Fluorid antimonitý

Fluorid antimonitý
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Krystalová struktura
Krystalová struktura
Obecné
Systematický názevFluorid antimonitý
Anglický názevAntimony trifluoride
Německý názevAntimon(III)-fluorid
Sumární vzorecSbF3
Vzhledsvětle šedý až bílý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS7783-56-4
SMILESF[Sb](F)F
InChI1S/3FH.Sb/h3*1H;/q;;;+3/p-3
Vlastnosti
Molární hmotnost178,76 g/mol
Teplota tání292 °C
Teplota varu376 °C
Hustota4,379 g.cm−3
Rozpustnost ve vodě385 g/100 g (0 °C)
443 g/100 g (20 °C)
562 g/100 g (30 °C)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid antimonitý, SbF3, je jedním ze dvou fluoridů antimonu, druhým je fluorid antimoničný. Někdy se označuje jako Swartsovo činidlo, protože se využívá jako činidlo ve Swartsově reakci.[1]

Příprava a struktura

Připravuje se fluorací oxidu antimonitého fluorovodíkem:

Sb2O3 + 6 HF → 2 SbF3 + 3 H2O

Je slabou Lewisovou kyselinou, ve vodě pomalu hydrolyzuje.[1] Fluorem se oxiduje na fluorid antimoničný:

SbF3 + F2 → SbF5

Krystalová struktura je tvořena oktaedry SbF6 propojenými vrcholy (fluoridovými můstky). Tři vazby Sb-F jsou kratší (192 pm) a tři delší (261 pm).[2] Protože má polymerní strukturu je méně těkavý než fluorid arsenitý a chlorid antimonitý.

Využití

Slouží jako fluorační činidlo v organické chemii.[3] Tuto schopnost poprvé popsal belgický chemik Frédéric Swarts v roce 1892. Fluorid antimonitý dokáže fluorovat organické i anorganické chloridy:[1]

CCl3CCl3 + SbF3 → CCl2FCCl2F
SiCl4 + SbF3 → SiCl3F, SiCl2F2, SiClF3

Někdy může vystupovat i jako slabé oxidační činidlo:[1]

3 PhPCl2 + 4 SbF3 → 3 PhPF4 + 2 Sb + 2 SbCl3

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antimony trifluoride na anglické Wikipedii.

  1. a b c d GREENWOOD, N. N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. S. 685–686. 
  2. EDWARDS, A. J. Fluoride crystal structures. Part XIV. Antimony trifluoride: a redetermination. Journal of the Chemical Society A: Inorganic, Physical, Theoretical. 1970, s. 2751. Dostupné online [cit. 2023-11-17]. ISSN 0022-4944. DOI 10.1039/j19700002751. (anglicky) 
  3. Kirk-Othmer Encyclopedia of Chemical Technology. Příprava vydání Kirk-Othmer. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-471-48494-3, ISBN 978-0-471-23896-6. DOI 10.1002/0471238961.0114200906180505.a01.pub2. (anglicky) DOI: 10.1002/0471238961. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Antimon(III)-fluorid.png
Autor: Speedpera, Licence: CC BY 4.0
Unit cell of antimony trifluoride (SbF33). Created with VESTA. Source of crystal structure: doi:10.1039/J19700002751