cung-kuan-fu, v jeho čele stál vrchní dohlížitel ta-lu-chua-čch’ a velitel cung-kuan. Oblasti lu byly rozděleny na malé a velké podle počtu obyvatel.[15]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Avšak podle Xua a Olivové ve Vývoj správního systému v Číně měl fiskální komisař od roku 991 k dispozici tři zástupce – pro justiční, finanční a vojenské záležitosti, kteří s ním byli od počátku 11. století postaveni na stejnou úroveň.[1]

Reference

  1. ↑ a b c XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5. S. 57. 
  2. ↑ HUCKER, Charles O. A Dictionary of Official Titles in Imperial China. Stanford: Stanford University Press, 1985. ISBN 0-8047-1193-3. S. 187. (anglicky) [Dále jen Hucker]. 
  3. ↑ a b c d e Hucker, 444.
  4. ↑ a b c d LAU, Nap-Yin; HUANG, K’uan-chung. Founding and Consolidation of the Sung Dynasty under T’ai-tsu (960–976), T’ai-tsung (976–997), and Chen-tsung (997–1022). In: TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Sung China And Its Precursors, 907–1279 AD. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. S. 206–278, na s. 232. (anglicky)
  5. ↑ Hucker, 488.
  6. ↑ a b c Xu, Olivová, s. 58.
  7. ↑ Hucker, 497.
  8. ↑ a b c PALÁT, Augustin; PRŮŠEK, Jaroslav. Středověká Čína : Společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2001. 376 s. ISBN 80-85905-39-6. S. 298. 
  9. ↑ a b Hucker, 438.
  10. ↑ a b Hucker, 207.
  11. ↑ Hucker, 493.
  12. ↑ THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. [cit. 2013-05-19]. Kapitola Chinese History - Song dynasty government, administration and law. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Hucker, 150.
  14. ↑ Palát, Průšek, s. 297.
  15. ↑ Hucker, 322.

Literatura

  • XU, Shu’an; OLIVOVÁ, Lucie. Vývoj správního systému v Číně. Praha: Karolinum, 2000. 110 s. ISBN 80-246-0093-5.