Florence Marlyová

Florence Marlyová
Narození2. června 1919
Obrnice
Úmrtí9. listopadu 1978 (ve věku 59 let)
Glendale
ChoťPierre Chenal (1937–1955)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Florence Marly, vlastním jménem Hana Smékalová (2. června 1919 Obrnice – 9. listopadu 1978 Glendale, Kalifornie, USA) byla mezinárodně proslulá herečka českého původu.[1]

Narodila se 2. června 1918 v Obrnicích u Mostu. Od dětství recitovala a zpívala, nemohla se však stát operní pěvkyní kvůli vadě hlasivek a v sedmnácti letech odešla do Paříže, kde na Sorbonně studovala literaturu, dějiny umění a filozofii. V Paříži ji pak náhodné setkání s režisérem Pierrem Chenalem (1904–1990), za kterého se provdala, vyneslo mezi přední hvězdy francouzského filmu. Hrála například v jeho filmu Alibi (L'Alibi 1938) i v dalších filmech jiných francouzských režisérů.

V roce 1940 opustila Francii a přes Portugalsko se dostala do Argentiny, kde se později v roce 1942 setkala se svým manželem, který se angažoval v protinacistickém odboji a musel uprchnout. I tady se dokázala prosadit a po roce 1943 hrála ve třech španělsky mluvených filmech. Třetí z nich, snímek Cesta bez návratu (Viaje sin regreso, 1946), režíroval opět Chenal. Po návratu do Evropy zazářila ve válečném dramatu René Clémenta Krysy (Les maudits, 1947), který zvítězil na filmovém festivalu v Cannes a jí získal nominaci na nejlepší herečku festivalu a cenu kritiky. Režisér Otakar Vávra ji v roce 1948 angažoval do role princezny v jejím jediném českém filmu Krakatit.

Hrála i v Hollywoodu, například ve filmu Lewise Allena Sealed Verdict (1948), po boku Humphreyho Bogarta ve filmu Tokyo Joe (1949). V padesátých letech se omylem dostala na černou listinu kvůli podezření z levicové orientace a to zabrzdilo její kariéru. V polovině 50. let hrála znovu ve dvou španělsky mluvených filmech svého manžela Pierra Chenala, se kterým se později rozvedla. V roce 1956 se znovu provdala za rakouského hraběte Degenharta von Wurmbrand-Stuppach (1893–1965) a i když se ještě v témže roce rozvedla, užívala i nadále dobře znějící jméno hraběnka Florence von Wurmbrand.

V padesátých letech se objevovala v amerických televizních seriálech a jako zpěvačka a pianistka účinkovala také v nočních klubech. Jejím posledním celovečerním filmem se stal v roce 1973 hororový příběh Dr. Death: Seeker of Souls a v témže roce naposledy zazářila na filmovém festivalu v Cannes v krátkometrážním filmu Space Boys, k němuž sama napsala scénář i hudbu.

Zemřela ve věku 59 let na infarkt 9. listopadu 1978 v Glendale Kalifornii.

V českém filmu sehrála roli princezny ve filmu Otakara Vávry Krakatit (1948) podle Karla Čapka. Další role v exilu.

Reference

  1. ↑ Patřila k nejkrásnějším dívkám světa. Češka se prosadila v Hollywoodu, ale později propadla drogám a zemřela na infarkt. www.super.cz [online]. [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Florence Marly 1948.jpg
Photo of Florence Marly from a 1948 ad for the film Sealed Verdict in The trade publication Showmen's Trade Review.
  • Note that the uploaded photo is a larger, better copy of the one of Marly which appeared in the film ad.
  • Paramount did not mark the ad as copyrighted; copyrights for Showmen's Trade Review would not apply to the ad. (A check of periodical renewals for the years 1975 and 1976 indicate Showmen's Trade Review did not renew their copyright for 1948 issues of the trade journal.)
  • There are no copyright marks on the ad.
  • US Copyright Office page 3-magazines are collective works (PDF)

"A notice for the collective work will not serve as the notice for advertisements inserted on behalf of persons other than the copyright owner of the collective work. These advertisements should each bear a separate notice in the name of the copyright owner of the advertisement."

  • United States Copyright Office page 2 "Visually Perceptible Copies The notice for visually perceptible copies should contain all three elements described below. They should appear together or in close proximity on the copies.
1 The symbol © (letter C in a circle); the word “Copyright”; or the abbreviation “Copr.”
2 The year of first publication. If the work is a derivative work or a compilation incorporating previously published material, the year date of first publication of the derivative work or compilation is sufficient. Examples of derivative works are translations or dramatizations; an example of a compilation is an anthology. The year may be omitted when a pictorial, graphic, or sculptural work, with accompanying textual matter, if any, is reproduced in or on greeting cards, postcards, stationery, jewelry, dolls, toys, or useful articles.
3 The name of the copyright owner, an abbreviation by which the name can be recognized, or a generally known alternative designation of owner.1 Example © 2007 Jane Doe.")