Flájská hornatina

Flájská hornatina
Přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště
Nejvyšší bod	956 m n. m. (Loučná)
Rozloha	132,98 km²
Nadřazená jednotka	Loučenská hornatina
Sousední jednotky	Novoveská hornatina, Cínovecká hornatina, Chomutovsko-teplická pánev
Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko
Horniny	ortorula, pararula, žula
Povodí	Bílina (řeka), Freiberská Mulda → Labe
Souřadnice	50°39′56″ s. š., 13°37′18″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Flájská hornatina je geomorfologický okrsek Loučenské hornatiny, která patří do Krušných hor. Rozkládá se na území okresů Most a Teplice. Na západě sousedí s Novoveskou hornatinu, od níž ji odděluje hluboce zaříznuté údolí Bílého potoka. Její východní hranici tvoří Mikulovské údolí. Severní hranice sleduje státní hranice s Německem. Největšími sídly jsou na úpatí Litvínov, Osek a Hrob, výše v horách pak lyžařská střediska Meziboří, Český Jiřetín, Mikulov a Moldava s hraničním přechodem.

Vrcholový hřbet má podobu plošiny, která příkře spadá do prostoru Chomutovsko-teplické pánve.^[1] Svahová část je rozčleněna potoky v hluboká údolí. Vystupují zde především typické horniny Krušnohorského krystalinika, tj. ruly (ortoruly, pararuly) a horniny flájského žulového porfyru (hlavně v okolí vodní nádrže Fláje v blízkosti hory Loučná).

Nejvyšším vrcholem okrsku je Loučná (956 m).^[2] Dalšími významnými vrcholy jsou:

• Vlčí hora (892 m^[3])
• Černý vrch (889 m)
• V oboře (889 m)
• Studenec (878 m)
• Oldřišský vrch (878 m)
• Bradáčov (876 m)
• Vrch tří pánů (874 m)
• Jelení hlava (874 m)
• Pestrý (871 m)
• Bouřňák (869 m)

Hlavními vodními toky oblasti jsou Bílý potok se svými četnými přítoky, Flájský potok, na němž je vybudována přehradní nádrž Fláje, a Bouřlivec protékající Mikulovským údolím. Jeho vody se zadržují v Teplické pánvi v nádrži Všechlapy.

Vegetaci hornatiny tvoří převážně bučiny na jižních svazích Krušných hor, přirozená vegetace vrcholového hřebenu byla v minulých staletích přeměněna na monokultury smrku. Většina těchto porostů však byla zcela poničena imisemi v druhé polovině 20. století. Lesy tak musely být nahrazeny nepůvodními dřevinami především pak modřínem, smrkem pichlavým, břízami nebo jeřábem. Po roce 1989 dochází v důsledku přísných imisních limitů k zlepšení ovzduší v Podkrušnohoří, a tím i k oživení přírody Krušných hor. Toto zlepšení bylo natolik rapidní, že se uvažuje o postupném zalesňování původními druhy, tj. smrkem ztepilým, bukem lesním a jedlí bělokorou.^[zdroj?]

Nejcennější přírodní části představují rozlehlá rašeliniště (přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště nebo v okolí Flájské přehrady).^[2] Další chráněná území v regionu jsou přírodní památky Lomské údolí,^[4] Domaslavické údolí a Buky na Bouřňáku a přírodní rezervace Vlčí důl (obsahuje zrušenou přírodní památku Vrása).^[2] Velkou část území zahrnuje také přírodní park Loučenská hornatina.

Odkazy

Reference