Fluorid antimoničný

Fluorid antimoničný
Obecné
Systematický názevFluorid antimoničný
Anglický názevAntimony pentafluoride
Německý názevAntimon(V)-fluorid
Sumární vzorecSbF5
VzhledBezbarvá viskózní kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS7783-70-2
Vlastnosti
Molární hmotnost216,74 g/mol
Teplota tání8,3 °C
Teplota varu149,5 °C
Hustota2,997 g/m3 (23 °C)
Rozpustnost ve voděreaguje
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		rozpouští se v kapalném SO2 a SO2FCl
Tlak páry13 hPa (25 °C)
Termodynamické vlastnosti
Entalpie varu ΔHv200,2 J/g
Měrné teplo0,496 J.kg−1.K−1 (konst. tlak, 25 °C, plyn)
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR20/22, R51/53
S-větyS2, S61
NFPA 704
0
4
1
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid antimoničný je sloučeninou antimonu a fluoru, jeho chemický vzorec je SbF5. Za normálních podmínek to je bezbarvá kapalina. Má velmi silné korozivní účinky a je toxický. S vodou reaguje za vzniku plynného fluorovodíku.

Fluorid antimoničný je součástí kyseliny fluoroantimoničné, která je nejsilnější známou kyselinou o 100% koncentraci.[2]

Příprava

Fluorid antimoničný lze připravit reakcí chloridu antimoničného s bezvodým fluorovodíkem:[3][4]

SbCl5 + 5 HF → SbF5 + 5 HCl

Další možnou přípravou je reakce fluoridu antimonitého s fluorem.[4][5]

SbF3 + F2 → SbF5

Struktura

V plynném stavu je fluorid antimoničný monomerní, molekula má tvar trigonální bipyramidy, grupa symetrie D3h. V pevném stavu vytváří cyklické tetramerní molekuly {SbF5}4, tvořené oktaedry SbF6 propojenými vrcholy.[4][6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Antimony pentafluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Olah, G. A. A Life of Magic Chemistry: Autobiographical Reflections of a Nobel Prize Winner. [s.l.]: John Wiley and Sons, 2001. ISBN 0-471-15743-0. S. 100–101. (anglicky) 
  3. ↑ GRUND, Sabina C.; HANUSCH, Kunibert; BREUNIG, Hans J. Antimony and Antimony Compounds. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 9783527306732. DOI 10.1002/14356007.a03_055.pub2. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a03_055.pub2. 
  4. ↑ a b c HOUSECROFT, Catherine; SHARPE, Alan. Anorganická chemie. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 2014. 1119 s. ISBN 978-0273-74275-3. S. 501. 
  5. ↑ BRAUER, GEORG. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry V2.. 2. vyd. Burlington: Elsevier Science 1 online resource (882 pages) s. ISBN 9780323161299, ISBN 0323161294. OCLC 843200097 S. 200. 
  6. ↑ EDWARDS, A. J.; TAYLOR, P. Crystal structure of antimony pentafluoride. Journal of the Chemical Society D: Chemical Communications. 1971, čís. 21, s. 1376. Dostupné online [cit. 2023-11-17]. ISSN 0577-6171. DOI 10.1039/c29710001376. (anglicky) 

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce